Canyony Colca a Cotahuashi
Arequipa má krásné a zajímavé okolí. Bohužel vše je více či méně daleko. To platí o dvojsystému canyonůColca a Cotahuashi. Druhý je o 30 m hlubší a spojují se směrem k Pacifiku do jednoho údolí Majes. Tady lze najít poměrně snadné výlety nebo i extrémně náročné supertreky. Sjezd dolní části Colcy na raftech je na stupnici obtížnosti nepočítatelná – takže „dead“. Moje rada: bez závěti nejet !!!

Památky a zajímavosti
V údolí Majes jsou dvě zajímavá místa – Torro Muerto, vůbec největší naleziště petroglyfů na světě. Celé dny byste mohli chodit a nacházet nové – v andezitu vyryté postavy připomínající kosmonauty či kosmické lodě. O jejich existenci místní pouze konstatují: „Čas od času tudy lítaj“. Jsou tady vyobrazena i zvířata, lidské činnosti a neurčitelné symboly. Kameny jsou ryté ve třech různých historických obdobích, ale jejich stáří nemůže přesáhnout 5000 let.
V té době vybuchla asi 100 km vzdálená sopka Sabankay a odeslala svou čepičku právě do tohoto údolí. Ještě že to neviděli dinosauři, asi 10 km odtud totiž můžete najít obrovské množství dinosauřích stop – gigantosaura.
Ve zdejších řekách se loví ráčci – camaroni. Sáhnete sice hlouběji do kapsy, ale bohové vám budou závidět takovou baštu.

Návštěva Colca Canyonu se dá pojmout různě. Nahoře můžete vidět „masňáky“ jak sledují z auta kondory, kteří jsou zde jenom proto, že jim někdo sem tam hodí do díry nějakou tu krávu. Úplně dolů si pak troufnou naprostí šílenci. To vám dojde až při výstupu strmě asi 1650 výškových metrů, kdy vám bude 50ti stupňové sluníčko olizovat záda. Komu snad nepostačí – kousek od Abanaconde nalezne horké prameny, gejzíry a solfatary. Nahoře je ale v noci pěkná zima – až k nule. To byla ovšem ta snadná část. Cotahuashi nebo dokonce Údolí vulkánů jsou tím pravým pro dobrodruhy, kteří si rádi a dlouho lížou rány. Stejně pak asi dopadnou ti, kteří rádi lezou bohům do kuchyně. Tedy jenom krátce k těmto místům: Misti – ano, ale pomalu a rozloženě do dvou dnů. Chachani – až na vrchol s průvodcem a super vybavením, Sabankay – průvodce a mezci jsou nutnost, Koropuna – perfektní výbava a jen s průvodcem za nejlepšího počasí.

Domov horalů, kondorů a lam: Colca kaňon v jižním Peru

Colca kaňon v jižním Peru dosahuje hloubky 3270 metrů, čímž se řadí mezi nejhlubší kaňony na světě. Je domovem

prostým horalům, kterým nevadí žít v nadmořské výšce kolem 3 500 metrů nad mořem, ale také napříkad kondorům,

lamám alpakám, divokým vicuñám a pumám. Tato suchá, sopečná příroda nabízí dramatické výhledy na gigantické

hory, dosahující výšek kolem 6 000 metrů.

Údolí plné sopek

Sopky jsou v údolí Colca k vidění prakticky v rozhledu 360°. Nejvyšší z nich jsou například: Hualca Hualca (6,025m),

Sabancaya (5,976m) a Ampato (6,288m). Stále aktivní sopky jsou také častou příčinou zemětřesení. Ampato se

proslavila díky objevení mumifikovaného těla incké dívenky, zvané Juanita, jedné z dětských obětí bohům hor za

vlády panovníka Sapa Inca.

Barevné a živoucí Yanque

Jedno z prvních měst při cestě do kaňonu nabízí příjemnou zastávku k načerpání dojmů z místní kultury, trekování,

jízdy na koni, či relaxu v termálních pramenech. Všechen ruch se odehrává na místním náměstí, které časně z rána

ožije hudbou, tancem, místní ženy prodávájí své barevné šály, šaty a suvenýry a předvádí turistům roztomilé lamy a

dravé ptáky. A když přijde čas na opravdovou fiestu, místní často opustí své obchůdky a zamíří za zábavou.

Oblečeni v tradičních kostýmech za zvuku muziky tancují a popíjí nemalé množství místního nápoje zvaného “chicha

(zkvašená šťáva z kukuřice). Takto se dokáží veselit třeba i tři dny v kuse.

Historie údolí Colca

První dva národy, které se usadili v údolí Colca před přibližně tisíci lety, byli příslušníci kmene Cabana (Quechua) a

kmene Collagua (pocházející z oblasti města Puno).

Název kaňonu pochází ze slova qolqa(colca). Tak se nazývaly jeskyně, tvořené z kamene a hlíny, upevněné na

stěnách kaňonu a určené ke skladování obilí a semen bezpečně v chladném prostředí. Nachází se podél celého

kaňonu, mohou být k vidění například z mostu Puente Sifon ve vesnici Yanque.

Koncem 14. století údolí osídlili Inkové. Oni se zasloužili o vybudování terasovitých polí podél údolí a propojení kanálů

vedoucích z vrcholků hor, určených k zavlažování jejich úrody.

16. století patří Španělským dobyvatelům, kteří vytvořili města podél kaňonu a nechali tak zaniknout původní vesnice v

okolních kopcích (například Uyo Uyo). Každé z těchto nových měst také dostalo svůj kostel.

Karnevalové veselí, Yanque, Peru

Zajímavostí je, že kaňon Colca vstoupil v povědomí veřejnosti díky polským dobrodruhům a kajakářům, kteří jako první

sestoupili do kaňonu. V roce 1981 vydali knihu nazvanou “In Kayak Through Peru”.

Peru se stává díky levným letenkám velice oblíbenou a dostupnou turistickou destinací. Téměř každý turista absolvuje

klasický jižní okruh, který je velmi trefně nazývaný Okruh Gringů. Krásy peruánské krajiny, ale zejména krásy povahy

místních lidí můžete poznat z fotografií Lukáše Vinklera a Tomáše Jána, kteří procestovali oblíbené turistické cíle s trochu

jinýma očima. Více ve fotoreportáži Lidské vlastnosti v peruánském kabátě.

Prastará vesnice Uyo Uyo

Historie této vesnice sahá nějakých 500 let zpět, kdy toto místo osídlily kmeny Collagua a Cabana. Návštěva tohoto

místa je jako cesta zpět, člověk si téměř dokáže vybavit ruch těchto kamených uliček, které dnes ovšem už zejí

prázdnotou. Můžete obdivovat důkladně propracované zavlažovací kanály, které uplynulý čas ani trochu

nepoznamenal. Vede sem cesta z Yanque, přes most Puente Sifon a podniknout jí můžete buď pěšky, nebo na koni

během 3 - 4 hodin.

Hrobky kmene Collagua

K prastarým vesnicím patří také pohřebiště, typická pro členy kmene Collagua. Nachází se těsně pod vrcholky hor a

směřují k vycházejícímu slunci. Mrtvá těla byla pohřbívána do jeskyní, zděných kamennou zdí. Mrtvoly byly umístěny

do pleteného koše v pozici dítěte, společně s jejich věcmi a oblečením. Dnes zde můžete spatřit zbytky oděvů,

pletených košů a také lebky a kosti.

Pozorování kondorů v Cruz del Codor

Návštěva kaňonu Colca by nebyla úplná, kdybychom si nechali ujít cestu do hloubi údolí a především pohled na

majestátní kondory. Je to však o štěstí. Na vyhlídce Cruz del Condor je můžete spatřit především ráno, takže se vyplatí

si přivstat. Míří sem spousta turistických společností, které vás naberou přesně kde potřebujete a zastaví na každé

vyhlídce po cestě, za jejich služby si musíte však připlatit. Pokud hledáte ekonomičtější možnost, poohlédněte se po

autobusech Señor de los Milagros a Reyna. Autobusy míří až do Cabanaconde, kde můžete sestoupit do hloubi

kaňonu a třeba se vykoupat v termálních pramenech.

Poplatky a povolení

Turisté potřebují povolení (Boleto Turístico) ke vstupu na většinu turistických atrakcí v kaňonu Colca. Cena se

pohybuje od 20 PEN pro Peruánce, 40 PEN pro jihoameričany a 70 PEN pro ostatní turisty. Vybrané peníze jsou

následně využívány k propagaci turismu.

Kondoři v kaňonu Colca

Projížděli jsme národní rezervací Aguada Blanca. Cestou jsme viděli spoustu zvířat, většinou lamy, vikuně, guanako a

alpaky. Jeli jsme skoro pořád do kopce, mezi vysokými horami. Arequipa se nachází v nadmořské výšce kolem 2500

metrů a museli jsme překonat výškový bod téměř 5000 metrů nad mořem.

Colca

Na organizovaný výlet do kaňonu Colca jsme měli čekat v půl osmé, autobus přijel až

před 9. hodinou. Už jsme si mysleli, že se přidáme k těm mnoha podvedeným

turistům, o kterých se psalo v dnešních novinách. Článek nám ukazoval pan majitel

před naším odchodem z hotelu. Psalo se v něm, jak prodejci nejrůznějších CK okrádají

turisty, naslibují jim hory doly, vyberou peníze a pak je podvedou. Gringa se

nedomluví a policie stojí na straně místních.

Velká zavazadla jsme nechali zdarma uschovaná v cestovce v depozitu, vzali jsme si

pouze malé batohy a bundy. Autobus byl menší, takový tří čtvrteční, vlezlo se nás tam

27 osob, řidič, průvodce a ještě jedna zřízenkyně kanceláře. Průvodce každý výklad

řekl ve španělštině a pak to zopakoval ještě jednou v angličtině.

Jízda ve vysoké nadmořské výšce

Projížděli jsme národní rezervací Aguada Blanca. Cestou jsme viděli spoustu zvířat,

většinou lamy, vikuně, guanako a alpaky. Jeli jsme skoro pořád do kopce, mezi

vysokými horami. Arequipa se nachází v nadmořské výšce kolem 2500 metrů a museli

jsme překonat výškový bod téměř 5000 metrů nad mořem. Nejvyšší místo se jmenuje

Sedlo Alta Patampa. Dokud jsem seděla v autobusu, nic jsem na sobě nepozorovala.

Dýchalo se normálně. Ale pak jsem musela na jedné přestávce odejít stranou na

záchod, udělala jsem pár kroků navíc a myslela jsem, že do toho autobusu ani

nedojdu.

Martin a Vašek sebrali sílu a postavili v nejvyšším místě kamenného mužíka, tzv.

apačeti, který má vyjadřovat úctu k horským bohům a má se do něho dávat napsané

přání. Naneštěstí právě opravovali silnici, tak jsme v té strašné nadmořské výšce

strávili skoro hodinu navíc. Martinovi začalo být špatně, bolela ho hlava. Měla jsem o

něho strach, protože výšková nemoc, v Peru nazývaná soroche, se dá léčit jedině

sestupem do nižších poloh.

Potom jsme sjeli obrovským sešupem a příšernou rychlostí do malebné vesnice

Chivay v nadmořské výšce cca 3680 metrů. Před vjezdem do vesnice jsme museli

zaplatit nekřesťanských 35 solů (280 Kč) za osobu (studentská sleva nebyla) za vstup

do kaňonu Colca.

Vesnice Chivay

Dali jsme si rozchod na jídlo. Na náměstí jsme objevili stylovou restauraci a poručili si

peruánské hamburgery. Byl to v podstatě hovězí steak v housce, s vajíčkem a

zeleninou. Velká dobrota. Ubytovali jsme se v pěkném hotýlku. Vašek měl dost sil, tak

odešel se zbytkem výpravy na malý trek po okolí a do termálních lázní, já jsem se

necítila dobře, navíc ještě nebyla úplně zacelena moje noha plná puchýřků, abych se

mohla koupat v lázních a tak jsem zůstala s Martinem na pokoji a uvařila jsem si pro

lepší zadaptování kokový čaj.

Colca 14.6.2006 středa

Ráno mě zase pekelně bolela hlava. K snídani jsme dostali kokový čaj, tak jsem jím

zapila jeden Valetol a bylo po bolesti. Měla jsem radost, že je Martinovi dobře. Kromě

koky jsme dostali také kontinentální snídani a po ní jsme vyrazili do kaňonu Colca.

Název prý vznikl ze španělské zkomoněliny kečujského označení stříbra. Tento kaňon

má být nejhlubší na světě. Celý je dlouhý asi 60 km a vyhloubila ho malá říčka Colca

mezi horami vulkanického původu. V nejhlubší části bylo naměřeno 3680 metrů ode

dna řeky až na vrchol hory Yajihva(5212 m n.m.)

Cesta kaňonem Colca

Jeli jsme po nezpevněných prašných cestách, vysoko nad propastmi plné obrovských

kaktusů. Zpočátku bylo dost chladno, pak ale začalo pálit sluníčko. Kaňon je nesmírně

malebný. Po obou stranách byla vidět nesčetná terasovitá políčka z období vlády Inků.

Mnohá z nich jsou obdělávána dodnes. Soustava kanálů svádí vodu z roztávajících

ledovců. Pěstují se zde zejména vynikající brambory.

Po cestě jsme měli několik zastávek. Ta první byla ve vesničce s krásným kostelíkem.

Před ním nás čekali Peruánci odění ve stylových pestrobarevných krojích a jak nás

viděli zastavovat, spustila muzika, děti začaly tančit, dospělí si stoupli do řady a

nechávali se fotit s nejrůznějšími zvířaty – kozami, osly, alpakami, lamami, dravci.

Prostě správná komerce. Každý se živí, jak umí, a oni si udělali živnost z toho, že

postojí cizincům při focení coby exotické objekty. Většina Peruánců je opravdu moc

chudá a tak jsme jim těch pár solů, sladkostí a suvenýrů z naší země dali rádi.

Tady bych se mohla ještě zmínit o další peruánské zvláštnosti, a to o žebrání. Viděla

jsem za celý pobyt jen minimum žebráků, tak jak je známe od nás a z jiných zemí –

sedících s kloboukem nebo nějakou nádobou na peníze. Většina jich tu koupí velký

sáček bonbónů, obchází lidi a jakoby jim tu sladkost prodává. Samozřejmě, že jim

každý, kdo chce přispět, dá o mnoho víc, než je cena jednoho kousku. Setkali jsme se s

tím i při jedné jízdě autobusem. Nastoupila nějaká žena, hlasitě vysvětlovala svoje

problémy (nerozuměla jsem ji, ale ocitla se asi v těžké životní situaci), pak vzala sáček

s bonbony , všechny obešla a skoro každý ji něco dal.

Nemůžu říct, že by nás někdo obtěžoval žebráním jenom proto, že jsme bílí. Spíš mi

vadili všudypřítomní prodejci všeho možného na atraktivních místech, takže když jste

odehnali jednoho, do minuty přišel další a člověk nedělal nic jiného, než kroutil

záporně hlavou, že nic nechce koupit.

Kondoří vyhlídka

Z vesnice jsme pokračovali zhruba hodinu nádherným údolím s mnoha terasovitými

políčky až na místo Mirador Cruz del Condor (výška 3650m). Je to zvláštní místo,

údajně nejlepší k množení a pozorování kondorů na světě. Jakmile ranní slunce

zahřeje dno kaňonu, začnou stoupat teplé proudy vzduchu a ty využívají ke svému

letu andští kondoři, kteří jsou největšími létajícími ptáky. Mají

rozpětí křídel až 3 metry, váží 13 kg a od ocasu k zobáku měří až 1,3 m. Živí se

mršinami a nikdy neútočí na kořist schopnou obrany.

Po dobu měsíce a půl nemusí nic žrát. Pokud najdou potravu, jí tak dlouho, dokud

můžou. Pak stěží dokážou vzlétnout. Když jim ale hrozí nebezpečí, jsou schopni vše

během chvilky vyzvracet a uletět. Mají dokonalý čich. Samice kladou vejce na holou

zem. Dožívají se úctyhodných 85 až 100 let. Když jsou staří, spáchají sebevraždu

rozbitím o skály.

Bylo kolem půl deváté, když začali v naší blízkosti létat první ptáci. Oddechla jsem si,

protože jsem četla několik cestopisů, kde cestovatelům nepřiletěla ani noha, tedy v

tomto případě spíš ani křídlo, nebo jen jeden či dva zbloudilé kousky. Zpočátku jsme

viděli pár ptáků, ale do půl hodiny začal létat jeden kondor za druhým, byl to opravdu

„kondoří koncert“. Nestačili jsme fotit a natáčet kamerou.

Muselo jich tam být 20 – 30 a někteří kroužili pár metrů od nás. Byla to úžasná

podívaná. Za hodinu jsme měli odjezd, tak jsme ještě navštívili tržiště a koupili přímo

od výrobců nějaké lamí ponožky, rukavice, čepice (po 4 solech, 32 Kč) svetr (20 solů,

160 Kč) a jiné suvenýry. Ceny byly velmi dobré. Na zpáteční cestě jsme udělali několik

přestávek na nejlepších miradorech (vyhlídkách). V Chivay jsme zašli s Martinem do

naší včerejší restaurace na hamburgra, utratit poslední soly.

Cesta do Arequipy vedla stejnou trasou, jen se jelo o mnoho rychleji. O půl páté jsme

zastavili na Plaza des Armas. Batohy jsme ještě chvíli nechali v nedaleké CK a šli jsme

si pro jízdenky do turistického centra. Vyměnili jsme nějaké dolary na soly, koupili

vodu a ovoce a šli se ubytovat do našeho osvědčeného hotýlku. Bohužel jsme dostali

pokoj obrácený do ulice, tak jsme tam měli pořádný hluk.

Dáša Pavlíková

08.04.2007

 

Ráno vyrazíme na výlet k jednomu z nejhlubších kaňonů světa „Colca“. Cesta povede klikatou silnicí kolem sopek Misti, Chachani a Ampato, jejichž vrcholky pokrývá sníh. Na prahu kaňonu Colca uvidíte létat majestátné kondory a obrovské orly. Cestou budete projíždět typické vesničky Torja, Chucura a Patapampa se svými koloniálními kostelíky a zemědělskými terasami, vystavěnými generací Inků. Odpoledne navštívíte vesnici Chivay nebo si můžete užít termální lázně La Calera. Nocleh poblíž kaňonu Colca.Ráno vyrážíme k vyhlídce „Cruz del Condor“, nejlepšímu místu k pozorování kondorů v této oblasti. Poté pokračujeme se zastávkami ve vesničkách Pincholo, Yanque, Cabanaconde, Coporaque, kde můžete vidět stále pozůstatky Incké říše a náhrobků. Dále pak uvidíte amfiteátr ve vesnici Ocolle, Chinchinea a Colcas. Odpoledne se odjíždí do města Puno, které je vstupní bránou ke známému jezeru Titicaca, kde máme zajištěný nocleh.