Sri Lanka  od 12/1-3/2  2008  odlet z Frankfurtu ve 20,20hod. 22 noci za 25 tis Kc. Se vsemi poplatky. Vyjizdime v 7 hodin z Pardubic a pohodovou jizdou se dostavame na letiste kol  15,30hod.

Lepsi cast vypravy vystupuje a dva pokracuji do nedalekeho mestecka Kelsterbach zaparkovat auto. Po dost dlouhe dobe konecne nachazime Taunusstrase - ulicku kterou jsme meli zjistenu z internetu. Nemecti domorodci na dotaz vyhybave odpovidaji, ze parkovani je zde asi zadarmo, ale ze mistni nemaji kde parkovat. Za tri nedele uvidime. Mistnim vlakem za 2,2O eura jedeme jednu stanici na terminal 1 letiste a vysutym vlackem na terminal 2. Letadlo ma dve hodiny zpozdeni . Vsude jsme posledni. Pri odbaveni se za nami nakupilo velke mnozstvi letusek v cervenem a evidentne Sri Lancanky. Letadlo bude asi velke. ( aerobus 330-200.) Pred pulnoci vzletame a 8 hodin sedime jako pribiti, protoze nasi krajni sousedi jsou asi zkuseni cestovatele. Nasadili klapky na oci a predstiraji spanek. Vystup z letadla do pradelny na Sri lance je vysvobozenim. Priletame v osm hodin, ale zde je o 4,5 hod vic. Kradou nam cele dopoledne z nasi zaslouzene dovolene a nasedame do minibusu ctvrte cenove skupiny a vyrazime na 100 km. dlouhou cestu z Colomba do Koggaly. Normalne u nas otazka dvou hodin. Pruvodce ohlasuje 6 hodin se dvema prestavkama. Teprve po hodine opoustime dvoumilionove mesto a stale jedeme podel pobrezi. Dvouproudova asfaltka, kde je staly provoz ve trech pruzich, temer nepretrzite troubi klaksony aut a tuk tuku kteri predjizdeji. Vpravo od nas more asi 50m. To odhadnu dobre. Jako zak jsem tuto vzdalenost behal za 7,6s. Vlevo od nas se propleta zeleznice asi ve stejne vzdalenosti. Stridave prsi, je teplo a kapky deste nijak neotravuji. Souvisly proud aut a chodcu po obou stranach neustava az do naseho ciloveho mista. V 18,00hod mistniho casu jsme v nasem hotelu Koggala beach (ten ma na pokoji malou lednicku a televizi). Koggala vilage to nema. (ale je v prizemi a ma vstup po 15m do more) Je tma, nefouka vitr, ale vlny duni temer hrozive. Podle nasich meritek je hotel asi o jedne hvezdicce. Vsude je cisto. Koupat se musime asi o sto metru stranou. Zde jsou dnes spodni proudy.

Vecere vylepsila vsechny predchazejici dojmy. Je velky vyber a opravdu mistni speciality. Kazdemu podle jeho chuti. Po veceri Zbynek kontaktoval na plazi mistniho pruvodce Karla, o kterem jsme se dozvedeli uz doma z intrnetu. Ted tu stoji pred nami. Domlouvame tuk tuk (dva) na zitra na cely den pro obe nase dvojice. (1000 rup.) tj asi 200Kc. Potom jdeme na prochazku po okoli naseho hotelu. Kolem dokola nic! Jsme temez zdrceni a za hukotu tepleho more ulehame. Mame toho dost. Od vcerejsiho rana jsme na cestach.

Druhy den: se spozdenim nasedame do tuk tuku a jedeme. Prvni zastavka asi po dvou kilometrech. Zelvi farma. Tady jenom malinka pro turisty, ale prijemna navsteva. 5 druhu zelv v ruznych stadiich rustu. Nejstarsi 5 let. 20 min za 200rupii/osoba. Obcerstveni , mistnak osekava kralovsky kokos (oranzovy) a pijeme. Snad se to obejde bez nasledku. Foto banany. Zastavka u rybaru, Natahovani siti a nemame drobne, tak ujizdime. Ve meste Gale velka pevnost a hezky vyhled. Obchazime pevnost. V mori se koupou domorodi caparti. Kupujeme redukci na zasuvky za 6O rup na rusne tride ve meste v ulicce se stojicim budhou. Krestansky kostel a Benediktinska misiie, zazvonil jsem si. Kostel ma otevreno jen rano. Pod kostelem buhisticka kaplicka. Prochazime zalidnenymi ulickami a jedeme se koupat. Tuk tuk se proplete spoustou malych hotylku az k mori. Slunce pere do zad a uz se objevuji prvni priznaky spaleni. Relaxujeme a prichazi sri lancan oveseny hadem, opickou a v torne ma kobru. Fotime, fotime, fotime. Milion fotek za 2000rup. Pozdeji Karel konstatuje "vim kolik jste platili, normalni cena je 200rup." Myslim, ze si ani neuvedomujeme jak dobre jsme monitorovani. Sri lanka je totiz socialisticka. Je po treti a jedeme dal. Herbal zahrada a prochazka. Kupujeme mast na spaleniny aloe vera a lecivy caj. Lecitel nam dava jako darek malinkou odnoz hezke rostliny a pojmenovava ji Sloni ucho. Asi po dvou kilometrech batik fabrik. Zda se nam to drahe. Krasna ukazka batikovani na kolene. Barvy vozi z indie. S nasim pruvodcem jsem domluvil navstevu levnejsi vyrobny masek. Kupodivu nechteji moc smlouvat a cena je dost vysoka. Zbynek si nechava opravit boty u sevce a jedem. Kratka navsteva u Karla. Jeho dum a dite. V sest hodin jsme na pokoji a jdem se koupat k bazenu. Kolem uz je tma, jen bazen sviti. Vecere perfekt a piseme denik. Pruvodce Karel donasi sim kartu a nabiji ji za 280 rup. Volani do Cech stoji asi 5Kc za minutu ze Sri landske simky. To je dost dobre.

Treti den:

v deset odjezd tuk tukem  na internet asi kilometr. Maji zavreno, tak dalsich 5km a pripojujeme se k siti nasim notebookem. Zniceho nic cinkani a prijimame Skype video hovor z Pardubic. Tady je temer poledne, doma snidaji a nahodou se koukli na internet a zjistili, ze jsme on line. Mile. Pripojeni funguje stridave dobre, opravujeme kontakty na spojeni a nakonec prenasenim souboru stravime dve hodiny. Karel se o nas stara na kazdem kroku a doplnuje informace o sve zemi. Dnes je tamilsky  Novy rok. Ve skolach maji volno a kolem chodi nastrojeni skolaci. V tunich chranenych pred vlnami se koupe spousty domorodcu. Na zpatecni ceste zastavujeme u klacku couhajicich z vody. Karel vysvetluje: tady rybari v dubnu a kvetnu chytaji ryby. Z bambusove chatrce opodal vystupuji  "rybari"  - a ze nam to predvedou! (za 400). Plati. Postupne se vydrapou na sve posedy a nahodi navnadu do asi metr hluboke vody. Ja fotim. Nejaky bily cizinec napodobuje rybare a uz take visi na tyci. Nic nechytil, a za sve extempore nakonec jeste plati. (musel -100). Spolecna fotka a par nadhernych portretu jsou nam tresnickou na dortu. Vracime se na nasi plaz, kde nas ocekavaji nase zeny. Obletavany domorodci nemeli nic jineho na praci a tak lamanou anglictinou a rukama (ha,ha) domluvily dvoudenni trip na ctvrtek do narodniho parku. Moje Jana mela po prijezdu problemy s aklimatizaci spojene s bolenim bricha ted uz ji to konecne povoluje a ma chut na neco tepleho. Jdeme do naseho hotelu v poledne na polivku. Tam potkavame spousty lidi, kteri maji zaplaceno celodenni stravovani a kteri podle naseho jinak vubec nevychazeji ze svych apartmanu. Na stromech kolem nas rostou zvlastni kvety. Na silnici prodavaji sve vnady podomni prodavacky.

Predesle noci jsme byli v noci otravovani komary a tak kdyz prichazi Karel na plaz, nechame se dovezt na koralove utesy a pri te prilezitosti ze nakoupime vse potrebne proti hmyzu. Kdo byl v Egypte, nebude prilis spokojen s koraly, ani mnozstvim a barevnosti ryb. Nasedame na katamaran, ale je malo vody. Podel pobrezi jsou roztrouseny domky postavene ze statnich dotaci po tsunami. Na opustene plazi jsem si i ja zapozoval pro fotografa a nahodil jsem pomyslnou udici. Vracime se. Chvili se valime na plazi, ale slunce je ostre a mame strach ze spaleni. Nase plaz je prostorna a na rozdil od evropy vsude spousty mista a soukromi. Jeste pred veceri proto vyrazime tuk tukem do blizkeho mestecka z nekolika duvodu. 1)koupit raid do zasuvky na komary. 2)koupit nabijeci baterky do fotaku pro Zbynka. 3)koupit vynikajici a cerstvy ananas. 4) ochutnat specialitu - cervene banany..

Raid i baterky mame. Ananas nam oloupali a naporcovali, ale banany uz snedli. Tak priste. Za uplne tmy se vracime tuk tukem do hotelu. Tady je vsecko slavnostne upraveno, na pobrezi hori louce. Probiha  Sri lanska svatba. Neveste i zenichovi to opravdu slusi. Chvilku lelkujem na lehatkach a koukame do more, ale strach z pisecnych blech nas vyhani na pokoj. Jeste stale mame dostatecne zasoby alkoholu na pokoji. Uz i Jana se osmeluje a po tri dennim pustu nici posledni priznaky nevolnosti nekolika panaky cerne lihoviny.

Ctvrty den: Noc probehla v pohode a po komarech ani pamatka. Dnes se budem jenom valet. Na hotelu pribyva Cechu a Karel se cini. Na vylet nas pojede vic. Mesicni mzda domorodcu je asi 35 dol na mesic. Tomu musime prizpusobit i nase vydaje. Karel nas lehce smeruje k vetsim a vetsim utratam.

V poledne chceme jet na internet asi 3km. Tuk tuk ma stat 200, to nechcem. Jedeme autobusem, jezdi kazdych 20 min a stoji 5rup. V autobuse 6te cenove skup. jsme jedini bily. Jana zase potrebujke polivku a tak jdem do nejblizsi restaurace 7me cenove skup a davame vsichni pol za 100. + pivo za 100 + specialitu drink za 100 a v dobre nalade opoustime lokal. Venku asi dvacet lidi s transparenty proti policejnimu statu. Prijizdi vladni auto a museji se rozejit. Vcera vybuchl autobus blizko narodniho parku Jale, asi 15 mrtvych.  Mezitim nam zavreli kanc s internetem. Vsude poledni prestavka ode dvou do peti. Nas znamy nas nechal pripojit k internetu a zase mame stesti, zvoni telefon a video ukazuje znamou tvar vzdalenou 8000km. Zpatky do hotelu potkavame dalsi cechy, kteri s nami maji zitra jet na vylet. Maji all inclusiv a prinaseji pivo pro vsechny. Tak nam ten vecer pekne zacina. V sest se vypousteji do more zelvicky, ktere se dnes rano narodily. Na plazi pred nasim pokojem je ohradka asi 5x2m a v ni byly v pisku vajicka. Asi 3cm velke zelvicky stravily den v lavoru s vodou a vecer jsme je spolecne s asi stovkou lidi vyprovodili do more. Dnes musime jit spat driv. Zitra vyrazime na vylet ve 3,30hod.

Paty den:

Za tmy projizdime  zatarasy s vladnimi vojaky a dokonce kontroluji i ridice a jeho papiry. Pred Kolombem odbocujeme vpravo a jedeme po okreskach. Neudrzovane a sama dira. (Dva druhy dopravy.) Cestu beru jako masaz zdarma, i kdyz s Thajskem se neda srovnavat, nejsem nespokojeny. Karel a ridic zastavuji u asi dvou vybranych budhistickych chramu. Jdou ke kaplicce umistene ve zdi okolniho plotu, hazeji drobne do kasicky a provedou kratkou motlidbu. Sepnute ruce. Poklona. A jedeme dal. Prvni zastavka je ve statnim sirotcinci pro slony. Pinnewala. Navstevniku neni mnoho, ale osetrovatele stale prochazeji mezi slony a skemraji penize. Je to opravdu neprijemne a stale platit nejde. Zaplatite jednomu, okamzite se sroti dalsi a take chteji neco dostat. Kdyz uz se je snazime odhanet, oni na oplatku odhaneji slony, aby neslo fotografovat. Takhle tedy NE. Nase znechuceni narusta pri ceste za "krmeni mladat". Pod strechou jsou privazani na dvoumetrovem retezu tri sloni velci jako ja, a za uplatek jim za zabradlim muzete pridrzet lahev mlika! u tlamy a vyfotit. To uz Karlovi rikam hlasite NE. Vsude kolem neporadek jak za socialismu. Ale jeste toho nebylo dost. Usedame na omselou tribunu pred sirokou rekou. Na protejsim brehu asi 150m provadi ocistu zena asi tricetileta a chvilemi to zavani az i sexem. Ze by byla zaplacena? Po dost dlouhe dobe do vody vstoupi asi deset slonu. Okamzite reku znecisti obrovskym mnozstvim hoven a pohled to neni nijak prijemny. Tady jsme se meli ucastnit myti slonu a vselijakeho dovadeni v rece. Tak to sliboval Karel. !!!!!

Nasledujici chvile nam daly zapomenou na predesle utrapy. Hlavni tridou sloniho utulku se na nas riti obrovske stado slonu. Tak jak sli, za nimi stale dalsi a dalsi. Reka se zaplnovala a my jsme sestoupili z tribuny a sli k rece. Vsude kolem sloni. Reka je krasna, ve vode vycnivaji kameny a breh je opravdu nadherny. Rekou se nese sloni troubeni. Fotime, fotime, fotime.

Po deseti minutach jizdy vystupujeme v botanicke zahrade Henerathgoda. Zde je jakoby pusto a minimum navstevniku. Zahrada krasne upravena a uchvatne stromy. Kazdy z nich umelecke dilo. Pro Sri lancany posvatny Budhuv strom, pod kterym Budha meditoval. Je v kazdem budhistickem chramu. Nazvy stromu si nepamatujeme, ale dojmy a vzpominky zustanou. Pro nas velkym prekvapenim jsou velci netopyri poveseni vysoko v korune stromu na slunicku. Chlebovnik.V altanu je umisteno na 360 druhu orchideji. (jsou si dost podobne). Mladik na ceste ukazuje v listu zabaleneho skorpiona. Chce penize. Zbynkovi se stejne podarila fotka. Je poledne a dalsi cesta miri do druheho nejvetsiho mesta Kandy. V hezkem  hotylku ve strani s vyhledem jsme ve dve hodiny. U hotelu na hromade odpadku potkavame poprve stado opic. Muj banan me vyskubly hned, Zbynek odolaval dele. Fotku jsme prece nestihli. Mame tri hodiny casu tak jdem do mesta asi 2km kolem Kandyjskeho jezera. Potkavame krasne nastrojene skolaky a na trhu kupujeme kilovky caje. (zasoba tak na tri roky, ha, ha). Jiny svet, proklate dobre kure, ale my si davame zmrzlinu. Pocasi je velmi prijemne. Jsme 500m n m. a teplota asi 20 stup.C. Kg caje za 700rupii.

V pet jdem na folklorni tanecky do mistniho kulturniho domu. Omsele, spinave, zanedbane. Musim po nekolikate znovu zminit. Socialismus. Na malem podiu nakonec asi dvacet tanecku i v tradicni masce a za tmy o kousek dal chuze po zhavem uhli. Z unavenych obliceju tanecniku vycnival jen jeden s obrovskym nadsenim. Asi mu umrela tchyne. Nerad srovnavam, ale v Thajsku jsou folklor a prijemni lide na kazdem kroku.

Po 10ti minutach chuze jdem pres bezpecnostni kontroly do chramu Budhova zubu. Sri Dalada Maligava. Jak nazev napovida, jedna se o nejvzacnejsi relikvii ziskanou pred 2400 lety z pohrebniho popela ohnove hranice Budhova pohrbu. Z vlastnictvi zubu odvozuji Sri Lancane svou samostatnost a nezavislost. Zlata stupa, ve ktere je zub umisten, je viditelna jen trikrat denne. Zasluhou Karla mame tu moznost.

Rozdelenim klicu skoncil nas Perny den a na pokoji zaril muj lotosovy kvet.

Rano v sest cesta na cajove plantaze. Jedeme uzemim Tamilu. Hezke a nove klikate silnicky stoupaji stale vzhuru. V nejvyssim bode jsme 1890m.n.m. Kazdy kousek zeme v horach je obdelavan a pohled na zelene kopce a v nich barevne koralky sberacek caje je nezapomenutelny. Uz jenom proto stalo za to sem jet. Prvni zastavka je zklamanim. Jakmile zastavime, zeny okamzite prestavaji sbirat a bezi k nam. Fotit se neda. Nacvicene usmevy do kamer a naprazena dlan. Za 100rupii spolecna fotka. Za 50 zena s cajovym kerem. Po pulhodine jizdy Tea fabrik. www.mackwoodstea.com. Zalozeno Anglicany a technologie stale taz. Zena za den nasbira 50Kg listku. Z nich je 10Kg susiny a za to dostane 300rupii denne. Chudy, ale na pohled pracovity kraj. Tamily si sem dovezli v roce 1745 Anglicani, protoze Sinhalci nechteli na plantazich pracovat. (a jinde ano?) Nase pruvodkyne ukazuje odpad po suseni caje. (blize k nam.) Nestlipak se to nedovazi do Cech. Nakonec salek velmi silneho caje.

Dalsi cesta vede v nadhernych horach a jenom jizda zde je pozitkem. Jedeme kolem vodopadu a obydli domorodych Tamilu. Nekteri jsou unaveni a museji vykonat potrebu na nejblizsim miste.  Sberacek na foceni je vsude dost a uz i opravdu pracuji. Nezbytna vojenska kontrola a uz vjizdime na uzemi obydlene Sinhalci. O 300m nize krasne mestecko se zbytky osadniku z Anglie. Banka, kostel, kolonialni obchod a golfove hriste postavene a stale udrzovane Anglicany jsou jako z pohadky.

Zbytek cesty se snazime ujet co nejrychleji. Jen kratka zastavka v chramu v horach a jedeme. Projizdime udolim opic a jsou vsude. Opice ziji v tlupach a z nejsilnejsiho opicaka jde strach. opice byly vyhnany z bananovnikovych plantazi a tak se musi zivit odpadky a nebo banany od turistu. Nas ridic je dobry. Predjizdet se nerozpakuje, ani kdyz mezi predjizdenym a protijedoucim autem neni zadna mezera. Auta se na posledni chvili rozestoupi i za cenu toho ze vjedou do skarpy. To vse se odehrava v sedesatikilometrove rychlosti a nas mikrobus Toyota pro deset lidi se naklani ze strany na stranu, podle toho zda predjizdime, nebo jsme predjizdeni. Bud jsme u stredu vozovky, nebo na samem jejim okraji. Vzhledem k mistrovstvi ridice vubec nemam strach o nase preziti, ale je pro mne nepochopitelna pritomnost zrcatek po obou stranach mikrobusu. Behem cesty jsme nevideli ani jednoho prejeteho cloveka (tech je po ceste nepretrzity proud) a jen jednu prejetou kravu. Tu nechali lezet pri silnici. Jako zjeveni z cisteho nebe zapusobila pokuta, kterou dostal ridic za prekroceni rychlosti v obci. Jeli jsme 65 a dovoleno je 50Km/hod.

Sesty den sobota: Znami cesi se kterymi jsme byli na vylete maji fotak v pouzdru proti vode. Zde je nekolik vln, jak jsme je zachytili. Jinak cely den leharo.

nedele: jedeme do Hikkaduwa, to je koral garden, rezervace koralovych utesu. je to asi 50km. Ja jsem projevil prani jet vlakem. Mistnim autobusem jedem do Gale a tam nasedame. Kupujeme 2 tridu. Ta je stejna jako treti, ale zde mene lidi. Tam i zpet pro vsechny dohromady 500rup. Uz nikdy vice. Vlakem prochazeji zebraci a prodavaci obcerstveni. Horko a smrad nezachrani ani vetraky u stropu. Vlakem prochazeji ozbrojeni vojaci a nahodne kontroluji velka zavazadla. Vlak jede az na sever. Jednou staci. Barevne ryby jsou. Sem tam i nejaky koral. Cely den na plazi a mala prochazka. Tady na plazi jsou mensi vlny. Koupat se da jen do  5ti metru od plaze. Pak uz jsou koraly a pokud se nedivate pod vodu, hrozi poraneni o ostre vystupky. V malych hotylkach podel plaze je vice rodinna atmosfera nez v nasem velkem hotelu. Na plazi, tak jako u nas je zvlastni poklidna atmosfera nabadajici k lenoseni. U rezbare kupujeme The medicine mask. Samanska maska proti 18ti nemocem. Nikde jinde jsme nevideli tak hezkou polychromii a rezbarskou praci. 100E.

pondeli: leharo a zkouseli jsme surf. Kazdej zacatek je tezkej.  takhle vypadaji chatrce domorodcu na pobrezi.

A takhle vypada zapad slunce.

utery: dnes vyrazime v osm vecer na Adamovu horu. 2243m.n.m. To je podle legendy misto, kde se Adam poprve dotkl zeme po vyhnani z raje. Budha tu zase zanechal otisk chodidla pri ceste do raje. Šrí páda. Nocni vystup by mel trvat ctyri hodiny. Rano uvidime vychod slunce. Na zpatecni ceste rezarvace Sinharadza - destny prales. Zbynek ma poranene koleno, tak nevime jak to dopadne. A co vule, rikaji Sovetststi treneri.

streda: Je uplnek a jsme na ceste. Po hrbolatych okreskach jsme u cile ve dve hodiny. Ti, co predstirali zraneni, ci jine neduhy, si vymruceli dobra mista v mikrobusu. Takze nejstarsi clen vypravy mel drcena kolena v nejuzsi ulicce. Nu coz, sve utrpeni jsem snasel s lehkym usmevem askety. Horu pokryvala milostrdna tma a svetylka oznacujici cely vystup az na vrchol se zdala  blizoucko. Nekteri vyrazili jako streleni a zmizeli ve tme za uvitaci branou s budhistickymi vlajkami. Behem namahaveho vystupu se poradi podstatne zmenilo a my stanuli na vrcholku pred patou. Posledni z nasi skupiny tesne pred svitanim po seste. Po ceste spousty obchudku s cukrovinkami a malych i velkych budhistickych kaplicek. Na nohach poutniku by se dalo na prstech  rukou spocitat, kdo mel boty. Na vrcholku v kaplicce oblozene zlatem jsme museli odlozit obuv i my. Na latku uprostred hazime par minci a lotosove kvety. Ohlizim se kolem a pak mi to neda a ptam se na Sri pada, bozskou stopu. Knez odkryva latku a my si prohlizime skalu s otiskem. Rychle o patro niz, nazout boty na prokrehle nohy a cekat na svitani. Tlusta zimni bunda nam prisla vhod. 15 minut prodirani slunce na oblohu provazel ryk a bubnovani hudebniku v kaplicce. Krome nas byli na vrcholku jen dalsi tri bily. Na zapadni strane hory slunce kouzlilo. Trojuhelnikovy stin hory ukazoval na zapadajici mesic a osamely poutnik se venoval svemu rozjímáni. Po vychodu slunce  hrstka vericich spolu s knezem opakovala slova modlitby. Za dne vypadala hora vzdalenejsi.

Krkolomna cesta dolu uz nebyla narocna na fyzicku, ale na funkcni pohybovy aparat. Kolena trpela neuveritelnym zpusobem a sestup po schodech vyssich nez obvykle, byl tryznou. Jeste drceni kolem v minibuse a mate obrazek cesty, za kterou se musi jeste platit. Nase domluva byla 35 dol na osobu. V buse zhoustl vzduch, nejenom vedrem, po oznameni pruvodce: destny prales nebude, protoze jsou zavrene silnice kvuli Tamilum. Po jedne z cest jsme se predevcirem vraceli z cajovych plantazi. Nase  neduvera k pruvodci roste pote, co priznava, ze rezervace Sinharadza otevrena je. ( ale musi se jet spodem ). Dalsi trik jak vylakat dalsi a dalsi penize. U hotelu platime jen 30 dol na osobu a loucime se s pocitem podvedeni. Chvilinka sluneni na plazi a mame za sebou dalsi den. Nocni vylet na Adamovu horu si nenechte ujit, at je cena treba i vyssi.

V noci, pri jedne z nucenych  zastavek Jana N udelala vsechno jak se ma.  Po deseti minutach vystupu na Adams Peak si vsimla velikeho (5cm) fleku na kalhotach. Myslela si: asi jsem se ve tme o neco otrela. Na 100% si myslela, ze je to krev. Koho by napadlo, ze jeji. Na plazi uvidela na stehne zvlastni bodnuti, jako tlustou jehlou, s otvorem uprostred. To cele asi 4mm. Na recepci ji ranku desinfikovali, potreli masti a zalepili. Nase podezreni je na pijavici. Zadne zviratko vsak v kalhotech ani jinde nenasla. Takze opravdu pozor na pijavice. Cestou pres cajove plantaze vidime, jak tezky je zivot pro obycejne sberacky. Pod dohledem museji odhazovat nekvalitni listky a na vaze jim neodpusti ani gram. Tady nikdo nenatahuje ruce a nechce se dat fotit.

Ctvrtek: nase neposedna povaha nas nuti k dalsim tripum. Tentokrate se nechcem vazat na jednoho pruvodce. Ten se vam vemluvi a slibuje hory doly a ceny jsou jak jinak nez  dvojnasobne proti konkurenci. Samozrejme, ze ostatni jsou jen podvodnici.  Jdeme tedy na stanoviste Tuk tuku pred hotelem. Okamzite, co ma nohy je kolem nas. Rain forest a za kolik. Pri peti clenech 2000rupii, pri osmi 1500rupii na osobu. To je solidni. Nevime kdy, ale pojedem.

Na internet jsme jezdili do asi 5Km vzdalene vesnicky Ahangama. Dale na jih. Tuk tukem za 100, lido busem za 8 rupii. Tady hodina za 60rup. Spojeni casto vypadava a tak prenaseni souboru fotek na nase www stranky zabere az hodinu.V hotelu stoji 40 min 600rup, ale je to hned. Nasi znami Cesi maji zaplaceno all inclusive a diky jejich naramkum napevno obtocenym kolem zapesti maji vsechno piti a obcerstveni behem dne zdarma. Casto donaseji piti pro vsechny, hlavne pivo (tocene, studene) a to je k nezaplaceni. Je to osvezujici, ale hlavne mile a nezistne. Diky svemu tuk tukari nasli v blizke vesnici Habaraduwa "klimatizovany obchod", kde maji pevne ceny a nemusi se smlouvat. Pokud nereknete ridici kouzelne sluvko "air conditioner shop", doveze vas vsude jinam, jenom ne do lacineho a klimatizovaneho obchodu.  Potom jeste jeli do dalsiho podobneho v Galle a vratili se stastni jako blechy a s nakupem jako v Pretty woman. Jejich az nechutne vysoka castka byla 100 Euro. Pikolik kolem nich skakal a vyzkouseli snad vsechno. Znackova trika, kalhoty a cepice. Za tuhle sumu ctyri nakupni pytle. Tuk tukem za 300 na osobu tam i zpet. Cele dopoledne. Busem do Gale se da zajet za 20rup. Jedna zanrova fotka zdarma.

patek: volno, dopoledne nakupy v Galle. Dost klim obch. a zhruba za polovinu nez na plazi, nebo u nas v Kogale. A nemusi se smlouvat. Karel se zacina vybarvovat, nemecka cestovka nabizi stejne ceny jako on. Zacina mit monopol a Cesi se nechavaji okradat.

sobota: volno, odpoledne jedem do Matary, busem za 28rup na osobu. Asi hodina cesty priserne smradlavym autobusem. Uz mi ani nevadi spina kolem, hnusna sedadla, ale na ten smrad se neda zvyknout. V Matare po molu na maly ostruvek Parey Dewa s chramem a nadhernou vyhlidkou. Odtud dalsim smradlavym autobusem c.349 do Weheraheny. asi 4km, nadherne prostranstvi se sedicim budhou 30m vysokym a pod celym namestim umela jeskyne s nespoctem chodeb. 30 000 obrazu ze zivota budhy. Jsme moc radi a fotime jeste buvoly. Za zminku stoji obchudek pred budhou, kde za 10rup prodavaji nanuky. Pri zpatecni ceste spechame na veceri a tak se ani nezastavime na rece Nilwala Ganga, kde jsou velmi hladovi krokodyli. Zakaz koupani.

nedele: v osm snad odjedem do Sinharadja destneho pralesa. Jsme na ceste A17 mez. tridy. Tady neudrzovana okreska. Cesta kterou u nas projedete za hodinu (60 km) trva neuveritelne tri hodiny. Predskolni deti jsou v nedelni skole. Zbynek byl posazen na misto spolujezdce a prokazal sve navigatorske schopnosti. Po ceste ridic  ukazal  varana, ktery plaval v potoku. Po dojezdu do  Deniyaya sjizdime na polni cestu a dva kilometry pred vstupem do parku jsme vysazeni. Zhave slunce nad hlavou, tak kdyz vidime buvola, ktery se rochni v blate, zavidime.  U vstupu do parku jsme nuceni otevrit sve penezenky (575rup/osoba a 1000 za pruvodce/skupina), pote jiz jdeme do destneho pralesa. Cesticky po kterych se obcas mihne strazce parku na motorce, pripominaji stezky paseraku v lese. Po ceste jsou k videni veverky velke jako kralik a take tlupa opic - hulmanu. Prales je plny divoke prirody, kvetu, vuni, zvuku a dalsiho neviditelneho vcetne zvirat. Po dvou hodinach jsme odmeneni krasnym vodopadem a muzska cast vypravy se drape po kamenech vykoupat se pod vodopadem. Voda ac ma tak 18 stupnu, je krasne osvezujici a za ten zazitek to stoji. Pote tou samou cestou navrat ke vstupu do parku. Je skoda, ze se nedalo projit vetsi cast pralesa, ale v tomto pocasi i tech sest kilometru bohate staci. Po ceste k autu ochutnavame zazvorove pivo,  je nealkoholicke. Nejdrive clovek citi prijemnou chut spise stavicky. ale pote ji vystrida paleni v hrdle a zazene to dalsi zizen. Cesta zpatky ubiha rychleji, vsichni spi a tesi se na dojezd do Koggala Beach. Dvacet kilometru pred koncem cesty se jeste stavujeme v mestecku Imaduwa, kde se osvezujeme  za zvuku diska z vedlejsiho obchodu. Zbynek zde kupuje zazracnou mast, kterou se mazou vsichni srilancani a ktera mu pomohla s pochroumanym kolenem. O pul sedme prijizdime na hotel a navrat slavime sklenkou piva.  

Doprava: da se jet kam chcete a kdykoli. Bus jezdi kazdou chvili a domorodci, kdyz jim reknete kam chcete jet, ukazi ten spravny autobus. Vsude kolem je ale nepopsatelny ruch a pro nas hrozny zmatek. Otrlejsi si zvyknou rychle. Kazdy ridic ma vpredu na skle obrazky budhy, ktere sviti. Hraje naplno muzika a ridic pouziva klakson mnohem casteji nez volant. Je obdivuhodne co autobusy vydrzi. Je treba se nezaleknout na autobusovem nadrazi obrovskeho poctu prijizdejicich a odjizdejicich autobusu. Sri lancane se proste neustale presouvaji z mista na misto. Doprava je velmi levna. 

Lide: Jsou pratelsti a vzdy pomohou. Dost casto za to chteji zaplatit alespon malinko. Lide ve vetsich mestech jsou o poznani civilizovanejsi, ale casto zachmureni. Vsichni cerni jako bota. Myslim, ze velkym problemem tady je alkoholizmus a marihuana. Hodne muzu potkate s krvavou pusou a zuby, jako by pred malou chvili zakousli brachu. To je od zvykani bambusu. Karel rika, ze se rodi same holky (ma tri ) a je malo kluku. Uz od sesti let se deti uci anglicky a radi to predvadeji. Zakladka trva sest let. Karel se chlubi a nadsene vyklada, jak se z jeho vesnice divky vdavaji do Anglie, francie atd. Myslim, ze pro vsechny je to spise zboznym pranim a vysvobozenim. Nejkrasnejsi ostrov ktery jsem kdy navstivil, ale take nejchudsi obyvatelstvo. Proc tomu tak je, mi neni jasno. Sto let stare budovy kolonizatoru jsou jeste ted krasne, i kdyz hodne omsele. Nova vystavba je nahodila a bez koncepce.

Hotel: upraveny a vzdy perfektne uklizeno. Kazdy den nove povleceni a rucniky. Funkcni klima a vetrak. Tady se na vas vsichni usmivaji. Pred hotelem se na vas ale vrhaji neodbytni tuk tukari. Na plazi mate klid i diky ostraze hotelu, ktera nedovoli prodejcum vstup do arealu. Ostraha je ve dne i v noci.

Elektrina: U=OK, zasuvku musite trochu donutit spolupracovat. Do vrchni dirky zastrcit propisku, tim se odblokuji dve spodni dirky a muzete zastrcit jakoukoli nasi zastrcku.

Jidlo: Je vyborny vyber a je ho dost. Z valne vetsiny palive. Jednou tydne vecere na brehu more, t. zv. rybarska, pri svitu louci a za huceni more. Perfekt. Kdo ma all inklusiv, muze behem celeho dne ochutnavat dobre cepovane pivo a nebo jakykoli alkoholicky napoj  ktery je znam v civilizovanych krajinach. Navic vam take jsou schopni a delaji to, namichat asi osm michanych drinku. Jsem rad, ze si vse musime kupovat. Po dvaceti dnech bych zcela jiste byl notorda. Takze bezny obrazek u naseho bazenku je: necomalo plavcu, ale po okraji bazenu namoceni "turiste" a kolem nich sklenky. (nechutne, ha ha ha...) Je hic a voda ma vic stupnu nez vzduch. Jsme na nejkrasnejsim tropickem ostrove.

Koupani: Po vetsinu casu jsou pomerne velke vlny. Kdo je nesnasi ma smulu, musi do bazenku. Vhodne k surfovani. Asi trikrat odpoledne zaprselo na par minut. Teplo a dusno je stale. Sri lancane nosi destniky.

Ve ctvrtek odjeli Novotni a jsme sami. U vecere je vzdy nejaka ziva hudba. Chodi kolem stolu a zahraji Vam na co si vzpomenete. Casto utrousime az 100rup a nechavame si zahrat. Dnes je i v baru kapela a hraje same: vecne zelene - anglicky. Neda se to vydrzet a tak tancime. Po pul hodine se pridavaji dalsi ...

Romanticky vecer skoncil vychlazenym pivem a jdem spat. Ve stredu, ve ctvrtek i v patek se znovu vypoustely male zelvicky do more.

patek: Jedeme busem do Galle a utracime posledni rupie. Neda nam to a jdem se podivat do stareho mesta. Prilepi se na nas pruvodce, ukaze cestu, doporuci nejlevnejsi obchod a vyrobnu a pak chtel zaplatit. Jsou zde hrdi na zastavbu Anglickou, Francouzskou, Spanelskou..... ale vsechno uz zchatrale. Nejkratsi cesta vede vetsinou po zeleznici. Co se tyce sexu, tak jedine na pohlednicich z dob kolonizatoru. Divenky se netvari nijak nadsene a v tomto prostredi takoveto veci ani nenapadnou. Obchody, ktere nam ukazal samozrejme predrazene. Musime se vratit do "svych" obchodu s pevnou cenou za polovic. Sladkostem na ulici neduverujeme. Nikdy se nenechte vest pruvodcem. Nakupujte sami. Posledni dva dny jen nasavame slunce a atmosferu.

Na krasny ostrov budeme dlouho vzpominat, ale uz se sem nevratime.

 

Jana a Jirka + Jana a Zbynek