Londýn, autem .10.4.-20.4.2014. Trajekt za 2600Kč platí se stejně za 2 osoby i za 4.

Vlajku Británie zná asi každý. ....

Myslím, že neuškodí něco málo informací z Vikipedie. Tady jsou vlajky všech čtyř zemí. Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko.

 

Spojené království Velké Británie a Severního Irska (oficiálně zkráceně označované jako Spojené království nebo Británie[1][2] a nepřesně označované jako Velká Británie nebo Anglie) je ostrovní stát přiléhající k severozápadu kontinentální Evropy. Zahrnuje ostrov Velká Británie, severovýchodní část ostrova Irsko, kde hraničí s Irskou republikou, a mnoho menších ostrovů.

Je parlamentní monarchií složenou ze čtyř zemí: Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Současnou hlavou státu je královna Alžběta II., jež je zároveň hlavou dalších patnácti států zemí Commonwealthu, například Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Jamajky. Takzvanými britskými korunními závislými územímijsou Ostrov Man a Normanské ostrovy. Jako takové jsou vlastnictvím Britské koruny, nejsou součástí Spojeného království, jsou s ním pouze spojeny federací známou jako Britské ostrovy. Pod suverenitu Spojeného království spadá též čtrnáct tzv. zámořských území, jež jsou zbytky bývalé Britské říše. 

Ráno vyjíždíme v osm a je mlha jako v Anglii. Pohodovou jízdou jsme v Calais ve 22,00. dvě hodiny do odplutí a tak se jdem registrovat. Sympatická černoška kouká do mých papírů vytisknutých z internetové registrace a kroutí hlavou a protože trajekt už je zaplacený, začíná mne polévat horkost. Pak jsem se dozvěděl příčinu.

INTERMEZZO - jako člověk si myslím, že až tak často neprohrávám. Myslím, že prohrávat umím a nebo alespoň jsem  trochu okoralý a prohry až tak nevnímám. Snad. Teď jsem měl nahnáno. (že by stáří?)

Takže - Objednal jsem trajekt správně - ale - obráceně. První jízda měla začít v Calais ve Francii. No a já to asi napsal (já?) z Doveru. Na webu mi to totiž nabídlo o 50eur menší cenu. Doplatili jsme pade a černoška nám s úsměvem popřála šťastnou cestu s o hodinu  pozdějším odplutím.

Ve tři ráno trajekt před skalami v Doveru nezahoukal a ani nebyla mlha. Vzhledem k příplatku jsme si to nezasloužili. Z mé cesty do Anglie před dvaceti lety houkání parníku a ohlušující zvuk, který odrážely skály v Dovru byl můj nejsilnější zážitek, který nepřevýšila ani návštěva jeskyně ( klub ve kterém začínali hrát Beatles).

Po třetí hodině noční jsme popojeli (vlevo) na ostrově kousek stranou od hlavní silnice a spali v autě až do 6,00 kdy nás citelný chlad probudil. Snídaně venku před autem a první domečky kolem cesty. Polodálnice bezprostředně mezi domy, zaplaťpánbůh zdarma (všechny) a už sjíždíme Černým tunelem pod Temží a jsme uprostřed města. Simona, cíl a útočiště našeho pobytu nás přivítala a moje narušená psychika to vzala jako výhru. (bloudili jsme jen půl hodiny) Skromné ubytování ve čtvrti Hackney. Po přivítání ihned vyrážíme do ulic.  Za 5lib si každý nabíjí kartičku na autobus a z druhého patra autobusu už vidíme srdce čínské čtvrti Soho. Další stanici vystupujeme. Neváhám. U Odeonu mi strčili do ruky sošku Olivier Awards a donutili nastoupit do taxíku. Piccadilly sérk, Trafalgar sqé , piknikující lidé a Nejstarší Irský pub v londýně a tady dáváme malé pivo za 60. Trocadero, Jamesův church, hors Guards parade (zrovna jsme šli kolem v 16,00 hod, když je střídání stráží, jaká náhoda.), hned vedle Dawn street, mrkněte co je vidět ze sídla min. předsedy. Zde. Westminstr, Big Ben, Ruský kolo, Tate galery v bývalém nádraží?, po nábřeží a přes most pro pěší a v dálce už je vidět Town bridge, docházíme až k druhému největšímu křesťanskému chrámu světa st. Paulus katedrále. Po Svatopetrském v Římě. Ještě se mezi ně vklínila Aia Sofia v Istanbulu. (co do velikosti). Byl to šrumec a nachodili jsme asi 12 km.

Spali jsme jako miminka.

Druhý den. V deset jedem autem na Stonehenge. 152km a za 2 hod jsme na místě. Ze silnice už vidíme pár kamenů a zdají se malé. Kdo by chtěl ušetřit musí zahnout hned na polní cestu a nechat auto zde. My jedeme podle směrovek ještě 4 km a přijíždíme na velkou louku plnou zaparkovaných aut. 5Lib za parkování a jdeme k pokladně. 27 za jednoho je moc. Kolem Neolitické vesničky a 4km pěšky po silnici. To je cena kterou platí šetřílci.  Jdeme kolem plotu a vlastně po přistávací dráze. Ne ufonů, ti by přistávali kolmo. Tohle muselo být pro letadla. A už jsme u magického kruhu. Kameny jsou tady zdánlivě rozházeny bez ladu a skladu. Jenže pocházejí z různých koutů světa a mají sílu nejenom ukazovat rovnodennost, ale i přitahovat magickou sílu z vesmíru. Máme nádherné počasí a v duši mír. Tohle určitě stojí za to. Cesta domů městem kolem Trafalgaru a brána do Hyde parku s cestou k Buckinghemskýmu paláci a dál nás navigace  dovedla až před malé parkoviště  20m od Tower Bridge. Svítí zapadající sluníčko a dole na nábřeží jsou stánky a spousta lidí. Je neděle a paráda. Pohled na rozestavěné paneláky z mostu a na druhé straně na temži zaparkovaný obrovský křižník. U stánku Venezuelskou placku a jedeme domů.

Třetí den.  Dopoledne až do dvou pracujeme a nakupujeme obchodní zboží. Nakonec se podařilo i všechno naložit. Těšíme se do St. Pavel. Jenže jsme jen v první kapli, kam se může bez placení. 20lib a ještě nemůžeme fotit - to zaplatí jenom blázen. Ještě do podzemí, kde je obchod se suvenýry a růženci. Jana (hříšnice), si jeden kupuje. Pročpak? Ha, ha. Jdeme pěšky přes bankovní čtvrť zas až k čínskému městu. Nechápu, jak se může v takhle nacpaným městě najít místo na stavbu dalších paneláků. Tenhle se navíc směrem nahoru rozšiřuje!! V průvodci vychvalují nákupní GALERIE, jsou krásné, ale nikdo tam nechodí. Kolem monumentu. Autobus a dom.

Čtvrtý den. Dobíjíme kartu na autobus. Denně za 5Lib a jedeme až k Wellington Arch (Vítězný oblouk) , Hyde Parkem s povalujícími se lidmi zase asi 800m až k Buckinghamskému Paláci. Ta kašna před ním je: Victoria Memorial. Ta baba v těch kytkách je Jana. Tady bydlí Královna, v postranních budovách mladej Wiliaem a ještě jeho otec Charles.  Snad ještě Edwards. Za totáče by platili za nadměrné metry. Vždycky jsem měl za to, že je všechno v majetku královny a vono je to státní!! Kolik asi platí nájem? Tady je prohlídka paláce zdarma. To, že tisíce lidí čeká před okny, zda královna vykoukne a zamává, tak to mě připadá hrozně bláznivé. Samozřejmě jsem si položil otázku co tady pohledávám. Popravdě mě dost zajímalo jak kolegyně královna bydlí. V létě jsou některé prostory přístupné veřejnosti zdarma. Tak snad příště. Před Buckinghemem je hezký park s jezírkem. Tohle je pohled nazpátek od parku. Dalších 1500m a jsme před Westminster Cathedral. 86m vysoká věž Byzantská stavba z červených cihel, nejširší chrámová loď, 300let se stavělo až do roku 1903.

 Zase ještě 400m a jsme před Westminster Abbey (opatství). Za ním už vykukuje Big Ben a London Aye, teda to Ruský kolo.Angláni už se zase povalují po trávě. Lezeme do dvorku a prostor kolem chrámu. Vnitřní zahrádka, korunovační klenoty a křeslo, na kterém se koná korunovace. Naposledy v roce 1953, tedy v roce, kdy jsem se narodil, tedy před 61lety. Před nedávnem se tady syn Diany oženil. V chrámu jsou pochováni všichni slavní, včetně spisovatelů, králů atd... Chrám dnes zavřeli už ve 13,00 hod a my rychle spěcháme na Oxford str. zase asi 1500m. Spousty lidí po chodníku. Tady to žije. A už víme proč. Každých 50m je obchod za 1 paund. Tj. za Libru. Fakt levně. Jenže pro nás je libra 34 Kč. Nic moc. Pokud nakupovat tak tady. Ulice je dlouhá asi 3km.

Pátý den - ráno kupujeme volnou jízdenku na všechny dopravní prostředky a na všechny pásma. Za 8,9Lib na jeden den. Kupujeme hned na tři dny. Westminsterské Abby už na nás čeká. Čeká i spousta lidí, co přijely před námi. Čekáme asi 30min. Fotit se nesmí a tak fotím rychle ještě portál. Tady se konají korunovace, tady si brala Diana Charlese, tady se ženil Viliem a tady sa platí vstupné 18Liber. Důchodci nad 60 platí 15. Jinak se do důchodu zde chodí od 68 let. Fotky nakonec nějaké máme. Neodolal jsem a fotku cat Cate tady máte včetně katedrály. Englický malůvky po zdech miluju stejně jako ty od Mistra Vyšebrodského cyklu u nás ve sklepě. I když mě Jana okřikuje, stejně fotím korunovační křeslo. V televizi vypadala katedrála uvnitř větší, než ve skutečnosti. Výzdoba je úchvatná a na náš vkus trochu moc realistická. Mistr Theodorik postavy lehce deformoval a je z nich cítit pokora a láska k životu. Snad proto si ho vybral Karel IV. za svého malíře. Každý místečko v chrámu je zaplněný hrobkami králů a slavných osobností. Celé jedno křídlo je věnováno básníkům, spisovatelům, hudebním skladatelům atdddd.... Tohle je Shakespear.

Hned vedle vchodu do Westminstru je St. Margaret kostel. Kdo se nevešel vedle, je tady. (nebyli dost urození?, nebo majetní?) Ti, co ještě žijí se povalují na trávníku. Pospícháme metrem domů, asi 3x musíme přestupovat, ale zvládáme to. Jdeme na večeři se Simonou a její kamarádkou Miriam a její 9ti letou černou dcerou Rijannou. Jana se moc těšila na setkání a snad je to na ní i vidět. Za 7,80Lib jíme co se do nás vejde a na ulici si odnáším plný kornout zmrzliny. Máme průkazku a chceme vidět noční Londýn. Metrem 30min a vystupujeme u Big Benu. Westminstr Aby v noci, osvětlený London Tower u řeky, kolem London Eye a máme toho plný kecky. Kupodivu moc lidí venku není a v  11 už jsou skoro prázdný ulice.

Šestý den - Metrem se Simonou vystupujeme  na South Kenslington a jdem do přírodovědeckého muzea. Děti mají volno a fakt hrůza. Čekáme asi hodinu a na Dinosaury je uvnitř zase asi hodinová fronta. To vzdáváme. Budova je obrovská a nádherně upravená. Zdarma a pro děti na poznávání fantastická. Vycházíme ven po ulici Cromwel Road.

Royal Albert Hall a Muzeum. Musíme si vybírat co chceme vidět. Projít celé se to nedá. Středověk má u nás přednost před Antikou a Římem. Madony jsou zde štíhlejší a kozatější. Jako třetí vybíráme Egypt.Celé patro je věnováno kovářům a dějinám při výrobě mříží. Je hrozně znát že zde žilo spousty vlivných a bohatých lidí, kteří byli osvícení a sbírali a uchovávali krásné věci a uměli si jich vážit. Je taky jasný, že toho dost nakradli při svých nájezdech při kolonizování světa. Sochaře Rodina už asi kupovali za dost peněz, protože byl uznávaný už i za svého života. V rychlosti ještě mrkáme na obrovská plátna Rafaelova skoro v naprosté tmě. (aby nevybledly barvy) a metrem na druhou stranu města na Russell Square do British Museum. Na náměstí je nejstarší a největší hotel v Londýně. Náměstí je podle průvodce taky největší. A to je tak všecko. Muzeum, to je něco jiného. Skvostná čítárna a množství sbírek. Budova z roku 1753 (jen o 200 let starší než já), je doplněna uprostřed kruhovou stavbou a zastřešením. 120 let před naším letopočtem už dělali takovýhle nádherný sochy. Jako první jdeme na Afriku. Já sám, když posuzuji jakékoli moderní výtvarné dílo, vždy v něm pozoruji kořeny a vzdálené paralely s uměním černé afriky. Prostě umění Afričanů mám pod kůží a miluju ho. Tohle v Beninu odlévají stejnou technikou doposud.

Literatura, knihy mají v Anglii nulovou sazbu DPH, a jsou fakt levný. Nemělo by to být i u nás? Mám za to, že prachy budou mít u nás vždy přednost před vzděláním. Proč? Odpověď asi znáte. Zpátky k muzeu. AsiřaniAfrodita, Pantheon a v horním poschodí velká sbírka Egypta a mumií. Takhle nádherný věci nemají ani v Cairo. Munifikovaná domácí zvířátka a nádherné sarkofágy. Pro dnešek asi stačí, ne?

(PS: v hezkém domečku ateliér rámování ). Metrem a složitým systémem průchodů mezi nástupišti do Čínského města a domů. Soho nás dost zklamalo. Ačkoli jsem měl nastražíno, atmosféra místa se nedostavila. Žádný lehký ženštiny, žádné zakázané domy a mlha. Prej tady máme být v noci. V jednom z nesčetných muzikálových divadel koukáme na ceny lístků. Za 20 se dá koupit lístek do poslední řady.

sedmý den - Kolem řadových domků na metro a hledáme Abbey Road - přechod na kterém se nechali fotit na jejich slavné LP. Je tady asi 50 lidí a všichni se nechávají fotit jak přecházejí. Samozřejmě blokují dopravu včetně autobusů. Takovýhle provoz před příchodem Beatles tady určitě nebyl. Nechávám se taky fotit (JANA TO MOC NECHÁPE) a na přechodu se pro jistotu otáčím, zda se za mnou neobjeví Paul a Ringo. Bílá budova vlevo je nahrávací studio. Do města jedeme autobusem a ještě vystoupíme na Baker Str. u Muzea Sherlocka Holmese a hned vedle obchod BEATLES. Kupujeme hrnek a jedeme dál. Na Trafalgaru je divadlo o vzkříšemí  Ježíše a na velké obrazovce to sleduje i dav na konci náměstí. Staré autobusy vyjíždějí každý svátek. Na nábřeží hledám Obelisk Kleopatry z období 1500př.n.l. který věnoval Muhammad Ali. Po 100m už je muzeum  Somerset House. Sem jdeme hlavně kvůli Modiglianimu. Samozřejmě chci vidět obraz od Boticceliho, který u nás v atriu v životní velikosti namaloval Zrození Venuše. Ha ha. Tady nás to zklamalo. Je to obraz z jeho  začátků, kdy maloval na zakázku obrazy s náboženskou tématikou. Galerie má mnoho prostor. My jdeme "jen" na obrazy. Jako bonus je tu mnoho pláten Rubense, jeden Cranach, kterého miluju a Degas. A Seurat. A Vincent se zavázaným uchem. A Derain. A Venku na nádvoří je vidět jak rozsáhlý areál je věnován galerii. Je zde velikánská sbírka fotografií, ale to se stihnout nedá. Metrem se vracíme do Soho. Tentokrát je zde nával. Hlava na hlavě. Co tady postavili doprostřed chodníku asi poznáte? Dopravní muzeum, tržnice v areálu Covent Garden. Tady jsou pouliční umělci, malíři a hudebníci. Protože jsou svátky, zašli jsme na mši do kostela St. Pauls (jmenuje se stejně jako ten největší u Trafalgaru.) Vzkříšení Krista provázené hrou na varhany a zpěvem. Okolo sedící nám ve chvatu nabízeli zpěvníky s textem písní a my s úsměvem odmítali. (to bych určitě nezvládl). Úplně nejstarší Anglický pub se jmenuje Lamb and Flag. Těžko se hledá a nestojí to za to. To už je lepší se fotit s místním policajtem. Život v Londýně prý není nijak lehký, proto prý některá děvčata na důkaz své nemajetnosti běhají po Londýně nahatá.

osmý den. Dopoledne nakupujeme v tržnici v Hackney ovoce a ještě se loučíme s devítiletou Rijannou a její matkou. Hodinu jim trvalo vyrobení účesu na naši počest. Uvázali nám náramky přátelství a už jsme jeli domů. Ke tvrzi v Doweru přijíždíme za soumraku,  poslední fotka bílých skal na pobřeží a jsme na trajektu. Potom ještě dvě hodiny jedeme po pevnině a spíme v autě na kraji lesa v Belgii.

devátý den spíme do osmi a jedeme. V jednom motorestu jsem si přečetl letáček (to dělám vždycky), že v nedalekém lázeňském městečku SPA je výstava obrázků malíře Joana Miró. 60km odbočky nebyl problém a stálo to za to. Jednak jsem ochutnal minerálku přímo od pramene a změnili jsme hektické prostředí přecpaného Londýna za idylku ospalého městečka s automobilovou minulostí. Miró zpočátku maloval realisticky, ale velmi brzo se přikláněl k surealismu  ovlivněn hlavně Dalím, ale v imaginaci se dostal mnohem dál a nevím proč se mi tak líbí. ( je to podstatné?) Dědek BOREC zemřel v roce 1982. Jana prohlásila o tomto obrázku, že si ho sama podle fotky nakreslí. Opouštíme hezkou lázeňskou halu a jedeme opravdu domů.

Goodbye London.