Itálie 19/8- asi 9/9 2009, jedem poprvé s kolama a máme zamluven nocleh až na jihu v apartmánu v Kalábrii blízko městečka Guardavalle, Villagio Fara Punta Stilo od 29/8 na 7 nocí za 3OOOKč pro oba. Protože Slávek je v tuto dobu v Chorvatsku, jedeme za ním na dvě noci. Vyjíždíme ve tři ráno, tak uvidíme. Viděli jsme a zaspali, jedeme v sedm. trocha bloudění v přístavu Trieste (Terst) Na místě jsme v 17,30 hod, koupání a procházka po městě. Fažana. V městečku docela hezká promenáda a lidové tanečky. Dodavatel lihoviny má zavřeno, ale Slávek neodolává a loudí.Spousty obchůdků se suvenýry. Slávek je v Menšině proti ženským, trochu mu pomohl Denis tím, že začal chodit, trochu jsme mu pomohli my, ale není mu to nic platno.  Moře i vzduch parno. Voda krásná, ale špatný vstup do vody. Na dlouhém molu jsou na konci schůdky. Schází jim však poslední  stupínek. Do vody mohou jen opičáci. (hlavně z vody). kemp  Pineta, směrovky nás navedli dobře. Navigace funguje, ale se spoluprací navigátora. Tady je pokrytí na 80 procent. Cesta byla strastiplná, jeli jsme na Villach Udine a Terst. Ve slovinsku jsme chtěli jet těch deset kilometrů po bočních silnicích a neplatit dálniční známku. to se nám se značným přispěním navigace nepodařilo. prostě se muselo projet asi  1km po dálnici a platit. Na zpáteční cestě jsme si ověřili že to jde projet, ale pozdě. Známka na 14 dní za 9 Euro byla koupená. V Chorvatsku jsme zaplatili ještě 2 E. Průjezd Itálií při cestě tam (Chorvatsko) nás stál 9Euro. Kemp - v chatkách není voda-hrůza. Slávek domlouvá s delegátkou abychom mohli zůstat přes noc. Bokem nás to stálo 700Kč. Kdyby bylo po mém, nezaplatil bych za takový luxus nic. A teď už jenom chvála. Druhý den procházka  po 20km vzdálené Pule. Nádherný amfiteátr, a Augustův chrám. Hezké městečko s balkonky jako pro Romea stvořených. Z tvrze na kopci krásný výhled. Další den jdeme do národního parku Kamenjak. Po zaplacení vjezdu (100Kč) jedeme po prašné cestě asi 3 km a jsme na nejjižnějším konci Istrijského poloostrova. Průzračná voda, ale znovu špatný vstup do vody. Ve stínu stromů trávíme malou siestu. Se slávkem a doprovodem člunu plaveme na protější břeh k malé jeskyňce. Auto po tomto výletu jako po zemětřesení. Večer  rozlučkový tanec v restauraci asi 500m vzdálené na kopci. Sladkobolný med se plazil po parketu a další vycházel z úst místního pěvce. Hity jako Dijana, Mariana, Děti z Pirrea, při kterých by zajásalo nejedno srdce dávno zemřelých předků. Odcházíme po půlnoci pod nebem plným hvězd. Další den jsme sami v chatce. Dopoledne vyjíždka vpravo po pobřeží. Tady samá romantická zákoutí  ale všude špatný vlez do vody (mnohem lepší než na pláži u kempu). Odpoledne vyjížďka vlevo kolem pobřeží a kolem Fažany. Pláž i domy s obchody jsou na Evropské úrovni a Chorvati udělali stejně jako my kus práce po revoluci. Úhledné kempy a apartmány a pláže se slunečníky. Hodně Italů, Poláků a Rusů. sem jsme měli chodit k vodě. (dost daleko pěšky) .Poslední koupání a v sobotu vyrážíme po deváté do Italy. První zastávka měla být v Bibione. Asi 10 Km před hrozná kolona aut. Vzdáváme to a jedeme směr Venezia. V Benátkách v 17,30, auto dáváme na centrální parkoviště, berem kola a jdem na průzkum. Přenášení kol dělá Janici velké problémy a cosi si brumlá pod vousy (ale namá je.) Noční prohlídka celého města na vodě, a podotýkám že celého, protože navigace v těchto místech ztrácí signál, ale pro zjištění aktuální pozice na větším prostranství je dobrá. Každý se stejně musí smířit s tím, že první hodinu bude bloudit. Místní prodavač vnutil Janici krásnou růži a já jsem mu za odměnu věnoval Euro. Janici kus pici. Za parkování na 3 hodiny platíme 14 Euro. Náhodou jsem našel docela pěkné místo na přespání. Asi 600m vpravo, když se vyjíždí z města po dlouhém mostě. Může se parkovat, ale ne kempovat. Dost lidí i s karavany tady přespává. Od 20 hod do rána zdarma. Od 8 ráno do večera za 5Eu. Hned vedle je Přístaviště St. Juliano, ráno zkoušíme nasednout, ale  jízdní řád není a nic nenasvědčuje příjezdu plavidla. Zastávka autobusu je asi 700m a jedeme zdarma v přecpaném autobuse. Ve městě kupujeme za 16E na osobu jízdenku na všechno (autobus i lodě) na 12 hodin a nasedáme na jízdu po Grand kanal. Podle průvodce prohlížíme největší paláce. Vystupuje tentokráte už bez kol. Včera jsme za celou cestu nepotkali ani jednoho kolistu, ačkoli místnáci na nás volali a chtěli kola za něco s námi směnit. Znovu, tentokráte za denního světla procházíme nádherné město. Je nejkrásnější a já říkám že Jo. Dokonce i některá náměstí jsou skoro tak hezká jako Pernštýňák. (náměstí v Pardubicích).  Tintoretovy malby na stropě, záhadná madona Santa Maria de Gloriosa dei Frari, hrobky, dožecí palác, Svatý Marek,  Ca ď Oro, ponte di Rialto, který má večer i v poledne většinu obchodů zavřených. Zda je to vlivem krize, či nedostatku pracovního úsilí, nevíme. Gondolou nejedeme ,ale nasedáme na loď směr ostrov Lido. Potkáváme i sportovce, krojované? Tam se rozhodujeme nevysedat a plujeme dál na Piunta Sabiony. Autobusem zdarma na pláž. Tady najednou větrno a spousty písku a pisečných dun. Na moři vlny a my raději jedeme nazpátek. je neděle a tady plno Italů na pikniku. nic pro nás, musíme do Venezia.(Benátek) Znovu bloudíme ale stále fotíme. Například hezké zvonky na zdi. Průvodce je fakt dobrej. Nejstarší kostel z pátého století a malby na stěnách.V ktrémkoli kostele najdete krásné sochy. Křeslo panujících dóžat ze třetího století. Je toho moc. A Gondoliéři odpočívají jako mimo všechen ruch kolem. Prý nejkrásnější jezdecká socha na světě. Díky včerejší projížďce na Kolách už se nám zdají Benátky mnohem známější. Znova nasedáme na loď a jedeme k Akademii. Tady dal Napoleon shromáždit všechna  Italská umělecká bohatství. Je tady od Michaleceangela studie lidské postavy, kterou máme jako závěs doma. Vstupné platit nehodláme (14E/osoba) a za ušetřené peníze doma koupíme krásné barevné publikace s vyobrazením všech skvostů tady umístěných. Doma pak při prohlížení budeme vzpomínat jak blízko jsme byli a jak na dosah všech obrazů. Pokud bychom byli v galerii dvě hodiny, neprohlédli bychom ani třetinu a neviděli  úchvatné město a jeho obyvatele. Obydlené domy jsou velmi chudé a pohledem do oken zjišťujeme i velmi chudé vybavení. To se netýká paláců a domů, které si kupují bohatí jako svá letní sídla. Dochází baterka u foťáku a v kempu mi ji hlídač dává nabíjet do zásuvky. alespoň hodinu. Odjíždíme směr Ravena. Navečer jedeme podél břehu široké řeky asi 10 km . U břehu provádíme večerní hygienu a jdeme spát.

pondělí ráno jedeme do Ravenny. Tady vytahujeme kola a jsme v prvním kostele s nejstarší mozaikou ze čtvrtého století. Tady jdeme za 4E do podzemí a když už platíme, tak i porušujeme zákaz focení a něco zvěčnili na věčné časy.Co je to 1500let. Co je to proti komoušům, kteří na celý život těm starším z nás zakázali cestovat. Do museo Nacionale nejdeme (viz řádky nahoře) a hned vedle je škola pro mozaikáře, kde je taky zákaz focení. Spořádané uličky a čisto. Na hlavním náměstí  jdeme do radnice, usměvavá sekretářka nás pouští do zasedacího sálu.. Odtud jen kousek ke hrobce Danta Alighieriho. Už té komedie máme dost a  ještě fotíme Garibaldiho. Ravenna je poklidné městečko a kromě staré části jsou zde jen přízemní baráčky. V 16 hod jsme v Cesenatico a koupeme se. (poslední fotka z fotáku, ostatní musí zvládnout telefon.)Všude parkování placené. Pozor sprchy jsou zamčené a jen za poplatek. Ještě večer jedem do Rimini a tady u Tvrze vzpomínáme na náš pobyt před 5 roky. Ještě s Jirkou, který jezdil na Rikše a vozil nás po pobřeží. Kde se stala chyba a proč nejde změnit něco v hlavě, co nutí žít člověka tak a ne jinak. Čas nás nutí pospíšit si a tak vynecháváme San Marino a jedeme směr Firenze. U opuštěného statku spíme a ráno trháme něco málo divokého vína a nemůžeme fotit, páč není nabito. Tady poprvé píšeme deník za ranního sluníčka. Těsně před desátou vyrážíme.  Vylučujeme dálnice a jedeme přes hory asi 120 Km krásnou krajinou. V nejvyšším bodě poobědváme a v 14,00 jsme ve Firenze. Navigace nám pomáhá najít obchodní centrum kvůli nabíječce na foto. Tady chcípl pec. Foto otevírá až 15,30 - že by další krize. Čekáme a nabíjím na Toilets. Do vedlejšího centra je to  2km. Do Firenze bez fotaku nejedu. Vedlejší nákupní centrum je obrovské, nechápu, ale nemají, cesta do města a speciálka na Panasonic, taky nic, posílají mne dál, navigace mě vodí spolehlivě po městě, ale bez úspěchu, je 19,00, odpoledne fuč a nic. Nefunguje foták (hlásí systémovou chybu) a teď přestala fungovat i navigace. Hodinu přemýšlení a můj pronikavý intelekt nachází chybu. V obchoďáku jsem se připojil telefonem na internet, ten sebral navigaci používaný port, a tak nešla. Díky bohu už OK. Je zajímavé jak můj foťák ve chvílích největšího emocionálního napětí selhává. Bylo to Grand Kanyon v severní americe, Ukradený v Brazílii a teď nefungující ve Florencii. Asi to tak má být. Mít kvalitní fotky je povrchní a důležité je to, že jsme tady. Podle řeky Arno jedeme hledat spaní. Je už skoro tma, odbočujeme vpravo mezi svodidla a jsme na místě. Dobrý.Snídáme u řeky. Středa ráno vyrážíme do Firenze (Florencie). Asi 4km před městem necháváme stát auto u fit stezky kolem řeky.(jediný neplacený místo široko daleko. ) Na kolách jedem podél řeky až do Centro Historico. První zastávka po troše bloudění je před Duomo. Byl stavěn tak, aby ohromil svou velikostí. Podařilo se. Fasáda z barevného mramoru i když novější, krásná. Kopule od stavitele Brunelleschiho je impozantní. Stojíme před Baptisteriem a jeho  zdobené dveře, o kterých Michalecangelo prohlásil - andělské. Trocha delší fronta do Duomo a jsme tam zdarma. Poslední soud vymalovaný Vasarim v obrovské kopuli   je nádhera. V mnohém připomíná Michalecangela a nevím, kdo od koho opisoval. Vasari žil o 80 let dříve. Za duomem je muzeum Dell opera del Duomo a tam jsou originály všech soch z výzdoby Duoma. 6E a fotíme. Sochy z mramoru od Cambia (propracované jako MiAng. a a Donatelovy sochy včetně sv. Jana Křtitele, kterému je chrám zasvěcen. V mezipatře už na nás čeká Pieta od Michalecangela Buonarotiho, kterou umělec v záchvaru zuřivosti poškodil na paži a noze. Asi nebyl spokojen s prací. Původně chtěl pietu na svůj náhrobek. Nedokončené partie obličejů dodávají plastice tajemnost a nutí k rozvoji fantazie. Buonaroti chtěl pravděpodobně víc a nevěděl jak z toho. I mistr si nemusí vědět rady. Nešťastní Adam a Eva jsou také mistrovským dílem neznámého umělce.V jednom ze sálů nacházíme obrovský obraz přes celou stěnu Zrození Venuše. Tak tady čerpal také Botticeli svůj námět. Dodržel dokonce i gesta všech postav, ale maloval po svém. Je zajímavé, že o tomto obrazu se v průvodcích mlčí. A nebo je nevhodné o mistrech psát, že také opisovali. Jsme zase venku před Kampanilou, věž, kterou navrhl malíř Giotto, podle tehdejších radních jmenován Magnus Magister- neboli velký mistr. Stačil dokončit pouze jedno podlaží a v jeho práci pokračoval Pisano, další z velkých mistru. Jedeme na kole do muzea Nacionale, ve foajé fotím šperky, navrhované podle obrazu mistrů ze starých portrétů. Dál na kole a jsme na piezza della Signoria před palácem Vecchio (starý). Tady stojí David na místě, které si mistr přál. Originál je v Academii. Vstup 6E a jsme v galerii Museo Dell Opera Del Duomo. fotíme. Výzdoba od Vasariho, spousty malých postaviček a kroucených ozdob. Uvnitř sochařské skvosty. Osvícené tak, aby se nedala udělat dobrá fotografie. Taky řešení. Obrovské obrazy od Vasariho a další socha Michalecangela. Vítězství.  Má poněkud malou hlavu, ale u mistra jde především o výraz. Mimochodem David ji má zase příliš velkou. Z balkonu hezký výhled na Florencii. Ještě jedna fotka Davida zezadu a jedeme dál.Pokud někdo říká o Michalcovi že je buzik, ať si přečte milostnou poezii od Buonarotiho. Kolem galerie Uffizi ,(kanceláře), tam původně měly být. To by bylo tak na tři hodiny, tak dál. Most Pont Vechio. Starý a kdysi jediný přes řeku Arno. Původně zde sídlili koželuzi, aby mohli odhazovat smradlavé usně do vody, později  Ferdinand I. tady za dvojnásobný nájem dosadil klenotníky. Mnozí potomci jsou zde dodnes. Na jeho okraji jen tak mimochodem socha od Donatela. Další zastávka muzeum a chrám Santa Groce. Krátká zastávka u obrovského paláce Palazzo Pitti. Obrovský palác s vyčuhujícími kameny postavila nejbohatší bankovní dinastie, ale stejně ho museli prodat ,aby splatily dluhy.  Nakukujem do kostela Orsanmichele a fotím třesoucí rukou tajemnou madonu. Santa Maria Novella uzavírá naši celodenní pout. Hodně jsme nestihli, tak snad v příštím životě. Jedeme do Pisy.  Jedeme neplaceně po modré dálnici do Pisy a cesta je krásná a v pohodě. Parkujem u obchodáku asi 100m od Duoma a už se nakláníme. Pár fotek a procházka mezi turisty. Nahoru nejdem, ta věž je nakloněná a je to nebezpečné. Za soumraku odcházíme. 20 km za městem spíme u pískovny. Dobré. Čtvrtek ráno po 20km se koupeme v průzračném moři, téměř osamoceni na balvanech. Moře kafe, slunce vychází nad obzor . jedem do Roma. 300km. Silnicí SS1 úplně v pohodě dálnice bez placení, ale s občas omezenou rychlostí. To nám nevadí, spotřeba 3,6l-100km je dobrá. V Roma zastavujeme za Vatikánskou zdí. Vidím kopuli Svatopetrského chrámu a zdá se mi malá proti kopuli ve Firenze. Tuhle postavil Michalecangelo když ho papež zavolal aby pokračoval ve výstavbě baziliky. Tehdy sedmdesátiletý Buonaroti bez rozmýšlení chtěl postavit stejně krásnou kopuli jako Brunelleschi ve Firenze. Vymalovat už ji nestihl. Stihl ale Sixtinskou kapli už předtím. Vystáli jsme frontu na náměstí a už se díváme na jediné dílo, které Michalecangelo podepsal. Pieta je umístěna hned vpravo od vchodu do Svatopetrského chrámu. Teď už je sklem oddělena celá postranní kaple. Jakýsi dareba sochu v minulosti poklepal kladívkem a od té doby je chráněna sklem. Vzhledem k ostatním obrovským, ale umělecky průměrným sochám se zdá malinkou.U vchodu do chrámu na zemi nechal Mic svou značku. Jdeme kolem hrobky Jana Pavla. Chrám je rozlehlý a impozantní svou velikostí uvniř. V Římě už jsme byli v minulosti a tak vynecháváme všechno ostatní a jdeme na výhled z kopule. Za 6,5E vystupujeme po schodech a v příjemném teplíčku 36 st. C. jsme za chvilku nahoře. Nejprve jsme vystoupili na střechu chrámu a díváme se na kopuli ze střechy. Tady už je vidět její velikost.  Pod kopulí uvnitř jsou mozaiky a Janice je proti nim takhle malinká. Pohled dolů je impozantní. Kopule má vnitřní a vnější stěnu a mezi je umístěno schodiště.Pokud stěna není moderně vykachličkovaná, tak můžeme pozorovat kameny v klenbě, na které sám mistr dohlížel při vsazování  do kopule. Musíme jít nakloněni  ve sklonu kopule a chůze je náročná. Nádherný výhled nahoře a svěží větýrek pomáhá našim zmordovaným tělesným schránkám. Odtud je i výhled do Vatikánských zahrad na sídlo papeže kam se jinak nesmí. Ještě pohledy ze střechy na průčelí chrámu se sochami a jdeme dolů. Dole nám Vatikánská stráž, jejíž ustrojení  navrhoval sám Michalecangelo, nechtěla dovolit focení a vypadalo to, že se za námi rozběhne. Tak fotím z dálky. Parkovali jsme v těsné blízkosti a přitom zdarma na povoleném parkování v jedné z ulic Roma a auto je stále na svém místě. Úleva. Už se připozdívá a jedeme pryč od našeho posledního setkání s Michalangelem Buonarotim. Asi 20km za Římem jsme konečně našli místečko na přespání. U opuštěného statku, na který jsme vjeli přes vyvrácené pletivo. Jinak kolem Roma všechny pozemky a vinice oplocené a není možný vjezd na pozemek mimo silnici. Kdo by chtěl spát na stejných místech jako my, přikládáme souřadnice GPS u každého místa. Pátek - pokračujeme do Neapole po neplacených dálnicích. Ačkoli je ofic. povolená rychlost 90km v hod, všichni jedou 130 a cesta ubíhá perfekt. Napoli je obrovské a chudé město. Hodně přistěhovalců a zmatek na silnicích. Obrovský přístav a spousty chrámů. Tady máme jediný cíl. Výstup na Vesuvio. 1116m nad mořem zdoláváme za pomocí navigace v pohodě. Vstup 6,5E se nám zdá dost veliký. Jako kompenzaci nabíráme spousty lávového kamení. Teplíčko stále stejné, po poledni vždy vystoupá na 36 a naštěstí zevnitř kráteru na nás kouká jen hromada kamení bez zjevných známek sopečné činnosti. Ta zde byla  naposledy v roce 1944. Fotíme díru do hory, která málem zasypala sama sebe. Tak jako Zimmermannova genialita. Výhled na Neapol ze sopky.Projíždíme kolem Herkulánea a Pompejí, dál nejdem. Už jsme tam byli minule. Ve 14,30 hod jedeme dál. Směr podpatek velké Italské boty. Po 300km spíme asi 100m od hlavní silnice v jedné z uliček jabloňového sadu. Sad je ale zavlažován a v noci přišlo na návštěvu asi 100 komárů. Pouštím klimatizaci, zavírám okna u auta, ale pasivní rezistence byla nakonec jediná obrana. V sobotu ráno . jedeme do oblasti Trulli. Asi 160 km a jsme v městečku Alberobello a zastavujeme u chrámu věrozvěsta Metoděje. Kulaté stavby jsou hezké a jsou roztroušeny po celém kraji. Tady nejvíc. Chvilka odpočinku. Krámek s harampádím byl jediný otevřený. (je devět ráno) Fotíme nejen domky, ale i nádherné olivovníky. Začínají se prodávat krásně vybagrované a celé vám je přivezou na zahradu. Kdyby olivovník v Čechách přežil zimu, určitě ho koupím. Za prazvláštní kulturou Trulli jedeme ještě do městečka Martina Franca. Tady na nás dýchla opravdová Itálie jihu a Sicílie. Uličky a balkony s pověšeným prádlem a všude lidi a auta. Zaparkovat se nedá a tak jen fotíme. Kulatých domků poskrovnu a řídce roztroušené po celém kraji. Jsme 60 km od  východního pobřeží a tak jedem. Musíme porovnat moře kolem celého poloostrova. Zastavujeme u malé pláže a koupeme se v průzračném moři.. Díky ostrým kamenům je vchod do vody problematický. Navigace říká 400km do cíle naší cesty apartmán v Gurdavalle. Musíme pospíchat. Je poledne. Jedem. Navigace nás vede dálnicí a cesta je hezká. V poslední čtvrtině nás najednou vede přes hory a vedlejšími silnicemi. Nemáme důvod navigaci nevěřit. Nejistota ale vzrůstá, když je silnice zarostlá trávou a je evidentně nepoužívaná. Spousty serpentin a vrcholů. Předjíždíme osamocené auto turistů a najednou se ocitáme v lese  kde silnici zahrazují dvě auta. Krve by se ve mě nedořezal. pohled do zpětného zrcátka. Turisti, které jsme předjeli,  jsou ještě na dohled. V příští vteřině se rozhoduji že pojedu kolem stromů vedle silnice. pohledem se setkávám s očima řidiče zatarasujícího cestu. Jako by vše vyhodnotil  vyráží a uvolňuje cestu. Úleva. Třeba jsme si to jen namlouvali, ale i Jana najednou cítila to napětí, ačkoli jsme neměli čas pronést ani jedno slovo. V této pustině by žádná pomoc nepřišla ani za 10 dní. Poslední část cesty klikatá , plná převýšení a klesání trvala dvě hodiny a dorážíme  konečně do Guardavalle. Město je asi 14 km od pobřeží a že by zde byl náš apartmán, to není možné. Tady se zastavil čas. Zanedbané domy a chudoba. Pocit ohrožení  trvá. Starší žena v černém nám velmi vřele a s nehranou účastí vysvětluje cestu do Guardavalle Porto, kde asi bude náš přechodný domov. Na kraji městečka prodávají bronzové fontánky a lvy. Cena 6000 Euro. Nacházíme osadu Faro Punta Stilo. Nejsou to zděné apartmány, ale kemp.!!!! K naší chatce se blížíme se smíšenými pocity. Slávkova chatka v Chorvatsku nám dala zabrat. Sláva. Máme vodu, sprchu i záchod. Bez televize a klimatizace se obejdem. Kemp je úhledný a k průzračné písčité pláži se vstupem z oblázků to máme 30 metrů. Tady budem sedm nocí. Malé městečko je vzdálené asi 500m, ale žádný ruch, tři obchody a náves. Ve středu vyrážíme na výlet za 40E na osobu k Liparským ostrovům. Italové jim říkají Eolské, podle boha větrů Eola, který když tudy proplouval Odysseus na své cestě z Troje, daroval mu amforu ve které uschoal všechny větry. posádka amforu otevřela a větry zavály Adyssea na několik let mimo rodnou Ithaku. Jedeme našim autem, čtyři lidi nám přispívají na naftu, takže doprava jako zdarma. V pět ráno jedeme do přístavu Tropea, asi 130km. Nasedáme na loď a plujeme  nejprve k nejvzdálenějšímu ostrovu od Sicílie Stromboli (podle latinského Kužel, nebo rotunda). Tmavý obláček kouře vpravo od kráteru naznačuje zrovna probíhající erupci. Asi každých 15 minut. Ve dne to není žádná bomba, ale v noci je vidět červená vytékající láva po úbočí. Tak aspoň kupujeme pohled s touto podívanou. Asi 500m od ostrova čouhá z vody kus skály, která byla vyvrhnuta ze sopky. Na černém sopečném písku mají své stanoviště rybářské bárky a kousek dál je pláž. V malebné městečku za kostelem vyčuhuje Stromboli. Prý nejvíc proslavený italským filmem "Stromboli, božská země" s Ingrid Bergmanovou. Kolem jsou sochy ze sopečného kamene. K hlavnímu a největšímu ostrovu Lipari je to ze Stromboli asi 30km. Tady už je mnohem větší ruch, spousta obchůdků a suvenýrů. Na návrší Citadela, tvrz a několik kostelů. Jméno ostrov dostal podle jména krále Liparuse, který si vzal za ženu dceru boha větru Eola. Městečko jako na dlani. Největší kostel je zasvěcen sv. Bartoloměji, (tak jako v Pardubicích). Ale tady je jeho socha ze stříbra. Bartoloměj byl misionář a snažil se obrátit na svou víru pohany v Africe. Místní panovník si však usmyslel obrátit na svou víru Bartoloměje. Svlékl ho zaživa z kůže, ale Bartoloměj neodvolal. Tak ho upálili. Kousek jeho pravé ruky přivezla loď  sem do kostela a je zde zhotovena maketa lodi ze stříbra s jeho ostatky. Janice zapálila svíčku za všechny trpící. (nebo alespoň zarmoucené, nebo zrovna smutné.) Strop je krásně vymalován posledním soudem, ale telefon si s fotkou neporadil. Sarkofágy ze 4.. století sem byly přivezeny. V dalším kostele je Pieta od neznámého tvůrce. Studené pivo za 2E a znovu nasedáme na loď. Posledním ostrovem bude Vulcano. Ten dal jméno všem činným sopkám a nedělá jim hanbu. Ještě jedeme kolem malého ostrůvku  Panarea, kde trávila svou poslední dovolenou princezna Diana. Mají zde své domečky i další hvězdy. např. náš oblíbenec Mel Gibson. A už jsme na Vulcanu. Z barevné skály pšoukají sirné plyny. V moři tak vytvářejí bublinkovou koupel. Perličky. Komu je to málo, zaplatí 3E a může se mazat sirným bahnem. (dobré na pleť, proti revma a artritidě atd..) Pláž je plná lidí, ale voda i břeh dost špinavé. Tady dovolenou trávit nechceme. Trháme ze skály kusy žlutého kamene, ještě pemzu, která se tu těží a jdeme na pláž. V moři kousek dál Jane a teplé bublinky. Skoro tříhodinová plavba na pevninu a jsme zase v Tropea. V domečku jsme kol 22,00 hod. Celý čtvrtek odpočíváme u vody. V pátek jsme domluvili výlet na Etnu a samozřejmě do Sicílie, jinak to nejde. Jedeme se dvěma dvojičkama havířů z Ostravy. Ráno zase v pět, asi 150 km do Villa snt. Giovany (tj. Sv. Jan) trajektem na Sicílii. Lístek za 35E tam i zpět. Po pobřeží dálnicí do městečka Taomíra, podle průvodce nejhezčí na Sicílii a na Etnu je to jen 20 km. Do kopce. Auto vydrželo. Vystupujeme ve výšce 1800m.n.m. Poslední velký výbuch byl v roce 2001. Takhle je to dnes. Láva stále vytéká, ale ne tady. Jdem na malý trip asi hodinu ke kráteru. Těch je tady asi 50. Sopky nemají typické krátery, ale praskliny. Díry do hory. Všude spousty lávy a zasypaných silnic a budov. Potkáváme domorodce a v nůších mají houby. Bomba. Květinku rostoucí z kamene pro Alenu. K hlavnímu vrcholu v dálce, ve výšce 3243m je to minibusem s průvodcem za 64E asi 5 hodin. tj.15km. To neakceptujeme. po hodině chůze dva Nejsilnější (ha, ha) vystupují na vrchol odkud se zdá, že vytékala láva. Nahoře je jen ostrý hřbet a díra do vnitřku země. Ostatní z vrcholu jsou takhle malincí. Po namáhavém výstupu jedeme do Taormíny a na pláž se vykoupat. Skála a příkrý svah dolů. Jdeme po schodech z malého parkoviště asi 50m od pláže. Za 5E na tři hodiny. Průzračná voda je o něco chladnější  než nás na pevnině. Pica za 6 zakončila šplouchání ve vodě. Parkujeme ve svahu a jdem  do Městečka. Spousty lidí a obchůdků. Náměstí 9. dubna a hezký výhled z výšky na pobřeží. Malebné městečko má i amfiteátr o kterém Goethe prohlásil - nejhezčí výtvor  člověka a přírody. (Jak je krásně zasazen do svahu a má výhled.) Mimochodem Goethe byl i v Karlových Varech, kde jsme byli minule. Ten pacholek dost cestoval. Po troše bloudění, (navigace nemá nové silnice a navádí nás blbě. Hned bych jim to hodil na hlavu.) jsme doma ve 23,00. Noční koupání v křišťálové vodě a úplněk. Co víc chtít. Ani se nám nechce domů. V sobotu vyrážíme kol. poledne dom. Přes Paestrum, doufám. Sobota - 12.00 poslední zmrzlina a jedem. 10km od Paestra stanujeme a - neděle. Snídaně u moře a plavání. Jsme téměř sami. Je sedm! Ráno v Paestru jsme mezi prvními. Hradby kolem a beru 2000 let starý kus hradeb. Porovnám ho se zbytky hradeb u nás na dvorku. Sraz malých motorek a cyklistů. Fotka se svatebním Piagiem. Fotíme jeden z největších chrámů v itálii. Neptunův chrám, nejzachovalejší štít. A hned vedle tempio di Hera. (bazilika.) a trochu stranou  Ceres. (bohyně). Do muzea nejdem a fotíme hradby.  Nejznámější a nejstarší malbou je potapěč a kupujeme reprodukci. A ještě pár Kachlí. 13,00 hod a jedeme dál. Něco v paměti mi stále opakuje "vrať se do Sorenta" (pro pamětníky, snad ještě žijící - písnička). Tak jedem. Po cestě podél pobřeží spousty skalnatých zátočinek a průzračná voda. Sorento je nádherné městečko a plné lidí. Odtud je to na Capri co by kamenem dohodil. Cena za osobu  Tam i zpět nejpomalejší lodí je 2OE. Za auto chtějí 47E. Smutně koukáme a Mě v hlavě zní " To bylo tenkrát na ostrově Capri, Když líbal jsem rety tvé" (takhle nějak to snad bylo. Mě tehdy bylo 6 let, a byl to velký hit. Snad si to bude někdo ještě pamatovat.) Co chvíli lodě stále míří na Capri. Je neděle a Italové se vrací od vody. Do Říma 60km jedeme 6hodin. To by ještě nebylo tak hrozné. Nafty ubylo, jako bychom jeli 300km. To je mrzuté. 40km za Řím jedeme už jen 10min a ve 22,00 usínáme asi 200m od hlavní silnice v poli. Pondělí - první zastávka v městečku Piombino na malém poloostrůvku. Hřbitov u přístavu hezky udržovaný.Z přístavu odjíždějí lodě na ostrov Elba a Corsica. Chtěl jsem pobýt se svou milou, stejně jako Napoleon něco málo let, ale cena trajektu nám to neumožňuje. (Ha,Ha.) jedna jízda 10E. t.zn. 40E.Auto  tam i zpět 70E. Snídaně na pobřeží pod hradbama a jdem se koupat... Pobřeží je nádherné a plné malých skalnatých zátočinek. Asi po 60km na jedné z nich zastavujem. Zrcadlová voda a pod vodou jako antické lázně. Na kameni jsou Češi a taky že na cestě se zastavili. Další zastávka je ve Viareggio. Konečně nacházíme hlavní  třídu a 5km dlouhou písečnou pláž plnou slunečníků. Sem patříme. Tady se používají kola jako dopravní prostředek. Filmový festival tu zrovna není, ale my Hvězdy, přítomny jsme. Pár luxusních obchůdků a jedeme dál. Do Carrery je to asi 6Okm. Kolem silnice spousty soch ze sádry i z opravdového mramoru. (Ceny tomu odpovídají.) Carrera je chudé (kupodivu) městečko a nic nepřipomíná pobyt Michalecangela. Vybírám náhodně silničku končící v horách a na samém konci s vesničkou Piastra. Serpentínkama dál do kopce až na samý zákaz cesty. Dál to už nejde. závora. Posvačíme mezi mramorem a vybíráme kámen na Sochu. Kompromis mezi co uvezem a chutí do práce. Na zpáteční cestě po 150m jsem zahlédl po straně silnice jakési staveníčko a tam postavený kus mramoru. Odbočuju okamžitě. Tam Dva maníci S respirátorama obrušují kusy mramoru. Dáváme se do řeči a Janice přikusuje darovaný meloun. Maďar dělá pro nový kostel na Floridě průčelí kostela. Obrovské, Skládající se z mnoha velkých desek. Černej domorodec je asi Arab, jménem Alnasar. Asi. Malou frézkou dělá plastiku z mramoru. S mramorem je prý mnohem lehčí práce než se dřevem. Dávám mu za pravdu. Tady v malé chatrči sám odlévá i bronz. Pořádá kursy tesání do mramoru a že prý můžeme zůstat a sochat. Docela váhám, ale dvacet SMS od tchyně mě nutí jet. Kdeže prý jsme. Dostávám kus kamene, bílého mramoru, který prý měl Buonaroti rád a v tomto lomu si ho také vybíral. Neuvěřitelné. Spíme v horách asi 20km odtud. V noci 7. stup Celsia. Fredo. Úterý- Nejedeme po dálnici a projíždíme hory. Aby i kameny co vezem, se mohly rozloučit. Balvan plný mědi označuje sever Italy. Vesničky i hory jsou nádherné. V údolí první město Parma. Město kulinářů. Kdyby nás viděli snídat. Navigace si neví rady a nechce nás navézt do centra. Sušenou šunku si nedáme a jedeme dál. Čeká nás město milenců a snad i po Florencii druhé město s velkým množstvím krásných budov. Platíme parkovné a jdem. Nejzachovalejší antické divadlo pro 20 000 lidí je hned na kruhovém náměstí.  Je větší než v Římě a sedadla uvnitř téměř neporušené. Na náměstí krásný altánek, sloužící kdysi jako pranýř.  Dante i Shakespeare měli Veronu rádi. Krásný Duomo ne málo připomínající Firenze. Taky tady parkují auta jako u nás na náměstí. Nádherná fontánka se stánky s kýči a v pozadí nádherné domy. Možná v nesouladu, ale město plné života. A teď konečně vstupujeme malým průjezdem na dvorek a balkon Juliina domu. Trochu jako zeď nářků, ale s milostnými vzkazy. Hodně pošahaná Julie se leskne ve slunci. Tady se definitivně loučíme s Itálií. Ujeli jsme v autě 6500Km a celkem utratili 30000Kč. Teď už vím. Pokud znovu do Itálie, tak v důchodu a být tu minimálně dva měsíce. Tak snad.