Jihoafrická republika 15/2- 12/3 2012. Letenky  vcetne pojisteni pro oba 26790Kč, odlet z Vidně, přesedání v Madridu,přílet do Johanesburgu. Délka letu asi 14 hodin.Zpáteční cesta přílet do Prahy se stejným přesedáním. Půjčení auta Toyota Yaris na 25 dnů za 13854Kč. Zamluvili jsme si nocleh v Johanesburgu za 400rand pro jednoho. Kurz je 1rand=2,50Kč.Současný kurz pro dolar je 19,20 Kč. Letenky i auto objednáno na www.pelykan.cz.

Takovejhle marast jsme už dlouho nezažili. Tři týdny mrazy minus 20, a když jsme vyjeli do Vídně tak chumelenice - bílá tma. Dvakrát jsme se vrátili, protože kamiony zatarasily cestu a nedalo se jet dál. Ledovka a auta v příkopu. Měli jsme tři hodiny fora, ale bylo jasné, že se to nedá stihnout. Za Mikulovem jako když utne, nádherné sluníčko a sucho. Stihli jsme to. Kolem tma a naši mladí už jsou pryč.      Jenže............................................................. tady by mělo být teček až na konec deníku. Letadlo tři hodiny zpoždění , kolem letušek horda lidí .... nervozita stoupá. A v Madridu nám to uletělo. Ve dvě v noci nám vystavili letenku do Londýna na 14,30 odpoledne, odtamtud v 17,30 přímo do Johanesburku. Ted rychle autobusem do hotelu, noční večeře, výborná snídaně a na letišti ještě řešit co provedou s našim zaplaceným hotelem v Johanesburku a co se zaplaceným autem, které na nás mělo čekat. No a samozřejmě nás okradli o jeden den dovolené. Protože pozitivně myslíme, užíváme si dovolenou už teď. Snídali jsme snad hodinu. V Madridu je jaro, ale sychravo. Na letišti personál od Iberie nechce slyšet nic o propadlém hotelu v Johanesburku. Prý ať to řeší personál v Johanesburku. Jako náplast nám napsala voucher na oběd V Madridu. VIP oběd jsem se přejedl na tři dny dopředu. Do Londýna letíme tři hodiny a venku je kupodivu mnohem tepleji než v Madridu. Přestup v pohodě.  Nasedame do dvouposchodové obludy a všichni čumí na telku.  Tady je mapa našeho cestování. Pár mráčků pro náročné. V Johanesburku vzdávám dohadování o odškodnění. Starší Slováci, kteří  zde mají  dceru a tři vnoučata, radí - uplatněte to na pojištovně doma. Jasný. V rent car hezká černoška mele svoji a kroutí hlavou. Mám totiž blokaci karty na větší výběry a tudíž nejde provézt blokace jistiny, kterou požadují. Na naše prachy je to asi 30 tisíc Kč. Nakonec ji podepisuju nějaké papíry a jdeme si vybrat auto. Je nové a při přejímání kontrolují i malinké odřeninky. Musíme dávat bacha. Navigace nás perfektně vede do zamluveného hotelu. Asi 20 km samou zelení a nádherně udržovanými parky. Přízemní domky kolem silnice obehnané  2m vysokou zdí . Takhle bydlí bohatí černí občané. Pokud zde nanarazíme na alespon malinkou zlatou žílu, nemáme šanci je dohnat. V hotelu vykládám zavazadla a odpočíváme. Po obědě v našem hotelu (malá pica 1ks za 250 Kč) jsem se chtěl vykoupat v bazéně, ale bohužel není funkční i když z dálky byl hezký. Odpoledne jedeme do města. Černošky i školačky jsou hezké a upravené. Pár paneláků, most a po památkách se slehla zem. Několikrát obcházíme nejvyšší budovu, podle průvodce je nejhezčí výhled na město a v základech je přístupná stará šachta zlatého dolu. Dostali jsme se do třetího patra a další hledání vzdáváme. Kolem nás jen nasrané ksichty černochů a samá špína.Pravda je, že ve městě žádní turisti nejsou, prý se sem neodvažují. Ženský tvrdě odmítají focení a tváří se v tom dusnu  mrazivě. Ještě jsme navštívili dvě obrovská nákupní střediska a zjistili, že je tu draho. O 30 - 100 procent dražší než u nás. Trochu mě překvapil Wimpi (příjemně), otevřel tady dost velký řetězec obchodů. Řízení vlevo a volant na druhé straně, včetně řadící páky nakonec není tak hrozné. Místo směrovky dost často pouštím stěrače. (taky jsou obráceně) Tak končí druhý den dovolené. Ještě na letišti jsem koupil africkou simku na internet s 250MB za 150RAND. Po celé zemi je signál výborný a často dokonce 3D. Jenomže můj notebook stávkuje a nechce se připojit na wifi. Musím všude hledat připojení kabelem. Kdybychom sebou měli IPAD, mohli bychom hledat hotely a zabukovávat přes naše připojení. Mobilem je to zdlouhavé a v podstatě neřešitelné vyplnovat formuláře. Tady je životní úroveň mnohem vyšší než u nás, ale bohužel i chudoba.  Kohopak tentokráte budou chudí černí vyhánět, když jim vladnou jejich bratři, kteří dobrovolně opouštějí města a stěhují se do "svých" čtvrtí za vysoké zdi. No ...není to u nás stejné?   Dobrou...

3.den před odjezdem z hotelu fotím ještě bojového kohouta a jedeme směr Pretorie. Projíždíme vilovou čtvrtí a po šestiproudé dálnici jsme asi za hodinu na centrálním náměstí plném polehávajících černochů. Uprostřed je socha Krugera, prvního prezidenta, kterého černoši moc nemusí. A přesto pro ně spoustu udělal, jaký nevděk. Při focení se na mě dokonce černošky smály. Mini taxi tady jezdí jako všude v Africe. Tady cítím atmosféru Jižní Afriky mnohem příjemněji. I když zdaleka ne všichni se usmívají. Tahle krásná opička dokonce kroutila nechápajícně hlavou. A jedeme dál. Ruším předcházející plán a nahrazuji alternativou č.1. Směr Blyde river kanyon. Jedeme opuštěnou krajinou velmi dobrou silnicí, ale téměř sami.Po dvou hodinách potkáváme skupinu mladíků kteří pro nás tancují a nádherně Africkými basy zpívají. I když je to jen napodobenina, děkujeme. První vesnička, kde pomalovávají baráky geometrickými vzory je Mapoch kmene Ndebelú. Stařenka Ester je velmi přívětivá a milá. Provedla nás po domkách (800rand za noc) Janice už se zabydlela a nechtěla stařenku pustit dovnitř. A pak nám ukázala výrobky. Panenku a bojovníka kupujeme (200Rand).Ještě podpis na suknici bojovníka, poslední fotka a jedem. Vedle silnice potkáváme první žirafy. Jsou docela plaché a dávají se před námi na ústup. Vjíždíme teď už skoro sami do hor a krajina se mění. Venku se chystá k velké bouřce a tak raději volíme hledání ubytování ve městečku Lydenburg. Farmu hledáme asi půl hodiny a už jsem to chtěl vzdát. Začíná se šeřit. Výsledek stál za to. (560Rand). Ubytování je milé a dva starší bílý provozovatele sympatičtí. Já bych řekl, že si na stará kolena udělali radost a přestěhovali se sem z Evropy. Nalévám po malých a jdeme spát.

4. den Ráno v rychlosti pár snímků po noční bouřce. Ted už svítí sluníčko tak mažeme.Naši hostitelé jedou nastrojeni do blízkého kostela na mši. Jako by se tady zastavil život. Kolem prošla černá služebná a nikdo si nás nevšímá. Nemají internet, tak nemohu poslat další psaní. Opouštíme krásnou zahradu a next zastávka je v muzeu kde jsou nejstarší hlavy (dvě) nalezené na území Afriky (z hlíny samozřejmě) Počasí je nanicovaté a každou chvilku prší. Blížíme se ke kaňonu a v horách je mlha a prší. Je nedělě a všude jak vymetýno. Nikde žádní lidé, ulice prázdné. V samošce nakupujeme tunáka v konzervě a jíme jako zvířata v autě. Další hezké (americké městečko je Graskop. Jenže tady má otevřeno běloch s antik dovezenými plastikami z celé Afriky. To jsme měli minout. Neminuli. Většinu peněz necháváme tady a pokračujeme s velkou pochybností, jak vystačíme s penězi. Jsou čtyři, prší a tak jdem hledat spaní. U silnice zkoušíme první. Krásný apartmán, chlap chce 600 za jednoho. Říkám hezké, ale my chceme něco levnějšího. Za kolik? Říkám 500 za oba. Chlap souhlasí a přidává k tomu snídani. Asi jsem měl říct míň. V pohodě si procházíme hlavní ulici a okouníme po domorodých řezbářích. Dnes jsme najeli jen asi 60 Km a jsme unaveni.

5.den Můj andílek chce pořád jen spát. Prádlo zdá se býti usušeno, tak jdeme na snídani. předpověd v telefonu říká polojasno a přehánky. Vyjíždíme a je krásně (Dusno). Jakmile se jen trochu přiblížíme do hor, začne mlha a kapičky deště. Blyde river Kanyon nás prostě nechce. Goods Window - Boží okno ukazuje jen mlhu. Tak jsem si vyfotil svoje okno. Všechny vyhlídky ve třetím největší kaňonu světa byly stejné, ale Bůh nám dal možnost mnohem větší,...... být tady. Rozhoduji, že snad vodopády budou vidět. Tohle jsou Berliner fals. To malinký bílý vlevo nahoře je Jana. Pomalu se ztrácí mlha a začíná být pěkně horko. Kanon se začíná ukazovat. Před námi Tři Rondely a vyhlídky do dálky. Přiznejme si, do Grand kaňonu to má daleko. Krásný vodopády v Blydepoort. Vykotlaná díra do země s barevnou skálou. Nádhera. My musíme pospíchat do Krugerova parku. Tunelem. Kolem samí prodejci, to se nás už netýká. 80 Km jedeme po silnici téměř sami. Do parku vjíždíme kolem 5 hodiny. Kempy se zavírají v 18,30 a je to ještě do Satary asi 8O KM, maximální povolená rychlost v parku je 50 Km/hod. Asfaltka je široká a kvalitní. Protože potkáváme zvířata, bude těžké dodržet rychlost a nezpomalovat. Místy se odvažuji jet až šedesátkou. Nejdřív hrozivě (Buffalo) vypadající buvol, slon a další. Zvláštní  dvourohý prase (Warthok) V dálce u řeky  divoký psy (Wild dog) Venku se pomalu smráká. Chatky jsou malinké a velmi prosté. Za 1190 Rand. To je pecka. Večerní projíždka s průvodcem stojí 160 Rand, Ale je obsazen jeden džíp (7lidí) a pro nás už není místo. Radí nám vstát v 5,30 a vyrazit ven. (to se otevírá brána).

6. den 5,30 hod - vyrážíme směr dolů parkem do kempu Skukuza. Jako když nás poleje vodou. Po zvěři ani památka. Proč jsme vstávali, nechápeme. Tady bylo pár hrochů.  Hippopotamus) Kolem Krokodýlí řeky je i pár krokodýlů, sláva. Z vody se jim nechce. Dost jsme si přáli vidět znovu žirafu. No konečně. Potom se přeci jen nějaká zvířata našla. Dva (Vervet monkey) druhy opic (Chacma baboon) a antilopy (Sharpes grysbok) jsou na každém kroku. Zebru (Berchells zebra) aby špendlíkem hledal. Sloni se obyčejně drží v uctivé vzdálenosti a jejich tiše se pohybující karavany jsou impozantní. Pár slonů nám křižuje cestu a raději uhýbáme. Ostatní auta zůstávají mnohem dál. Pár bejků (Blue wildebeest) a ještě nějaký ten býk a z pomalé jízdy hrozí mikrospánek. Památník Krugera. Tady je kemp Skukuza a vyhlídka k řece. Nezdržujeme se, jen pojíme a jedem. Krásnou a pro nás už banální krajinou projíždíme se zklamáním a rozhodujeme se jet ven a pokračovat na Svazijské království. Přes hranice nás čeká překvapivě mnoho formalit, vyplnování dotazníků, několik razítek v pasu a jsme každý chudší o 50 Rand. Království je umístěno mezi dvě pohoří a okolí je krásné. Z obou stran hor na nás číhá zamračená obloha. To už známe. Dříve, nebo později bude znovu pršet. V hlavním městě Mbabane, je sídlo krále, jeho palác a taky hodně draho. Průvodce říká opak. Tři hotely a všichni chtějí za noc 900 Rand. Už je skoro tma a zkoušíme čtvrtý. Nakonec nabízejí levnější pokoj za 520 se snídaní, jak oni říkají B+B. Pokojík o rozměru 3x3 m je velmi skrovný.

7. den snídaně výborná. Už je zase deset a já teprve dopisuju deník. Vstávali jsme v 7,30. Jedeme do města nasávat atmosféru. Malým minibusem se tady dá dojet kamkoli. Svazilendky jsou pěkné, ale nerady se fotí. Proč? Kočárky se tady nepoužívají. Jedeme se podívat na sídlo krále. Král se dvakrát v roce účastní slavností, kdy oblečen do leopardí kůže si vybírá další manželku. Vždycky z jiného kmene, aby se udržela svornost celého národa. Všude na ulicích je větší čisto než u nás. Navštivili jsme muzeum krále, fotky jeho manželek a jeho výsost ve společnosti Anglické královny. Pár domků jeho kmene a domorodé ženy nám ze svého prodaly něco málo teplého pokrmu. Bylo to dobré. (a levné). Myslím, že přesně takhle velké a mezi horami posazené království bych taky mohl mít. Ještě jsem na hranicích koupil T-shird - Svazilend a už úřednice na přepážce vyplňovala výstupní formuláře na hranicích. Dojeli jsme zase k horám a zase najednou svinsky. Jedeme až co to dá, v šest nacházíme motorest u silnice. Zase bílej majitel a prej bilívmi, za 350 široko daleko nic neseženeš.

8.den měla být snídaně v ceně, ale není. Když viděli naše kyselý ksichty při placení, tak nakonec byla v ceně. Upalujeme dál a u silnice nalepený jeden park na druhý a všichni se předhánějí kolik zvěře tam mají. Tak že bychom si spravili chuť ? Naproti nám velikánský park Hluhluhwe (jazykem zulu se to vyslovuje: šušuve) Neodolal jsem a kupujeme vstupenky 2x110+ mapu za 25 a jedem. Tady vidíte kolik je tam lvů, leopardů a další havěti. Mezi námi, zvířata na lidi až tak zvědavá nejsou. Proto nemají důvod se jim ukazovat. Jenom ti blbci na konci potravinového řetězce zjistili, že kolem cest se predátoři tolik nevyskytují a tak je jich tu dost. Autem se může jen po silnicích a nesmí se vystupovat, to je jasné. Tady už jsou i kamenité cesty (hlavně kde jsou lvi), vydrncaní jsme až až. V autě před námi nám nějací angličané s dalekohledem nadšeně ukazují něco v dálce. Prý Lion. Vidím asi 4 km ve vysoké trávě tmavší tečku. Tímto jsme viděli i lva. Za celý den ježdění po parku jsme viděli nám už známá zvířata. Fotíme stromy a přírodu a prohlížíme jednotlivé ubytovny v parku, kterým se tady říká Lodge, ale lodge už jsou všude i mimo parky i ve městech, protože to prostě přitahuje návštěvníky. Z Lodge je obvykle výhled na řeku a deštný prales kolem. Nádhera. V únoru sem ale nejezděte. Nešťastníci v safari autech musejí být provětraní a špinaví po dvou hodinách jízdy, že si radějí utratí zaplacený čas ve stánkách s občerstvením. Dost pozdě vyjíždíme z parku a hledáme kde přespat. V parcích je to drahé a kolem nic než parky nejsou.  Už dost zoufalí přemlouváme recepční v jednom z dalších parků, aby nás nechala přespat. Souhlasí a dává lepší cenu 300, když odjedeme z parku před sedmou ranní. Souhlasíme. Unavení jdeme ještě večer omrknout něco k snědku. V restauraci připravují stůl a "bufet" a úplně jako v Egyptě, polívka, předkrm, několik hlavních jídel, ovoce, zákusek, salát, kafe, sýry. Korpulentní a usměvavé černošky se ptám za kolik je večeře. Za 25 odpovídá. Byly doby a nejsou tak vzdálené a snažíme se je stále uchovávat, kdy jsme s Janicí začínali i končili počítání u číslice sex. Uběhla nějaká doba a anglické číslovky do stovky nedělají Janě žádný problém. I ona slyšela zřetelně 25. Hodovali a pili jsme do sytosti. Jen idioti a my si mohli myslet, že to může být pravda. Účtenka s přidanou nulou na konci nás vrátila do reality. Měli jsme kliku. 250 pro oba. S nacpaným břichem uleháme v chaloupce náčelníka Zulů.

9.den pátek před sedmou odjíždíme a ještě otevíráme bránu parku školačkám jdoucím do školy. Míříme do Zátoky Sodwana Bay, kde mají být nejjižněji položené korály na zeměkouli, a taky Karety (želvy) a taky teplé moře. Jenže ... Kolem moře je rezervace. Platíme vstupné (60 za oba), v rezervaci jsou příšerné chatky jen s postelí za 420 pro jednoho, nebo stan za 350 pro jednoho. Je vedro, pere to do nás kolmo zhora tak jdeme něco vymyslet na pláž. Voda je kafe, ale korály jsou 1km od břehu a po želvách ani vidu ani slechu. Jenom potápěči tlačí každou chvíli na vodu za pomoci traktoru další a další gumové čluny. Fabrika na kurzy potápění. Po půl hodině slunění volíme právě včas odchod a odjezd 200km jižněji, kde bude snad levněji. Dojíždíme až do Richards Bay, silnice plné aut, spousta člunů tažených za auty, to nevěští nic dobrého. Procházíme asi šest hotelů a všechny víc jak 700 za oba. Jedinou naší záchranou je F1 za 460 se snídaní pro oba. Večeříme párky a zbytek vodky.

10. den sobota po snídani v F1 (light), velmi lehká. Koupeme se asi hodinu, bojíme se spálení a upalujeme do Durbanu asi 200 km. Jedeme na adresu podle Tom toma, kde je ubytování za 100 pro oba. Tady se stává zajímavá věc. Durban má víc obyvatel než naše republika a v bělošské čtvrti, kde má být ubytování se najednou ztrácí signál GPS. Když z této zony vyjedeme (asi 2km) signál znovu naskakuje. Bez navigace jsme uplně ztraceni. Mapu samozřejmě nemáme. Zkouším to nevěřícně ještě třikrát a nic. Jedeme na další adresu. Banana beckpackers - má být za 100, je za 350, ale tak příšerná, že ani my tu nezůstáváme ani chvilku. A to jsme připraveni skoro na všechno. Další čtyři hotely zase klasicky víc jak 800. Vzdáváme to a jedeme k pobřeží. Je sobota a všechny turist informace mají zavřeno. Na pobřeží  luxusní hotely za 900. Posílají nás o blok dál do levného. Za 330 bereme hned dvě noci a budeme lenošit. Hotel je  starý, černošská obsluha, má jen větrák, ale má ledničku a kuchyň. Večer jedeme do Sparu a kupujeme 6 vajíček za 54 Kč, kuřecí stejky za 80 Kč a ještě pár drobností. Vařím já a jíme jako v Hiltnu. + Campari a vodka z juicem. Při BAREVNE televizi usínáme. Dávají soutěžní pořad HLAS. Jednou z porotkyní  je Kristina Aquilera. Reklamy dávají s bílejma lidma i miminama. Zajímavý. Ještě jeden postřeh. Na tom je vidět jak jsou napřed ve vývoji. Myslím technickým. Tedy taky intelektuálním, von to totiž někdo musel vymyslet. Tady se prodává toaletní papír tenký a jemný jako peříčko, a přitom se neprotrhne. U nás se nadává na zavírání papíren a nikoho nenapadne aby přemýšlel jak vyrobit takový papír. Nám to asi stačí. Generální ředitelé si rozdělují odměny a všechno šlape ve vyjetých kolejích. Kdopak by to měl asi změnit?

11. den neděle výhled z okna na moře. Kolem trávníku s černejma "čápama" a krásně upravené okolí. Černošky jsou vymydlené, čisté a nastrojené jak na svatbu. VŠECHNY mají upravené vlasy, nehty a řasy. Nádherně BAREVNĚ se oblékají. Většinou kozaté a pozor. Tam kde má být zadek, tam je extremně nafouknutá prdel. Bělošky si tam prej nechávají cpát silikon. Tady je přírodního materiálu až dost. Je neděle a tak fotím i vesničankyDopoledne se koupeme a potom jdeme kolem pobřeží. Asi 4km. Tady už je vidět i odvrácená tvář i žebráci. Večer jezdí charita a rozdává bezdomovcům jídlo. Myslím, že je to mnohem užitečnější, než rozdávat zadarmo feťákům stříkačky. Bílých je tady málo, většinou surfují na perfektních vlnách nebo sportují. Černí se chodí hromadně smáčet do vln. Dáváme pár drobných výrobcům pískových skulptur. Na hlavní třídě jsem na 100 metrech napočítal 12 kadeřnictví. Janice neodolává a za 100 si nechává udělat nehty. Jedna černoška nás dovedla do správného studia a už se další kozatka dává do práce. Poslední fotka udělané práce a za tmy se vracíme do hotelu. Večer vařím já.

11.den pondělí vyjíždíme v osm, děti jdou do školy a my na jih. (jako ptáci) Po sto kilometrech podle průvodce jedeme do beckpackers (baťůžkáři). Odbočujeme na silnici 102 a vjíždíme do osady Hibberdene. Kemp zarostlý v deštném pralese, sympatickej surfař a chatky bohužel bez větráku. V džungli stan a klece s ptáky, povalující se psy, no romantika.Chce 420 bez snídaně a to se nám zdá hodně. Za romantiku to přeci není nikdy dost, ale jsme asi už masňáci. Jedeme dál asi 7km do Crackery Bay a drze zvoníme u hezké vily na břehu  Indického oceánu. Otevírá znovu sympaťák, asi 30, taky běloch a ukazuje nám přepychový apartmán s výhledem na moře a soukromou pláž. Zastřižený trávníček a na stromech opice. Paradise. To jako ráj.Chce 800 se snídaní. Navrhuji po poradě s janou 500 bez snídaně. Domluveno. V nádherné kuchyni (prosklené) vaříme oběd a potom jdem na pláž. Jsme úplně sami. No moc na koupání to kvůli skalám a vlnám není , sbíráme lasturky a potom jdeme k bazénku plavat a opalovat. Budeme se jenom válet. No to je dovolená! K večeři jsou čtyři jako pstruzi velké ryby za 14 Rand. Malá noticka - Jana řídila, a vlevo. Nutno podotknouti lépe než já. Řadící páka jí nedělala vlevo žádný problém, ačkoli doma má automat. Ženy se zkrátka lépe přizpůsobují. A navíc na sedadle vpravo je zvyklá jezdit.

12.den úterý 28.února 2012 - v osm jedeme a v podstatě bez zastávky jedeme 400 km po silnici N2, která je blízko pobřeží spíše silnicí 1. třídy se třemi pruhy. Kvalita výborná, ale klikatí se. Dovolená rychlost na většině cesty je 110 km/hod a policie je docela vidět. Na celém úseku jsme je potkali asi 10x. Hustota provozu je malá a řidiči velmi ohleduplní. Skoro všichni se dívají do zpětných zrcátek a při předjíždění se uhýbají ke kraji vozovky. Doposud jsme ujeli 3150 km. V poledne se zastavujeme na oběd ve Sparu. Tady je jejich sít velmi hustá a prodávají teplý pult s výběrem několika druhů masa, ryb, a příloh. Maso s přílohou se dá pořídit za 15 Rand, což je na zdejší poměry vynikajicí. Pak se to musí sníst někde venku, nebo v autě jako zvěř. Celý den hrozné vedro, jsme rádi za auto s klimou (připlatili jsme si asi 50kč na den), večer se z dusna dělá bouřka a v noci to hřmí o sto šest. Máme umyté auto. Zastavujeme v 16 hod ve městě East London, znovu zkoušíme několik hotelů a zase ceny kolem 700, když je to 400 - je to černošská špeluňka. F1 tady není a tak volíme kompromis- čisté, malé, za 500. Starali se o nás matka s dcerou (bílé) Obě narozené v JAR. Mohli jsme použít jejich kuchyň.  London je docela hezké městečko s několika opravdu starými a hezkými budovami. Na ulici šrumec, ale Indie to není. Byli jsme taky prohlížet ubytování u černošské rodiny. Celé zařízení dýchalo starokoloniálním stylem. Tmavý, vyřezávaný nábytek a příjemná asi 55 letá černoška nám pomáhala nají t další hotel, protože u ní chyběla lednička a kuchyň, nechtěli jsme zůstat.

13. den středa po snídani (v ceně) v osm jedeme dál na jih, až kam dojedeme - Port Elizabet. Až do PE velmi špatná silnice, stále drobně prší, rozhodujeme se jet dál.Při výjezdu z města jsou kolem silnice staré koloniální (Viktoriánské)baráčky a v nich většinou sidla firem, nebo realitek, nebo restauračky. Moc hezké. Po dalších 200km po dobré silnici (skoro dálnice) se nám podařilo vyjet ven z deště. Už je zase dusno a svítí slunce. Černošské vesničky jsou krásně rozsázené po svazích. Je to vždy jen jeden domek asi 5x3m, v tom žije celá rodina. Proti domkům indiánú v Americe, luxus.Krátká zastávka v kaňonu Storms river bridge, jak napovídá název i s klenutým mostem přes řeku. Po padesáti kilometrech přijíždíme do Plettenberg Bay. Sjíždíme po strmém svahu a před námi Plet zátoka.Zkoušíme nalézt ubytování. 4x plno, 5X víc jak 400 za jednoho, U baťůřkářů za 300, ale všechno ohmatané, společné záchody, sprcha, bez ledničky, bez větráku. Zkoušíme dál a už jsme se tam chtěli vrátit, když... nedaleko moře smlouváme docela malý pokojík s kuchyní a lednicí - za 450 za oba. Berem na dvě noci. Malinký bazén je na hezké zahradě a majitelky jsou dvě němky, jedna předělaná z obrovitého chlapa. Jsou milé a hned první večer grilujeme venku na zahrádce.

14. den čtvrtek  nejdřív jedeme na pláž Look out rock, tady je krásně, jsme sami, ale skály a vlny nás vyhánějí jinam. Další pláž  Beacon Island zase jsme mezi prvními. Jen samí běloši. Černí se potulují kolem parkovišť a když odjíždíte, musíte jim vrazit nějaké drobné za hlídání. Srandovní. Auta hlídají sami před sebou.V poledne jdem vařit a odpoledne asi 36km zpátky do národního parku Tsitsikama. Hory, deštný prales a drsné pobřeží s chráněnou vegetací. Měli bycho spatřit velryby, keborkaky a další havět dosahující délky 20metrů, ale nic. Pozorovat moře dalekohledem a potom vykřikovat  " viděl jsem, viděl!" To nechcem.

15.den pátek, sbaleno, jedem asi 15 km do sloního parku. Knysna. čti Najzna. Asi jsme vstali dost brzo, jsme skoro první. Vstup 200za jednoho. Pokud byste chtěli riderovat na slonu, tak 890Rand tj. 2500Kč !!! Nejdřív nám ukázali pár koster a pak jsme vyjeli asi 300m do parku. Tam se potulovalo 6 slonů!!! Podle uší Afrických. Janice ukázala odvahu a vlezla mu do tlamy.Po 30 minutách toho měli sloni dost, tak šli. Černí nás odvezli 300m zpátky a byl konec. Oběd jsme zvládli zase jako zvěř v autě a už jsme se blížili k nejjižnějšímu místu Afriky. Jako první zastávku v rybářské vesničce Arniston. Největší atrakci, tj. strkání člunů do vody za pomocí traktoru nám předvedli hned po příjezdu. Už se totiž šeřilo a nás tlačil čas sehnat nějaké spaní. Do této chvíle máme najeto 4tisíce km. Kupujeme pár mušliček v místní chaloupce (abychom je alespoň trochu podpořili), okukujeme nádherné pláže a už se ptáme po cenách. Hrůza, všechno nad 1000 Rand. Cesta dál nevede, musíme se vrátit asi 40km do městečka Bredasdorp. Tady chtějí 800, v takovým zapadákově - neuvěřitelné. Zoufalí a v noci nacházíme hotel z 50tých let minulého století za 420 Rand.

16.den sobota. Hned po ránu na Střelkový mis, nevím proč si Češi všechno přizpůsobují. Střelkový mis není, je to Boulders. Na cestě konečně potkáváme pravého Afrického Liona. V krčku měří asi 187cm a je to pořádný chlapák. Jenom nevím, proč si nesundal brýle. Kolem pštrosí farmy a nekonečnými lány posekaného obilí, myslím že by uživili celou Afriku. Žádný lelkování a už jsme u Boulders. Vpravo Atlantik, vlevo Indický oceán. Znovu nazpátek, protože kolem pobřeží cesta nevede. (zkoušel jsem to), byla slepá. Dalších 200km a jsme na výběžku mysu u Cape Town. Kolem obrovského sídliště (slamu) chudiny. Ta rozloha mě překvapila. Kam jenom dávají odpadky a jaká to musí být hromada denně. A kde shánějí jídlo. Otázek by bylo mnohem víc. Za okamžik už jsme u prvního městečka Muizenberg, nádherné pláže, nádherné domečky. Kolem samí bílý a sobota. Ráj. Nenecháváme nic náhodě, jdem do Inf. jestli seženou ubytování v Cape Town. Napínala nás dost dlouho, až konečně vítězoslavně našla nejlevnější - 890 se snídaní. Neberem. Nechápavě kroutí hlavou. (to už známe) Ještě jednou to tedy pro nás zkusí. Volá asi 20min a konečně - beckpackers za 350 ve středu města, pro dva bez snídaně. Jsme klidnější a jedeme asi 30km do Simons Town, za 100 pro oba vstup do rezervace (asi 100x50m) a ocitáme se mezi tučňáky. Asi 30cm velký, srandovní mužici. Okolní ruch a návštěvníci jim evidentně nevadí. Fotíme a natáčíme. Znovu nás tlačí čas a chceme ještě na Cape point - Mys Dobré Naděje - Cape of Good Hope. Znovu vstup 160 za oba a už mažem 40 km až na konec, kde leží v moři na 2000 vraků lodí. I ty jsou součástí národního parku a čekají na prozkoumání. Do ubytování se blížíme a už z dálky nás vítají paneláky a Mount Stolen - Stolová hora. Je 1080 m vysoká a bývá v mracích.  Překvapivě dobré ubytování, máme ledničku, větrák i sprchu na pokoji. Z jedné strany výhled na paneláky, z druhé na Stolovou horu i s lanovkou. (co mají dobrý zrak) večer do města. Tady to vře. Je sobota, všude disko, vřava a samej vyšňořenej černoška (ha, ha!) Mezi nima spousta bílejch a na každým rohu policajt, no a strážci aut. V Indickým bufiku dáváme jídlo pro oba za 30Rand a vedle mají Mochito za 20. A všude samej obchod s černoškým uměním z celý Afriky, jak oni říkají antik. Autentické a bomba. Vytahuju zásoby dolarů a zase bez rozmyslu kupuju a kdyby to bylo možný, beru všechno. platím 180 dolarů a nechce se mi pryč. Zubatá černoška po nás skočila a musíme ještě i k ní. Má božský masky z Kamerunu, ale nemám prachy. Honem něco pošlete, já je musím mít! Bordel z diskoték trvá do 3 do rána. Usínáme jako mimina.

17. den neděle. Nikde se nedělá a je pusto. Vyspávají tu ďábelskou sobotu. Je lehce zamračeno a je rozhodnuto. Musíme na Mount Stolen. Lanovka nahoru za 200oba a dolů pěšky. Nádhera. Lanovka má točící podlahu a je tak výhled na obě strany. Vlevo je kopec Lví hlava. Zespodu vypadal stejně vysoký je Stolová hora. Nahoře je citelně chladněji. To co vidíte na předcházející fotce je ústroj na slaňování. Kdyby to nestálo 1300, už lezu. Jak už jsem jednou psal, kde je to pěkný, vždycky se mi něco přihodí. Nemám pamětovou kartičku, nebo mi ukradnou foťák. Tady mi došla baterka ve fotáku. Jana ochotně podává svůj, ať fotím. Udělal jsem jeden!! snímek a došla baterka i jí. Nádherným kaňonem sestupujeme po obrovských kamenech dolů. Schody jsou tak 40cm vysoký a kolena trpěj. Není tady Zbyněk a nikdo z nás se neodvažuje ani slůvkem zmínit co ho bolí. Sestup trval necelé dvě hodiny a máme toho dost.

18.den pondělí- rozhodujeme za zůstat déle v Cape Town. Jedeme na pláž vlevo od přístavu Camps Bay, jsou zde stěny proti vlnám a je to spíše na pěší procházky kolem moře, což ostatní černí také dělají. Jedeme dál podle vody až na Nordhoek. Do vody se nedá jít kvůli vlnám a ani bílý to nedělaj. Říkáme si, kam se všichni poděli, když je tak krásně a u moře nikdo. No, co by tady taky dělali. Opalujeme se asi hodinu a pak už to nemůžeme vydržet - vítr a jdeme procházet trhy ve městě. Aby ste si o nás nemysleli, že nechodíme na památky, tak se o některých zmíním - kostel sv. Georga, Mandela palace, galerie  a zámek jsou jen 100m od našeho bydlení. Nohy stále bolej po sestupu ze Stolové hory. No a takhle k večeru se to asi stalo. Nic si nepamatuju, ale vím, musela to být hrozná rána. Někdo mě klackem praštil po hlavě a od té doby jsem kupoval antik masky dovezené z celé Afriky a vytahoval jsem i poschovávané dolary po kapsách. Celkem jsem za ně utratil 400 dolarů a kdybych měl nějaké další peníze, jsem tam doposud a kupuju a kupuju. Moje první vyřezané dřevo bylo ovlivněno uměním černé afriky a moje první okouzlení  Picassem, Braquem, Gogenem, Modiglianim a Filou - ti všichni nádherné masky z Afriky znali a přetransformovali do svých obrazů. Jana naštěstí moje nadšení sdílí. A nejenom to, ona se se mnou i shodne co se NÁM líbí. S pocitem naprosté bezstarostnosti o budoucnost (bude co jíst?), šťastni usínáme.

19. den úterý- ráno za zvědavosti jdeme naproti nám do kamenného obchodu s kůžema. Na úpravu kůží a kožešin tu mají všecko. No a ještě - za kůži Impaly chtějí 70Rand. Beru okamžitě. Po zkušenosti z "blbých pláží" si jedeme spravit chuť na druhou stranu Peninsuly, výběžku Cape Tawnu do městečka Muzenberg, do tak zvané falešné zátoky. Slunce pere o sto šest a těšíme se. Oproti sobotě, když jsme tudy projížděli na Mys dobré naděje tu nejsou žádní lidé a všude mrtvo. A navíc, jakmile je člověk u moře, příšerně to fouká. Jedeme dál až do Simons Town - tam jsme byli na tučňákách, ale ani tady není situace lepší. I když nejsou velké vlny, hrozně fouká vítr, zdvihá jemný prach a ten obaluje celé tělo. Nic příjemného. Teď už chápem slova v průvodci. Jsou to skutečně jedny z nejkrásnějších pláží na světě, ale nikdo se zde nekoupe. Jen tak mimochodem - je zde největší výskyt žraloka bílého. Cedulky na pláži nabádají návštěvníky nechodit do příliš velké hloubky. Je zde velký projekt na záchranu této lidožravé obludy, neb ji lidé ze strachu o život téměř vyhubili. Vracíme se do města, kde už trefíme i bez navigace. Kousek od nás je hrad. Krátká návštěva nás nezabije. Chodíme na jídlo do Indického bufíku - normální korma s rýží a plackou za 30 Rand a  jedna porce nám oboum úplně stačí. Je toho kopec. Hlavní třída je zde Long Str. Hezké domky s tanečními kluby a restauracemi. Při Happy hodince Mojito za 30. Rozhodujeme se zůstat ještě jeden den i když večer musíme platit za parkování (hlídání) auta. Je to projekt radnice pro zapojení  lidí bez práce. Do hotelu se vracíme za tmy.

20. den středa-  ráno kupujeme ještě dvě kůže dalších zvířat. Lva nemají ...Ha, ha. V domě pod námi je špičková cukrárna a chodí se na ni dívat i červené dvoupatrové autobusy jezdící kolem centra s turisty.Tyhle domorodkyně si kupovali něco sladkého.Potom jedeme do přístavu do akvária. Tady je živo. Lidé promenádují a všude kolem se nabízí výlety vrtulníkem (800), nebo lodí a nebo potápění se žraloky (1700). Jedeme lodí za 100 pro oba. A už v přístavu nám ukazují  tuleně. Předtí m jsme si jich nevšimli. Žraloci se  do přístavu neodvažují a pro tuleně je tam tudíž bezpečno a tak se jen povalují a vyhřívají na sluníčku. To sluníčko je fakt Africký, ale na moři už to zase fouká. Proto tady tolik lodí ztroskotalo.Z lodi je hezký pohled na nejstarší budovu přístavu - hodinová věž. Za 100 jdu do akvária sám na průzkum. Normální malá akvárka a konečně jedno velké se třemi 4metrovými žraloky, pro nás zkušené nic moc, ale vydržel jsem se na ně dívat dost dlouho. Venku ještě (a konečně), vystoupení černých tanečníků, byl jsem za ně vděčen i když je to jen divadlo.

21. den čtvrtek ráno 8.3. 2012 odjíždíme směr Johanessbusg. Po 500 km kolem čtvrté hodiny nacházíme hotel za 350 v Beaufortu West.Tady se narodil prof. Barnard, který v roce 1967 provedl první transplantaci srdce na světě. V Kapském městě. Jeli jsme pustou krajinou, ale asi prvních sto kilometrů jsme proťali  t. zv. Vinařskou stezku. Od černých při silnici kupujeme přepravku hroznů za 30 (Janice říká: to nesežerem) a u vinaře dvě sladká vína po 25. A už jsme je stačili ochutnat. Skoro Portské, lehčí, dobřejší. Měli jsme jich koupit aspoň deset. Kdyby jsme to bývali věděli... určitě bychom jeli po vinařské stezce. Ceny obyčejných vín v samoobsluhách nás odradili. Bude veselo. Ještě poznámka. Fenoménem Afriky jsou chodci (černí) podél silnic. 5km tam ani zpátky žádná vesnice a oni jdou......

22, den pátek znovu ukrajujeme dalších 500km pustou krajinou bez zvěře i lidí. Silnice je dobrá , skoro bez aut a tak to jede. Za celou cestu byly jen dvě městečka s malou samoškou a benzín je tu o něco dražší. Kolem půl čtvrté jsme v Bloemfontein, nejstarší město na naší trase. Hodně budov z roku 1840, ale černoši si udělali svoji hlavní třídu o ulici vedle souběžně a tam je nepředstavitelně plno, bordel a špína. Ve městě je obrovská medicínská univerzita a spousty soukromých klinik. Na ulici hodně studentů (černých), upravení a čistí a hned vedle v ulici tržiště a chudí bezdomovci. Už druhý den na cestě  sháníme připojení k internetu. Nikde není, ani v hotelu. Projeli jsme celé město a nikde internetová kavárna ani nic podobného. Na telefonu mám připojení 3G, signál perfekt - tak asi všichni předpokládají že není třeba tuto službu poskytovat. A že ani v recepci nemají připojení k internetu je zvláštní. V tomhle městě se zase narodil J.R. Tolkien, autor Pána prstenů, za celý život neopustil město a tak se všichni trápí otázkou, kde bral své náměty, když kolem je jenom vyprahlá hornatá krajina. Ve městě je spousty možností na ubytování, stejně jako včera. Kupodivu F1 tady stojí 430RAND a tak raději jedem jinam za 280 máme hezký pokoj i varnou konví na snídani. Po neúspěšném ježdění městem jdeme do obrovského nákupního centra. Tady je 80 % bílých a draho. Kupujeme snídani a jdem spát. Stále ještě máme 10kg hroznů a jsou vynikající, sladké.

23. den sobota poslední část cesty 450km do Johanesburku. Asi by se to bývalo dalo ujet za dva dny, ale bylo by to dost unavující. Kolem silnice jsou varující nápisy - když jseš unavený, zastav a odpočívej!!! Nehodu jsme neviděli. Kolem 90% silnic  neustále rozšiřují a opravují. Často se jezdí kyvadlově. Vzhledem k dobré kvalitě silnic se jede dobře. max 120km/hod, mnozí to překračují. Asi desetkrát nás měřili policajti radarem. Řidiči jako u nás blikají světly a zatím nás kontrolovali jen jednou a měl jsem dojem že kontrolovali kdo řídí auto z půjčovny. Černí policisté jsou ohromně slušní, pozdraví, zeptají se na náladu a až potom chtějí doklady.Na autu zatím žádné větší škrábance nemáme, jen odřené poklice u kol. A samozřejmě dost vybydlené uvnitř. A to s námi necestují děti. Krajina se dost podobá  Monument údolí v Americe. Tady ale schází jakási mystika a zvláštní atmosféra indiánských šamanů. Co tady mají jsou veliké krtince na polích. Krtek by to musel být alespon metrový. Je to tvrdé, suché a proděravělé jako od mravenců. Ti tam nejsou. Musíme to zjistit. Hezkým a funkčním doplňkem krajiny jsou větrná čerpadla na vodu pro napáječky krav, památka na dobu kolonizátorů. Opravdu fungují, bez elektriky a udělají spousty práce. V Johannesburgu jedeme do F1 za 370Rand. Jdeme do Afrického muzea zdarma, nic moc. Měli tam mít kámen s malůvkami neandrtálských předchůdců. Nemají. Tak jsme si jednu  koupili. Na trhu maj všechno a pravé-ha,ha.Část slamu ze Soweta mají asi opravdu autentickou.

24. den neděle ve 22 hod jedeme domů. Než vrátíme auto, ještě projedeme město. Naše F1 je plná černochů. Čistých, distingovaných. Nejsem rasista. Pro Evropany bude myslím dost těžké si přiznat svou minoritu. Nebude dlouho trvat a barevní obyvatelé planety si nás budou jezdit fotit tak,  jak to teď dělám já. Najeli jsme celkem 6400Km. Tohle mrňavý auto mělo spotřebu 8l na 100Km. jeden km nás stál 2,50Kč. Placení kreditkou nebyl problém ani v malých vesnicích. (Benzín, samoška)  Uprostřed města (paneláků) nacházíme tržiště. Jsme jediný bílý. skoro všechno za 50 Rand. Takhle levné to nebylo nikde. Šaty, boty, tašky prostě všechno.Samozřejmě odpadky, špína a smrad. Jsme asi 50m od Joubertova parku, který je plný (jen černochů) a piknikují na trávě a polehávají po celé ploše. Už jsme tak ofrklý a sebevědomí že klidně vystupujeme z auta a procházíme celé tržiště. Moc mě potěšili zpěváci na ulici. Tady v černošském ghetu v Sowetu vznikl svébytný Goospel, jiný než v Americe. Kolem je horda lidí a poslouchají. Nedá mi to a kupuju jejich cédo. Policajti jsou všude. Kromě tržiště je střed města jako vymetený. Odpoledne ještě jedeme na tržiště na druhou stranu města kde má být trh na Art Afrika. Jedeme opuštěným městem a už ztrácíme naději najít to správné místo. Navigace nás dovedla na místo kde nic není. Asi po 500m náhodou nacházíme jako by vnitřní vnitroblok domů a uprostřed parkoviště a trh. Sláva. Tady jsou černí jenom prodejci. Kam chodí ti distingovaní , vzdělaní a čistí černoši? Je tady i vystoupení indiánů kmene Zulu a rád to natáčím. Před šestou vracíme auto. Čistej černoch v saku ho ode mne přebírá. Samozřejmě si všiml odřené poklice u předního kola a že mi pomůže - připíše to k zavadám při přebírání a nebudu mít starosti. Děkuju mu. No on, že je to málo. Mám posledních 40Rand a ještě přidávám 4dolary. On stále málo. Víc nemám. (víc nemám). Tak to taky zůstalo.  Pozor, jsme naivní. Chceme dát tři zavazadla do zavazadlového prostoru a oni na nás chtějí 60 Eur za třetí zavazadlo. Tak přebalujeme. Potom s obrovským strachem očekáváme jak dopadne prohlídka našich příručních zavazadel. Máme toho plné ruce. Každý na zádech tašku, v ruce velkou tašku a Janice ještě tašku na kolečkách a ještě každý pod paží máme dřevěné desky 70X40cm. Taklhle to vypadalo na kupě na letišti. Let OK, bez zpoždění. Nashle příště.