Iquitos - Jediná silnice 100km do Nauty, Cesta po silnici asi 2hod, lodí den. Do Iguotos létá letadlo z Cusca 3tis zpáteční, nebo z Limy - 3500Kč. Iquitos, město kam nevede silnice

Půlmilionové město uprostřed peruánské Amazonie založili v osmnáctém století evropští misionáři. Výrazně se

rozrostlo až díky kaučukovému boomu na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dnes je hlavně turistickou

destinací, kde se potkávaji cestovatelé nejrůznějšího původu, toužící po výletu do džungle.

Jediný kousek asfaltu na zelené mapě pralesa je stokilometrová silnice spojujici Iquitos s městem Nauta, ležícím u

soutoku Ucayali a Marañónu. Ze zbytku světa se dá do Iquitosu přiletět nebo připlout po přítocích Amazonky. My

volíme tu zajímavější variantu.

Přes Andy do přístavu

Z Limy odjíždí autobus do Pucallpy, přístavu na břehu řeky Ucayali. Narozdíl od jiných měst nemá Lima centrální

autobusové nádraží. Proplétání džunglí tak začíná už v hlavním městě, čtvrtí plnou pouličních prodejců tropického

ovoce. Do Pucallpy jezdí vice společností, stačí si jen vybrat, jak moc a za jak pohodlná sedadla chcete platit. I v

levnějších autobusech se dá celkem slušně přežít noční přejezd. Cestou do Pucallpy se ale nevyspíte. Cesta přes Paso

Ticlio znamená během 140 kilometrů nastoupat o pár metrů výš, než je v Evropě možné dojít s mačkami a cepínem.

Soroche, jak říkají Peruánci výškové nemoci, přejde až když silnice klesne do nekonečné zeleně na druhé straně

And.

Po dvaceti hodinách vystupujeme v Pucallpě. Kolem stanoviště autobusů na kraji města už čekají mototaxi - tříkolky s

motorkou pro řidiče a krytým dvousedadlem pro cestující. Řidič nám všemožně vnucuje nákupy věcí, co potřebujeme

na cestu lodí, ale naštěstí už jsme vybaveni. Nezbytná je vlastní hamaka, nádoba na jídlo, zásoba pitné vody nebo filtr

a hodí se něco proti komárům. Nejen toho, ale i spousty jídla jsou kolem centra a přístavu plné ulice.

Poblíž náměstí kotví malé loďky a turistické čluny. Nákladní přístav se podle stavu vody během roku přibližuje nebo

vzdaluje od centra až na několik kilometrů. Tam nám ukazují na čtyřpatrovou nákladní loď se jménem Henry 10 a

nápisem mañana. Cesta vyjde na 100 sola to i s plnou penzí. Zapisujeme se u rozložitého kapitána, který pořád křičí

plumaaaa, načež přiběhne chlapec a podá propisku. Do odjezdu je možné spát na lodi.

Cesta do kempu v džungli

Na řece

Společnost Henry je jedna z těch větších, provozujících nákladní dopravu na Ucayali. Většina lodí má nákladní prostor

pro ocelové potrubí, auta, pytle mouky, kuřata nebo cokoliv dalšího, dvě paluby pro cestující a jednu nahoře pro

posádku. Na zádi jsou kabiny se sprchou a záchodem. Voda se, podle barvy, čerpá rovnou z řeky. Kvalitní filtr nám tak

ušetří desítky plastových lahví, které díky němu nemusíme kupovat. Radost nám ale kazí pohled na Peruánce,

vyhazující veškerý odpad rovnou do řeky.

Hamaky se zavěšují na ocelové tyče pod stropem. Jako výborný nápad se ukazuje zavěsit i batohy, aby je přibývající

spolucestující neroznesli na pantoflích. Ráno vypadá paluba, že už se nevejde ani hamaka, ale než vyjedeme, jejich

počet se asi tak ztrojnásobí. Do poslední chvíle pobíhají po lodi prodavači pochutin, plastových misek a toaletního

papíru. Jakoukoliv potravinu včetně ovocné šťávy balí do plastových sáčků. Odpoledne konečně zaburácí motory, z

komína vyletí saze a loď odráží od břehu. Na lodi jsme jen čtyři gringos a postupně se z nás stává atrakce.

Na vlnách Amazonky

Plavba z Pucallpy do Iquitosu trvá podle stavu vody tři až šest dní. V polovině září, na konci období sucha, strávíme

na lodi pět dní. Pluje se pomalu, ale kromě pár zastávek v okolních vesnicích bez přestávky. V noci se většinou nesvítí,

jen občas prozkoumá kormidelník břehy obrovským reflektorem. Voda v řece je neprůhledná a ne jednou drhne loď

dnem o mělčinu nebo uvízne v písku. To se pak rozeřvou motory, loď se celá rozklepe a kolem vaří bláto, dokud se

neprošoupe na hlubší vodu.

Vzduch proudící otevřenou palubou vytváří ve stínu celkem příjemné klima, dokonce ani komáři moc neotravují.

Okolní džungle za oknem připomíná pohyblivou tapetu, kde se střídají vysoké břehy s písečnými mělčinami. Dny

na lodi se vlečou. K snídani dostáváme sladkou bílou polévku s houskou, k obědu rýži, čočku nebo špagety a k večeři

masovou polévku s banánem místo brambory. Loď zastavuje v okolních vesnicích.

Před Iquitosem se stékají dvě hlavní "zdrojnice" Amazonky Ucayali a Marañón. Odtud se pro většinu latinské

Ameriky řeka nazývá Amazonas. V Brazílii stejnému toku říkají Solimões a Amazonkou se stává až od soutoku s Rio

Negro. Že se blíží cíl cesty je vidět i na spolucestujících. Upatlané děti dostávají trička bez zbytků včerejšího oběda a z

paluby mizí hamaky. Po kontrole nákladu přistává Henry u písečného břehu a po přistaveném prkně vystupujeme na

hromadu písku a odpadků.

Při návštěvě Peru můžete objevovat tajemství úžasných hor, archeologických památek i dobrodružství v džungli.

Nechte se inspirovat krásnými fotkami Pavla Svobody v článku Los Andes photo expedition: Peru - sever proti

jihu.

Město uprostřed pralesa

Iquitos je bránou do peruánské Amazonie. Vzhledem k omezeným dopravním možnostem, není ve městě moc aut a

většina z těch, co lze spatřit, slouží k dopravě turistů. Obyvatelé města hojně využívají mototaxi, která se s hlasitým

troubením proplétají ulicemi, nebo veřejné autobusy vyrobené, snad kromě motoru, celé ze dřeva.

Hlavnímu náměstí, jak je v Peru zvykem, Plaza de Armas, z jedné strany přiléhá katedrála a proti ní známý železný

dům Casa de Fierro. Ten byl postaven v devatenáctém století Gustavem Eiffelem a dopraven z Paříže po částech.

Turistický život se odehrává nejvíce mezi náměstím a nábřežím s koloniálními budovami a spoustou barů. Oproti

zbytku Peru je tu celkem draho. Co neroste v okolí se musí dovážet lodí nebo letadlem.

Úplně jiný svět je čtvrť Belen, jižně od centra, známá svým plovoucím tržištěm. Na konci období sucha procházíme

ulicemi mezi domy na kůlech a je těžké si představit, že za pár měsíců bude všechno pod vodou. Tržiště nabízí

prakticky všechno od potravin a koření po oblečení a železářství. Stánky jsou plné čerstvého ovoce z okolí. Obzvláště

"zajímavá" je sekce masa - krokodýlí hlavičky, želví nožičky, opičky stažené z kůže - prostě zážitek pro oči i pro

nos.

Belén nemá pověst moc bezpečné čtvrti. Nedoporučuje se toulat se po vzdálenějších částech a rozhodně je třeba

dávat si pozor na věci. Aspoň trochu nahlédnout do života podél řeky lze projížďkou na malé dřevěné loďce. Takové

svezení mezi domy na kůlech či pontonech, plovoucími kadibudkami a naplavenými odpadky je pro bezzubého dědu

dobrá obživa. Život tu určuje řeka, která je současně koupelnou, záchodem, hřištěm pro děti i odpadkovým košem. O

to víc nás překvapuje, že většina domácích neumí plavat.

Život na lodi v hamakách.

Poznávání džungle

Většina gringos přijíždí do Iquitosu kvůli návštěvě džungle. Tu nabízí desítky cestovních agentur rozmístěných hlavně

kolem centra a podporovaných pouličními naháněči. Kvalita služeb i ceny jsou různé. Obecně lze délku pobytu a

program přizpůsobit. Oblíbená je také možnost zaplatit si obřad Ayahuasca a návštěvu indiánských vesnic. My volíme

čtyřdenní pozorování života v pralese.

Začínáme přejezdem z Iquitosu do Nauty po stokilometrové silnici, jediné v široko dalekém okolí. Další dvě hodiny

pokračujeme v dlouhé dřevěné loďce se stříškou z palmových listů. Po Marañónu přijíždíme na soutok s Ucayali, kde

pozorujeme růžové a šedé říční delfíny. Růžoví jsou větší, ale šedí vyskakují víc. Od soutoku jedeme proti proudu malé

říčky do kempu v džungli. Náš průvodce se jmenuje Roberto a mluví celkem slušně anglicky. S ním nás doprovází ještě

Carlos, který neřekne anglicky ani slovo, ale zato řídí člun a líp zachází s mačetou.

Po setmění vyrazíme pěšky do noční džungle. V půjčených holinkách následujeme průvodce po blátivé pěšině a

sledujeme, co se ve dne nevidí. Velcí mravenci, pavouci, žáby a škorpioni. Všimneme si malého nenápadného hada

v listí. Oba průvodci nadskočí leknutím a Carlos ho hned umlátí klackem. Pak nám ukazuje jedovatý zub a vysvětluje,

že devadesát procent lidí uštknutí nerozchodí.

Tajemný život uvnitř džungle

Během dalších dnů poznáváme život v pralese na loďce i po svých. Slunce není přes vegetaci vidět, ale po pár krocích

jsme zpocení až za ušima. Obdivujeme botanickou a zoologickou zahradu nad námi i pod nohama. Opice, ptáci,

pestrobarevní motýli a neuvěřitelně rozmanitá vegetace.

Procházíme džunglí, zhoupneme se na liáně jako ve filmu a šplháme po nich na větve. Ochutnáme vodu z jiné liány,

která vytéká z dřeva přeseknutého mačetou. Nahořklá chuť zažene žízeň a místní toho často využívají. Máme štěstí i

na dvoumetrovou anakondu. Než se had naštve, zkoušíme, jak by vypadala kolem krku v podobě módního doplňku.

Malým dřevěným člunem plujeme proti proudu a chytáme piraně. Stačí klacek s vlascem, ohnutým drátkem s

návnadou a pár minut. Kdo nevytáhne prut rychle, jen krmí rybičky. Za chvíli máme na dně loďky dost zubatých úlovků

k večeři a čekáme na setmění až vylezou kajmani.

Mercado Belén, tady je možné sehnat skoro všechno.

Bouřka v pralese

Příště plujeme po řece dál proti proudu. Z loďky pozorujeme vodní ptáky v mokřináchkolem řeky a početné stádo

malých opiček, přeskakujících ze stromu na strom. Občas se některá přepočítá a s plácnutím skončí na zemi.

Pokračujeme proti proudu přes mělčiny a za člunem zůstává čára ve vrstvě plovoucího salátu. Najednou se před námi

otevírá jezero. V mělké vodě chytáme piraně a čekáme na tmu.

Hladina kolem loďky skoro vaří - nic na koupání. S večerem se blíží bouřka. Světelná show je čím dál blíž a přidávají se

zvukové efekty. Zajíždíme ke břehu hledat kajmany a první obrovská kapka mě trefí rovnou do oka. Do minuty jsme

promáčení. Vracíme se po řece a od břehu na nás svítí kajmaní oči. Roberto s velkou baterkou přivázanou k čepici se je

snaží chytat, ale jsou rychlejší.

Neradi opouštíme pralesní kemp. Abychom měli o zážitek navíc, zastihne nás a Marañónubouřka a pořádný slejvák.

Vítr a vlny hází s loďkou a my se můžeme znovu ždímat a to i pod palmovou stříškou. Z Iquitosu je možné odjet lodí

po Marañónu do Tarapoto, ale nakonec dostane přednost rychlejší dopravní prostředek - letadlo. Následující den

ráno nasedáme na iquitosském letišti a po hodině a půl přistáváme v Limě.

IQUITOS: Průvodce okolím největšího města v džungli na světě

Příjezd a doprava

Nejsnáze se do největšího města v džungli, Iquitos, dostanete letadlem z Limy.

Letadla sem létají a odlétají několikrát denně. Místní letiště je zhruba 40 minut od hlavního náměstí Plaza de Armas

. Dále se sem můžete dostat lodí z Yurimaguas, která sem jede necelé tři dny a končí v přístavišti na řece Amazonas

Huequito. Kratší je jenom zajet z Yurimaguas do Nauta, odkud můžete busem pouze dvě hodiny do Iquitos.

Doprava po samotném městě je nejlepší tříkolkami a místními busy, které mají klasický podvozek, ale korbu mají

udělanou ze dřeva. Jsou bez oken, vyndávají se pouze při deštích, jinak jsou zasunuté ve dřevěné přepážce v karoserii.

Orientace

Město Iquitos bylo pravděpodobně založeno 1757 Jezuity a Orillas, kteří se tam dostali po řece Nanay. V tu dobu měl

jméno San Pablo de Napeanos . V letech 1880 až 1914 probíhala v okolí Iquitos kaučuková horečka. Významná je

stavba Casa de Fierro (železný dům), jehož projekt i realizaci provedl Gustave Eiffel v letech 1887 až 1890 pro

kaučukové barony Vaca Diez a Carlos Fermin. Stojí na hlavním náměstí Plaza de Armas. V roce 1938 se pak začíná v

Amazonii těžit ropa.

Iquitos je na soutoku řek Nanay, Amazonas a Itaya. V současné době má zhruba 500 tisíc obyvatel.

Kromě Casa de Fierro nezapomeňte navštívit taky Mercado Buena Vista na soutoku řeky Nanay a Amazonas. Je to

tržnice kam obyvatelé džungle každé ráno přivážejí své produkty, například: yuca, fariña, camu camu, aguaje,

mameyes.také ulovená zvířata a ryby: tucunare, pirañas, badres, lagartos, želvy, pásovce, añuje. Úlovky trhovkyně

většinou hned grilují a prodávají v jejich občerstvovacích stanicích.

Dále se podívejte na tržiště Belen, kde koupíte od špendlíku po grilovanou želvu nebo krokodýla. Zde je ale zančné

množství kapsářů, tak bacha na věci. Čtvrt Belen raději nenavštěvovat jen nakouknou shora od tržnice Belen. Jsou tam

domky na kůlech kvůli a na pontonech.

Dále je možnost navštívit místní rezervaci Quitococha plnou amazonských zvířat. K vidění je zde jaguár, puma,

kapybara, payche a spousta dalších.

Jídla a nápoje v místě

Pataraska ryba (buhurky, sujo, sardina, palometa, badre, tucunare, sábalo, lysa nebo piraňa) zabalená v listu mysky

panga s česnekem a ugrilovaná. Jako příloha se podává Yuca, grilovaný banán nebo rýže.

Fane v listu Bijau zabalená rýže, kuřecí kousky, vejce a olivy vaří se cca 1 hodinu.

Cecina uzené vepřové maso na plátky se servíruje s takaco (vařené banánové těsto zformované do koule).

Lagarto ahumado grilované kusy kaymana.

Sarapatera uvařené kousky želvy se dají do jejího krunýře a na dřevěném uhlí se mírně dosmaží, příloha grilovaný

banán nebo yuca.

Masato nejstarší indiánka se svými pomocnicemi žvýká yuku a vyplivávají do nádoby, kde se yuca a její sliny nechají

zkvasit a vznikne indiánské pivo.

Další velice dobré osvěžující nápoje z Camu Camu, Copu Azul, Cocona, Aguaje Aguajina (Aguaje má mnoho

ženských hormonu a využívá se na změnu pohlaví z muže na ženu. Na jedné z mých expedic byla slečna Misa, která mi

potvrzovala, že místní muži jsou jemnější a mírnější, ne jako my Evropané. Tak, pánové, více pít aguaje, ale zase ať se

to nezvrhne!).

Přesnídávka Sibe nebo Mingado, jejíž základ je Fariña, která se dělá z Yuca. Yuca se naloží do kádinky a hodí do řeky,

kde se nechá 3 dny, potom se vyndá a nechá zkvasit, vysuší, natluče a nad dřevěným uhlím a vysušuje 3 hodiny.

Nakupování

Ovoce a zeleninu je nejlepší nakupovat na trzích, o kterých jsem se již zmínil, a to mercado Belen a mercado Buena

Vista. Tři bloky od náměstí v ulici Prosperu je samoobsluha Los Portales, kde si koupíte vše, na co si z potravin

vzpomenete. Jinak po městě je spousta menších krámků se smíšeným zbožím.

Stravování

Nejlepší a nejčistší hospoda se zahrádkou a WiFi je Amazon bistro na nábřeží Bulevard u řeky Amazonas v ulici

Malecon Tarapaca 268 . Majitel je Belgičan Max. Vaří místní speciality, francouzskou a belgickou kuchyni. Vždy má

velice dobré chlazené pivo. Ceny má příznivé a nejčistší záchody v Iquitos a okolí. Kolem centra je více restaurantu

dobrých a méně dobrých, kde vaří místní jídla a jiné peruánské speciality.

Noční život

Moc turistů v této lokalitě nevyhledává noční život, protože přijedou do Iquitos jen jako do přestupní stanice a jedou

dále do džungle. Ale přece kdyby někdo měl zájem poznat místní noční radovánky, tak doporučuji pět bloků od

náměstí areál, který se jmenuje Explosion!nebo sousední areál Ilusion.

Ano, areál velikosti fotbalového hřiště, pódium, na kterém tančí dívky v podprsenkách, tangách a vysokých botech. Do

tance jim hraje orchestr deseti muzikantů a jeden nebo dva zpěváci. V každém rohu areálu prodej lahvového piva a

sodovky, stovky židlí a velký taneční parket. Nikdo ale nemusí mít strach, že bude jen sedět.

Ubytování v indiánské vesnici

Ubytovat se můžete i přímo v Iquitos. Je tam několik hostelů a také 5* hotel, ale kdo by se tam ubytovával, když přijede

do takové nádherné oblasti plné přírody, jako je amazonská džungle. Doporučuji ubytování u indiánského kmene

Cocama přímo v jejich vesnici v lodgi s názvem Amazon Medicinal Camp.

Zde je velice jednoduše vybavené ubytování, indiánské chatrče s postelemi a sítěmi proti hmyzu, závěsné hamaky,

společné záchody s možností se umýt. Indiáni se myjí v řece Nanay, která je 30 metru od vesnice v dolíku, životem zde

se vrátíte ke svým kořenům. Ve vesnici se sžijete s místními domorodci, kde můžete navštívit jejich hospodu s pivem

a debatovat o životě. Také snadno navštívíte místní indiánskou školu.

Výlety do okolí a využití času

Pěší túry po amazonském pralese s pozorováním zvířat, učením se využití rostlin a stromů a jejich léčivým účinkům,

učení se přežití v džungli. Rybaření v amazonských řekách Nanay, Tigre, Amazonas. Plutí kánoí po řekách, pozorování

říčních růžových delfínů, kajmanů

Další zajímavosti

Průměrná teplota, která byla měřena od roku 1950 1991, je ve dne 31,4°C a v noci 21,8°C. Průměrná vlhkost 85 %.

Srážky cca 250 mm. Každý rok v období dešťů od poloviny října až do března stoupnou řeky v tomto regionu o 10

metrů. Indiánské vesnice jsou stavěné v nezátopových oblastech, takže období dešťů mají radši, protože se k vesnici

dostanou lodí. V období sucha více šlapou.

Peru jeden z nejrozmanitějších států na světě:

Peru se dělí na tri části:

Pobřeží poušť necelé 3000 kilometru na délku

Hory 50 hor, které přesahují výšku 6000 m n. m.

Amazonská džungle má 60% území Peru

Peru má:

28 rozdílných typu klimatu

84 ze 103 ekologických zón na světě

Dva nejhlubší kaňony na světě Colca 3400 m a Cotahuasi 3600 m

Nejvýše položenou železnici na světě v Ticlio - 4815 m n. m.

Největší duny na světě v okolí Ica

Nejvýše položené splavné jezero na světě Titicaca - 3810 m n. m.

Peru je největší americký producent:

Zlata, olova a zinku, stříbra

Druhý v těžbě mědi

Peru je domovinou pro:

3000 druhů brambor

Rajčata

4 z 10 druhů cereálií existujících na světě, a to quinua, kiwicha, kañiwa a kukuřice

Peru má prioritu na světě:

největší počet druhů ptactva, a to 1831 druhů, což je 20% světového ptactva

Peru má nejvíce druhů motýlů na světě 4200 druhů

Peru má nejvíce druhů ryb na světě 700 druhů

Peru je druhý stát na světě v počtech primátů, a to s 34 druhy primátů

Peru je třetí stát na světě ze 361 druhy savců

Peru má největší existující rostlinu na světě: Puya Raymondi /Titanca/ má 8000 květů a výšku 12 metrů.

Já sám pořádám výletydo džungle za pozzorováním tury do jungle, pozorovani zvirat opice, pasovce,

kapybary, añuje, oceloty, ruzove

Yarda Gruss sám pořádám výlety do džungle za pozorováním opic, pásovců, kapybar, añuje, ocelotů, ruzových

delfínů, payche aparayma gigante, kaymanů, tukanů, ary a občas i jaguárů. Také vás může naučit jak přežít v džungli

nebo vás vzít za šamany do nitra pralesa, kteří pomohou sse zdravotními problémy za užití starých lektvarů. Více na

www.amazonas.estranky.cz a mail yardagruss@gmail.com.