Egypt 17 – 31/1  2010   15dní s polopenzí  za 7800Kč, to jsme odjet museli, i když se nám nechtělo. (ha,ha). Odlet z Mnichova 8,05 hod, Na Pernštýnáku  po 40ti letech hromady sněhu, silnice ale už suché a tak vyrážíme na 450 km dlouhou cestu ve 24,00hod. Až na hranice krásná cesta, potom ale z ničeho nic chumelenice a viditelnost tak 2O metrů. Jedeme padesátkou a navíc špatně odbočujeme a tak hodina ztráty. Sněžení trochu ustává, ale jsou koleje ve sněhu. V devadesáti dostáváme ošklivý smyk. Prava, leva, prava, levá a zaplat panbuh jsme se chytli. Dál už zase šedesát. Na letiště dorážíme hodinu před odletem. V nouzi nacházím podle navigace parkoviště pro 280 aut (snad bude lacinější). Není. 250 euro za týden a nerozumím tomu, zda potom až do 3 neděl za stejnou cenu. Ono jim asi nedochází, že za parkování chtějí stejně jako za 15 dní pobytu v poušti s polopenzí a ještě let. Evropští  Bussines Manni (ha, ha) By měli trochu přibrzdit. Podle předpovědi má být dnes hezky, zítra bouřky. Jsme ubytováni hotelu  Amar Sina nálada je skvělá a večeře je u bazénu pod širým nebem. Užíváme si to. I s jídlem do sytosti. Máme toho dost a jdeme spát. Jako z dálky slyším hromy a nebe je plný blesků. Za deset minut to začalo. U nás by to byla normální, trochu větší bouřka. Když jsme jezdili kolem chatrčí domorodců, trochu jsme se podivovali, že nemají střechu. Průvodce nám pohotově odpověděl- tady prší jenom den v roce. Náš hotel střechu má. Na liják stavěná není. Kape, krápe a teď už teče všude. Šachy s postelema nepomáhají. Teče všude. Recepce je zavalená lidmi a ječí jeden přes druhého. Nic platno. Já s Janou jsme v prvním patře. Takže kape jenom z pokoje nad námi. Na podlaze asi 10cm vody a na postel naštěstí nekape. My usínáme zmoženi a ani netušíme co se děje. Ostatní strávili noc na recepci marným čekáním na jakoukoli pomoc. Vladěna myslela, že Aleny spí u nás, Aleny myslely, že Anežka s Vladěnou spí u nás. Navíc Vladěna v noci buší na jiné dveře a tak my v relativní pohodě spíme dál. Ráno svítí sluníčko a všude kolem spoušť. Tak se pokochejte. V 11,30 schůzka s delegátem. Je to arab a za nic nemůže. Je to problém Všech. Telefony nejdou, taxi nejezdí, protože musejí zásobovat vodou město a hotely. Život zůstal stát. Voda na ulicích taky. Nejsou tady kanály. Malá Alena skáče do jedné z kaluží šipku. Na Naši pláž je to prý 20 minut, tak jdeme. Nakonec nacházíme malinkou plážičku asi pro dvacet lidí a cedule hlásá pro které hotely je určena. Je jich VOSUM!!!!  Pláž je zdevastovaná a personál neochotný. Nikdo nic nekupuje a tak jsou ještě protivnější. Hotelové autobusky přivážejí další turisty. Hrůza. Po dvou hodinách jdem. Ohromený sekuriták přihlíží jak shazuji ze stromu uschlé lusky z chlebíčku. Vedle nás jsou pláže větší a opuštěnější ale taky hlídané. dál nemůžeme. Po večeři (na zdejší poměry průměrná), chceme do městečka a zátoky Naama Bay, za hotel bus chtějí 2Eura za osobu a cestu!!! Raději jdeme pěšky do nedaleké  jakoby pevnosti zvané -  Alf Leila Wa Leila. Spousta obchůdků a v pevnosti folklorní vystoupení za 18 Euro. Proti předcházejícímu pobytu všechno předražené, ale upravenější a všude samá nová výstavba. Kam budou chodit lidé k moři, asi nikoho nezajímá. Většina turistů je stejně  celý pobyt u bazénu. Ach! Ach. Ach, kam spějeme. Arabům je zima,  Janici taky. Snídaně už bez stresu a další den jedeme místním taxi do Naama Bay za 2EL (Egyptská libra=3,4Kč) na osobu. Někteří zůstávají u bazénu. Teď už jsme se konečně trochu zorientovali. Městěčko je stejné, až na asi 100 nových hotelů. Jsou všude. Pláž je čistá upravená a kolem nádherná poklidná atmosféra. Tady jsme byli na naši poslední dovolené v Sharmu. To se vůbec nedá srovnat. Musím do vody na obhlídku korálů. No a tady musím zařvat hrozně nahlas. DOST!!!! Vždyť už je všechno mrtvé!!Ty poslední rybky jsou živé jen z drobků od turistů. Když jsem podplouval bójky spojené lanem ohraničující jednotlivé pláže – cosi mne najednou obsypalo, vodní mušky či co. Během minuty jsem byl celý poštípaný a tělo svědilo. Voda jak se zdá, je otrávená taky. Špatný začátek, tak snad dobrý konec.  Máme před sebou ještě 13 dní. Další den jsme všichni u bazénu a něco málo(dost) much všude kolem. Tak aspoň píšu deník. Další den jdem na nedalekou Public beach, je sice veřejná, ale musí se platit. 30EL. To je dost. Klidek, čisto a bez much. Večer vystoupení tanečnice. Ta toho měla nahoře tolik, že jsem ani nemohl jít fotit blíž. Byl bych nařčen z úchyla. Další tanečnice pak lovila mezi hosty a učila je natřásání prdelkou. Tu už jsem fotit mohl.Vystoupení tanečníka z rodu Dervišů byla klasika. Tenhle se to jen naučil. Rozený derviš nebyl.(už jsme odborníci). Ráno hotelovým buskem na Naši pláž. Krásná voda, trochu korálů i rybek, ale zase narváno. Cestou na hotel jdeme pěšky a odbočujeme vlevo do starého města Sharm al Sheikh. Městečko je trochu upravenější, větší a naháněči prodavačů stále stejně agresivní. Vladěna kupuje cigára a jedeme na hotel. Obyč. taxi za 20EL všichni. Na hotelu místní Fakír na jevišti roztloukl lahve a na střepech předvádí své vystoupení. Bereme do rukou ostré střepy a tleskáme. Do střepů strká hlavu a nechá si na ni stoupat místní děvčata. Potom ještě hřebíky a všechno dokola.  Další den raději na další veřejnou pláž, kousek (asi 500m) od naší pláže. Poklidno, ale 30EL na osobu a den. Zpátky jdeme zase pěšky přes obchůdky v Pevnosti Laila  Waleila. Chudých je zde vidět docela málo a teprve tma je začíná odhalovat. Další den sháníme výlet do Petry. Nejlevnější je za 190dol na osobu a to neakceptujeme. 45Dol za osobu a den v Cairu a vidět znovu pyramidy v Gize, nám připadá jako dobrá nabídka. Ráno v 1,40 hod jedem. U Muzea v Káhiře jsme 9hod. Všechny fotáky do koše a průvodce je odnáší do sejfu. Fotit ani za poplatek nesmí nikdo. Máme hodinu na prohlídku a je opravdu na co se dívat. Je zamračeno a vítr. Na placené lodi (10Dol na osobu!!!) je škaredě. Místní policie je všude a tak pozoruji místní ženy. Je jich velmi málo na ulicích. Po obědě už autobusem k pyramidám. My jsme zde už potřetí a tohle beru s naprostou pokorou a chci zdokumentovat každý krok tady. Kdyby byla revoluce jenom pro tohle, tak měla smysl. Fouká vítr, je zamračeno, ale to mohlo být před 5tisíci lety taky. Autobusem k nedaleké Sfinze (které Francouzové za války ustřelili nos). Nejprve uzkou chodbou do chrámu boha Ra (buh slunce) a potom po schůdkách až k hlavě sfingy. Tady jsou prodejci nejdotěrnější, ale taky nejlevnější. Ženský svírají v rukách kočky za 5Dol za kus.  Pomalu se stmívá a stánky jsou již skoro opuštěné. Loučíme se s jedním ze sedmi divů světa a pozorujeme domorodce. Drožka odváží opozdilce. Před autobusem ještě prodejce zeleniny mezi oslími bobky. Osamocená dívenka nám neúprosně připomíná místní chudobu. Západem slunce za Pyramidami (z našeho předcházejícího pobytu) se loučíme s Gízou i Cairem. Tohle z duše nezmizí. Ráno spíme do devíti a jdeme na veřejnou pláž,. jako že dolu na písek bez placení, ale černej švihák z nás mámí  30EL a tak jdeme raději na naši pláž. Malá Alča za 30euro domlouvá let s padákem nad mořem. U nás na pláži otrávené ksichtty domorodých donchuanů a tak já trochu slídím a po padesáti metrech na pobřeží vlevo mezi skalami nacházím krásnou plážičku. Po hodině další černej votrava a kde prý máme ticket. Šel pro něj a do večera už se nevrátil. Celý den nádherně. Slunce zapadá, tak jdem. Večer  po večeři folklorní vystoupení. Asi nám chtějí vynahradit tu potopu. Tentokrát miniDerviš motá dokola suknicí. Pak to přišlo. Většina pánů samozřejmě obdivovala dlouhé vlasy. Ne tak já. Pro fajnšmekry mám i kousek videa. Není nad to, vidět tohle v pohybu. Další den znovu na naše místečko, ale protože na nás chtějí 8 Euro na osobu, tak se přemísťujeme o něco stranou za hranici vedlejší pláže a užíváme si. Je 28 ve stínu a ani mráček. Voda nejteplejší jakou jsem v lednu zažil. To je tím, že u nás v Pardubicích je 28, ale mínus. Při večeři malá Alča vyrábí z ubrousků labutě a všechny mají jméno. Chce si na to udělat živnosťák. Další den jedeme do Colored Canyonu - barevného kaňonu za 30EL na osobu. Ráno od  7 do 17,00 hod. Slíbili autobus, ale jedeme džípem. Řidič absolutní idiot na  silnici a když po 100Km odbočujeme do pouště, jede jako vrah. Průvodce se směje a že prý masage Free. My víme o několika turistech, kteří zde přišli o život a tak nám do zpěvu není. Idiot. Krátká zastávka u Beduinů a nazpátek prý budeme moci udělat pár snímků. Pak už jsme nezastavili. Až u skal. takhle malinký skulinky jsme nečekali a dokonce šlo místy až o život. (ha,ha.) Neohrožený fotograf vlezl všude. Skály vysoký a na fotkách i trochu barevný. Madona ve skalách tam stojí jako model pro Leonarda doteď. Tohohle kořena jsme vyfotit museli. Nakonec rozlučka s beduinským průvodcem a jedeme do Dahabu na oběd. Potom ještě drobná roztržka se spolucestující osmnáctkou (ruskou), která se roztahovala na dvě sedadla a neustále se zády opírala o Janici. dvakrát jsem ji na to upozornil a potřetí jsem  na ni vyrukoval  rusky zda není teplá a zda nechce trochu pohladit. Třeba jí bylo smutno. Vyjeveně koukala a tak jsem přidal : eto nevazmožno!!! Nepanimaješ pa Rusky? Ono totiž bude trvat minimálně tři generace než se Rusové naučí chovat civilizovaně. Jeden z důvodů proč bychom do Egypta už nechtěli, jsou možná právě oni a neochotný personál kam se podíváte. To už není ten Egypt před pěti roky.No a kdo zde byl  před deseti roky, ten může jen nostalgicky vzpomínat. Pláže i Dahabu placené a malé. Tohle se rozšíří rychle, Ale uklidit a nesedět a jen nezevlovat, to se budou učit mnohem déle a snad ani nechtějí. Večer jsem si ještě stěžoval na recepci na chování borečků na hotelové pláži, ale nic si od toho neslibuju. Třeba to pomůže hostům po nás. My pozítří vyrážíme do zimy. Druhý den jsme na "naši" pláži. Celý den zamračeno, po obědě u vody jedeme na hotel. Nákupy nás neminou. A taky že ne. V Naama bay Janu omladili asi na dvacet. Co s ní budeme dělat? No a navečer se chystá k BOUŘCE!! Zatím se nekoná, ale kouření šiši a kolem hodně dýmu. Nejvíc to bafá malý Alče. Nakoupili jsme Ouzo za 22EL a zítra v poledne jedeme domů. Ahoj.

No a ještě dovětek. Po přistání v Mnichově Janice oznámila: nemám parkovací kartičku. Pot mne zalil až po podrážku bot. Auto jsem našel na parkovišti č.20 asi po půl hodině. Zachovali se dobře a pokutu jsme nedostali. 205 Euro za parkování . Cesta zpátky v pohodě a sucho.