Tunis 24/7-7/8  2011 česká Invia, odlet z Prahy na 15 dní polopenze za 12000Kč. Hotel Les Pyramides ve městečku Nabeul, asi 8km od Hammametu. Přílet je na jihu do Monastiru, odtud autobusem. Z Nabeulu do hlavniho města Tunis to má být asi 80km a odtud už je to kousek do Kartága. Letadlo v Praze má tři hodiny zpoždění, jsme poslední na odbavení a tak se to dozvídáme včas. Zůstáváme před bezcelní zónou a jdem na nejdražším letišti světa do samošky Bila, kde jsou kupodivu ceny normální. V letadle připíjíme na novomanžele martini s ledem v papírových kelímcích. Do hotelu se dostáváme až navečer. Široká hlavní třída končí na pláži a hotel je vpravo padesát metrů před koncem. Ještě nás rychle pozvou na večeři, kde hrozný svinčik po odešlých hostech nám dává mrazivou sprchu. Špatný začátek - dobrý konec.? Dojídáme zbytky a jdeme se ubytovat. Po dlouhé době kolem sebe slyšíme převážně češtinu. Sborově jsme vyhrkli - Účastníci zájezdu! Nějaká paní hystericky vykřikuje "v takové kobce bez voken bydlet nebudu!"  Až na novomanžele dostáváme slušné pokoje. My dokonce s výhledem na moře. Jsme všichni v bungalovech na cestě k moři. Simona dost úspěšně napodobuje paní z předešlého výstupu a tak mění pokoj s příšernou sprchou za lepší se stromem na terase. Po krátké procházce jdeme spát. Bylo toho dneska dost!

pondělí: spím až do devíti. Trošku chudší snídaně, ale dobrá. V devět schůzka s delegátem. Tunisan s milou výslovností slibuje : jsem váš Sandokan a když budete potřebovat pomoc, kdykoli zavolejte.Potom jdeme na procházku pro vodu a taky do tržnice. Místní chlapi sedí v hospodě a na rozdíl od našich jenom" kouří vodní dýmku a chalstají čaj". Asi 500m od hotelu je Medina - staré město. Ceny keramiky a ostatních suvenýrů jsou opravdu nízké. Bára už drží v ruce malou želvičku. Vyvážet se nesmí. Dokonce dost obchůdkůnápis - Fix prix. Evropská samoška s hezkejma holkama. Náš hotel je opravdu veliký. Já jsem dost nanicovatý a zbytek dne prochrápu. Mezitím i Simona vyměnila pokoj za ještě větší s výhledem na moře. Na recepci je velká hala s Wifi free. Pokud čtete tyto řádky, tak funguje. Po večeři procházka zase až na tržiště. Kočáry jako pro popelku všude kolem, ale naši mladí prý raději na čtyřkolky. Pro kováře mám slabost. Ve 22,00 všichni dodržují noční klid. To by byli obyvatelé starého města v Pardubicích rádi. My jdeme spát.

Úterý. - dopoledne na pláži. Holky chtějí šátek místo šatů. Lepšího prodejce si nemohly vybrat. Na podporu prodeje si každý Tunisan nosí obligátní želvičku. Potom ji strčí do kapsy a jde na další štaci. Barbora je dobrý vyjednávač. Rukama zvládá i francouzsky. Kousek za slunečníky je vidět balkon našeho čtyřlůžkového pokoje s klimatizací a televizí. Lednička je za příplatek 120 Kč denně. Takže zatím díky. Ve dvě hodiny usuzujeme, že slunce dneska je už dost, a myslím že právě včas. Jedeme na výlet. Místní autobus jede až za dvě hodiny a tak bereme taxoura a jsme asi 5km severně za 2,5 dinaru ve vesničce Dár Šaabán. Tady jsou kamenické dílny a my okouníme. Za stopade nám vytesaly do malé rybky monogram. Jak romantické! A hned vedle váží z malých kvítků svatební kytice. Jenže chlapi v putice (kavárna), si je dávají za ucho. Jak romantické! V naší jídelně mají Tunisané slušně vařené hovězí i ryby. Jenom na dokreslení musím publikovat tyto dva snímky. Kravskou hlavu před obchodem a dva kluky harpunáře s jejich úlovky. O kousek dál je mešita a tady ženskejm zakázali jít po chodníku kolem mešity!! Focení je taky zakázaný. No a pokud se chlapi nemodlí, tak sedí před kavárnou a nebo hrají domino. Docela máme štěstí a nasedáme na místní autobus do dalšího městečka asi 3km  Bení Chijár. Trochu nám dalo práci nalézt dílny na zpracování ovčí vlny. Tady už všichni mluví jen francouzsky a když nepracují, odpočívají. Za dest dinárů si odnášíme starou ušmudlanou špulku s kouskem ovčí vlny. Nasedáme do taxiku a jedeme domu.

streda - do dvou u vody (mladí u bazenu)  a potom jedeme na hodinovou objíždku kočárem za 15 dinárů, znovu jedeme až do Dár Šaabán kolem kameníků. Pěšky hledáme vlakové nádraží. Jdeme kolem košíkáře vyrábějícího rohože. Několikrát jsme obešli nádraží, až jsme zjistli, že před ním stojíme. Lístek do hlavního města Tunis stojí 4,4 dinárů. To je dobré. V sobotu, nebo v neděli bychom to mohli risknout. Vlaky vypadají mnohem lépe než u nás. Asi politici nedostávají tak tučné odměny ve správních radách. Cestou do hotelu znovu potkáváme kluky prodávající z dálky vonící jasmínové kytičky a tak jednu kupujeme pro nevěstu. Teď je prodávají ale z jiného důvodu. V neděli začíná ramadán a kvítky si dávají za ucho muži. Do muzea mozaik nejdeme (5din/osoba). Zatím fotím mozaiky u prodejců. Takhle veliká stojí asi 1600Kč. Moc se mi líběj.

čtvrtek - dopoledne celá parta u moře. Před druhou už to nemůžeme vydržet a rozhodujeme se jet vlakem do Hammametu. Mladí odpadávají, jedeme sami. Mammamet znamená v překladu lázně. Lístek stojí 0,6 din. Za 30minut jsme tam. Asi 10 minut chůze z mírného kopečka a jsme u medíny (opevnění) a medíny (starého města) Jízdu slavným vláčkem Noddy jsme si nechali ujít. (15din) Městečko je čisté a upravené a zase nám nabízejí kvítky jasmínu. Tentokráte náhrdelník. Jana říká, že při každém pohybu kvítky krásně zavoní. Hlavní bránou a v úzkých uličkách nacházíme obchůdek místního malíře. Babka nám ho pomáhá přivolat, aby přišel do svého krámku. Nakonec nic nekupujeme. Ale hezky jsme si pokydali. Ceny za malby na starém pytli z juty se pohybovaly kolem 180din.Samozvaný dobrodinec se nabízí, že nám ukáže krásnou vyhlídku a vleče nás do muzea oblečení. Tady jsou šaty pro nevěsty. Svatba trvá 7 dní a každý den má nevěsta jiné šaty. Sedí na takovémhle křesle, kolem jsou natěsnány další ženy a pomáhají ji s převlékáním. A takhle vypadá svatební postel. Našemu průvodci jsme dali 6din a vyhlídka za to stála. Malá modelka si k nám přisedla když jsme pili šťávu z pomerančů. Už značně utrmáceni jdeme zpět na vlak kolem rybářů a veřejné pláže.Sluníčko pomalu zapadá a Tunisanky posedávají po lavičkách. Mozaika na zdi mě přilákala a nacházím malé zastrčené Tuniské lázně (hammamed). Trochu odbočím. Klasická situace. Jana mě před výletem ZAPOMĚLA přibalit průvodce a tak jdeme na vlak a nevíme přesně kdy jede. NEJEDE. Bereme za 5din taxi a na večeři už jsme na hotelu. Výlet byl nádherný. No a koupili jsme dřevěnou sošku Afrického bojovníka 45cm vysokou za 20 dolarů.

pátek - v Nabeulu jsou dnes širokodaleko vyhlášené páteční trhy. Po snídani vyrážíme. Simona má střevní problémy a Michal zůstává s ní na hotelu. Dušuju se, že jdeme jenom koukat. Sluníčko žhne, i když jsme v úzkých uličkách starého města. To je zase medína Nabeulu. Po většině prodejcích leze alespoň jeden chameleon. Tenhle, co prodává oříšky není výjimkou. Dáváme si první točené pivo a pokračujeme. Tunisanky se oblékají tak, jak chtějí. Některé evropsky, jiné jsou zahalené. Nedýchá to zde upjatým lpěním na tradicích a když se občas některý islamista odmítne fotit, teprve pak si uvědomujeme, že tu jsou. Volání muezzína jakoby místní ani nevnímali. V Egyptě je to mnohem ortodoxnější. V Tunisu je dokonce povolen rozvod, ale podle průvodce se v praxi příliš neuplatňuje.Tahle vesničanka maluje holkám po rukách henou. U nevěsty je to stále dodržovaným zvykem. Chvilka nepozornosti a Jana má na hlavě kastrol s kytkama. Dobrovolně dávám dinár. No a pak to začalo. Za 11din(170Kč)  kupujeme Berberskou madonu z terakoty.(40cm) Za 20 din starý antický džbánek. Za 20 dolarů starou antickou hlavu tesanou v kameni........ Teď už se budeme fakt jenom dívat. V Řecku se takhle krásné "jako vykopávky", sehnat nedají. To jsme se ještě nebyli podívat na pozůstatky Řeckého města ze 4. století před naším letopočtem tady v Nabeulu. Několikrát zničená a znovu postavená Neapolis (řecky nové město). Cestou dáváme zálohu na půjčení auta. Za 80 din na den pojedeme v pondělí do Tunisu(hlavní město) a po pobřeží.

sobota - dopoledne ležíme na písku a necháme se fotit. Simona na pokoji ještě stále předstírá střevní potíže. Ve čtyři jdeme hledat Neapolis. Jdeme až do středu města a asi špatně. Taxikář chce 5 din a podle průvodce to má být kousek. Pomalu jdeme zpátky do hotelu. Hledat budeme zítra. Byli jsme až u autobusového nádraží, to je od hlavní křižovatky se džbánem asi 200m. Tady u džbánu je neviditelné  vlakové nádraží. Vpravo, ta nízká budova za džbánem.

neděle - dopoledne u moře jen se samými místňáky. Turisti odjeli a zůstalo jen pár čechů. Odpoledne bereme já a Jana taxíka a od hotelu jedeme za dva dináry do Neapolis. (taxikář ani nevěděl kam má jet). Vysadil nás u osamělé brány se vstupným 4 za osobu. Kolem jenom pustina. po sto metrech narážíme na vyhloubené základy a mozaiky ze 4. století. Dům Nymfy má vanu a mozaiku asi jako amulet.(podle průvodce) Za plotem je vidět parkoviště a veřejná pláž. Hned za plotem je pozůstatek výrobny ze 4. století n.l. proslavená výrobou omáčky z rybích vnitřností, která prý páchla, ale byla brána za velmi chutnou. Beru si dva kousky z mozaiky abych vykompenzoval drahé vstupné a jdeme zpátky pěšky. Podle pobřeží je to asi 2km, taxikem asi 6km. V písku fotím pár kytiček. Pro fajnšmekry připojuji i mapu, aby bylo vidět jak blízko je to z Kartága (kam pojedeme v úterý) do Evropy. Asi ve druhém století před naším letopočtem se Kartágu povedlo podmanit si Španělsko, Sicílii, Korsiku, Sardinii, Itálii, ale nedobili Řím a to se jim stalo osudným. I u nás známý vojevůdce Hanibal roku 224 př.n.l. vyrazil na Řím v čele 90tisíc vojáků, 12tisíc jezdců a 34 slony. Španělsko si podmanil a první překážka byla Galie (jižní Francie) potom slavný přechod Alp, který přežilo jen 17 slonů a 23tisíc mužů. Až pak se dostal do severní Itálie. Přestože Římská vojska měla 80tisíc mužů, v bitvě u Kann Hanibal vyhrál. Římané se potom deset let vyhýbali střetu a kličkovali až nakonec vyslali vojsko do Španělska, které dobili a táhli dál na Kartágo. Hanibal se stáhnul a spěchal krajanům na pomoc a v bitvě prohrál. Římani se Kartága tak báli, že město srovnali se zemí a zem posolili, aby už nikdy nerodila a nikdo zde nemohl žít. Dobrou!

pondělí - celý den pláž. Hotely i pláže se vylidnili a jsme v celém městě téměř sami. Vedlejší hotel Cheops má asi 4 turisty.

úterý - půjčujeme auto Renault a tady má jméno Symfonia. Zde musím trochu odbočit a dát něco málo rad cestovatelských. Ve většině tištěných průvodců je prd. Je nutné si pořídit průvodce z řady Lonely planet. Pro Ipad jsem si stáhnul mapu celé Afriky Free. (offline). Ta má i kurzor ukazující současnou polohu. Do 50km navrhne i trasu (pro pěší, autobus, auto) Někdy dělá blbosti, ale bezpečně vás dovede kam chcete. Bez ní bychom v 6ti milionovém hlavním městě Tunis byli ztraceni. Po vyřízení formalit s půjčením auta jsme vyrazili na cestu v 9,15 hod. Na dřívější hodinu jsem domorodce v půjčovně nepřemluvil. Je ramadán. Zněla rezolutní odpověď. Všechny silnice jsou v lepším stavu než u nás, včetně dálnice z Hammametu do Tunisu. V 10,30 hod parkujeme u zdi mediny a jdem na prohlídku sůkú. Trhů. Každý trh má jiné zaměření sortimentu. Tady třeba na něžné pohlaví a jejich miláčky. Zlatíčka a nebo zlato a šperky? Některé sůky jsou pod klenbou, jiné v úzkých uličkách. My se zaměřuje spíše na upomínkové předměty a ty jsou zde dražší než u nás v Nabeulu. Napříč celou medinou, starým městem, jsme prošli až k jižní bráně.  Autem za pomocí navigace kličkujeme kolem medíny a jedeme směr Kartágo. Za chvilku se dostáváme za zácpy a jsme na široké třídě Habíba Borguiba (všechny hlavní třídy v Tunisku nesou jméno prvního prezidenta a osvíceného autokrata.) Před prvním křestanským kostelem, katedrálou sv. Vincenta  Paul jsme překvapeni  architekturou i zaparkovanými obrněnými transportéry. Ty pak vidíme i v jiných částech města. Hodinová věž na konci třídy v novém městě je jistě krásnější v noci, když je nádherně osvětlená zevnitř. V info centru bereme pár prospektů a jednu mapu. Po třiceti minutách už zase parkujeme u  L"Acropolia (novogotického chrámu) na pahorku Byrsa v  Kartágu. Po zničení Kartága Římané o dalších dvěstě let později  pahorek rozšířili a vybudovali zde plochu o rozměrech 300x300m s fórem, kapitolem a chrámy. Výhled na modrý Tuniský záliv je nádherný. Pomíjivost času dokazuje i to, jak po rozpadu římské říše byl používán kámen z chrámů na stavbu domů. Na vstupenku za 10din je vstup do dalších 6ti částí rozlehlého římského osídlení. V Muzeu jsou nádherné sochy i s poměrně malinkou soškou opilého Siléna (bůh rozkoše, vína), kterého nesou čtyři satyrové. Mozaiky z 5. století n.l. dokazují, kde brali slavní impresionističtí malíři náměty na svá díla. Venku už na nás čekali prodejci se svými díly. Autem popojíždíme do Amphitheatre Romain (nic moc) a dál do Thermes d"Antonin - Antoniovy lázně. Postavené za vlády Hadriana ve 2. století n. l. Tady je taky jedna z mála vykopávek původního Punského města za vlády Hanibala z 2. století př.n.l. Celé lázně musely být velkolepé i s výhledem na záliv. Do malebného zachovalého starého města Sídí Bů Said to je co by kamenem dohodil. Tady se natáčela slavná Angelika a sultán. Je tady taky mnohem více autobusů a turistů než na vykopávkách. Drze vyjíždíme až na vršíček města uzounkými uličkami a parkujeme na hlavním súku. K současnému umělci do nádherného atria nepáchla ani noha.(kromě mě.) Bílé domy a modré okenice, to je proč sem jezdí turisté. A nebo obchůdky? Jsme tu také. Na malinkou plážičku nemáme čas. Mladí mají VELKÝ hlad a taky VELKOU žízeň. Pro některé z nás je návštěva rychlého občerstvení s veelkým big mackem a colou největším zážitkem dne. A tady je na místě podotknout, že jedeme jedním autem a generační, nebo snad jiné rozdíly mezi pasažéry se vyskytly. Cestou na nejsevernější výběžek Mys Bon začala posádka v počtu 4 lidí (sedadla pouze tři!!) dost hlasitě naříkat. Mě bolí hlava, Mě bolí zadek. Já už to nevydržím. A proč tam jedem? Naštěstí naše silnice podél krásného pobřeží středozemního moře za městečkem Korbous  byla zasypaná. Ještě jsme zahlédli jak se lidé vyhřívají v teplých pramenech vyvěrajících z moře a už musíme pospíchat domů. (za zaparkování auta na nás chtěli platit). Silnice ve vnitrozemí i okresky jsou překvapivě dobré. Všude je poznat nejvyšší životní úroveň z celé Afriky. Večeři v devět jsme stihli.

středa - celý den na pláži. Ve tři hodiny Bára povídá : asi vám ukradli tašku. Jo a 80m ode mne boreček odnáší tašku, kterou jsem měl položenou 30cm od hlavy. Vystřelil jsem za ním, jenže on po 20m nasedl na připravenou motorku a s kamarádem ujel. Ukradl nám hodinky (250Kč), 20din, jelení lůj, prášky a bombony. A museli jsme zaplatit 30din za ztrátu klíče, protože jsme byli 50m vedle naší oficiální hotelové pláže. Tady prý mají svou ochranku. Policie přijela obhlédnout místo činu téměř okamžitě. Sandokan zase nemá čas, ale po telefonu pomůže kdykoli. Ha, Ha. Druhý den sepisovat protokol na policii nemá smysl, protože nebylo použito násilí a pojištovna v tom případě nic nezaplatí. Večer při návštěvě bazaru najednou všechno vnímáme jinak a v obličejích domorodců hledáme zloděje. Teď je atmosféra nepřátelská a povykování mladíků bereme jako gesta výsměchu a jakoby všichni už věděli o našem okradení. Jak málo stačí na změnu názoru na tak přívětivou zem, jakou Tunisko je. Večer jsme ještě po večeři vykouřili vodní dýmku přátelství (šišu) a šli spát. Hořká pachuť okradení zůstává.

čtvrtek - celý den na pláži.

pátek - dopoledne trh, to znamená utracení posledních peněz a odpoledne moře. Každý den je teplejší a teď už dosahuje teploty těla.

No a něco z politiky. V Tunisku mají totáč a jsou s ním spokojeni. První prezident Habíb Burgíba ještě před vyhlášením samostatnosti v roce 1957 byl Francouzi asi 10 let vězněn. Potom nastoupil na místo prezidenta a udělal spousty vynikajicích rozhodnutí. Vybudoval pokrokový stát se stejnými právy žen a přístup ke vzdělání zdarma. Zakázal muslimské právo šaría i mnohoženství. Nechal zavřít náboženské školy a zkonfiskoval zemědělskou půdu, která sloužila na financování náboženských institucí. Zakázal muslimům vytvářet politické strany. Oddělil náboženství od politiky. No a v roce 1975 se nechal zvolit na doživotí. 83 letý Burgíba už ztrácel soudnost a proto jeho nástupce Ben Alí svolal skupinu lékařů a ti Burgíbu prohlásili za neschopného vládnout. Burgíba zemřel v roce 2000 ve věku 96 let. Ben Alí pokračuje v demokratických změnách, nicméně zde vládne absolutní cenzura. Aby alespoň trochu uchlácholil muslimy uzákonil dodržování půstu o ramadánu. A dokonce povolil systém více stran. 5x už se nechal zvolit a v posledních volbách získal zatím nejmenší procento hlasů - 94,5%!!!!! No řekněte, není lepší mít jednoho autokratického prezidenta než 400 autokratických nenažranců?

sobota - 9,30 jedeme autobusem do Kalíbie (70Km, asi hodinu), přesedáme na další autobus do Kerkuanu - nejstarší zachované Punské město na světě. Punové začali říkat Římané severoafričanům. Platíme 6,2 + 0,6 za osobu. Místním autobusem jedeme jako turisti sami. Autobus nám zastavuje u odbočky na Kerkuán. Podle průvodce 1,5km lehká procházka. Ani náhodou. Jsou to dobré tři a venku ve stínu 36!! Tohle nemůže vydržet ani dobytek. Cap Bon je opravdu úrodný a všude se něco pěstuje. Máme štěstí a zastavuje nám auto a v minutě jsme u vykopávek. (vstup5). Moře má barvu nejkrásnější modré a malinko se hýbe i vítr. Kousek dál už to zase žhne. Proto si skoro v každém baráčku stavěli i sedací vany. Moře uchvacuje všechny generace a i 250 l.Př.n.l. stavěli peristela s výhledem na modré dálky. , Muzeum je klimatizované. Dávám si na čas a fotím skoro všechno. Nádherná soška lva,  dřevěný sarkofág a hrobka tolik podobná těm v Egyptě. Na malou nádobku na kojení jsem byl nejzvědavější. Nazpátek nikdo nejede a tak jdeme pěšky. Pevně odhodláni, že to ujdeme. Po padesáti metrech nám zastavuje malý nákladáček a u odbočky bereme taxika za 2 až do Kalíbie. Sláva. Další klika. Autobus do Nabeulu odjíždí za 5 min. Žhne to jako o závod a šaty máme nadurch promočený. Úplně hotový nasedáme. Hodinu v autobuse odpočíváme a jsme rádi, že to máme za sebou. Na hotelu jsme v 15,00hod.