Egypt 2008   5-20/12  Dahab hotel Happy Life village

Odlet z Mnichova ve čtyři hodiny ráno. Vyjíždíme z Pardubic v 10,30 hod a o půl čtvrté jsme na letišti. V 10km nad Evropou jsou mraky. Za chvilku letíme nad deltou Nilu a nebe je bez mráčku. Před Kairem malinko uhýbáme stranou a letíme nad Suezským zálivem. Rudé moře je z výšky hrozně uzounké. Za chvilku jsme nad vrcholky hor a někde pod námi je Džabal Músá (Mojžíšova hora), kde jsme naposledy čekali na východ slunce. Blik a jsme až na konci Sinajského poloostrova. Z letadla vypadá ostrá špička Sinaje velice malinká. Vlevo Agabský záliv a před námi Rudé moře, tady už velikánské. Vpravo Suezský záliv. Letadlo se naklání vlevo a přistáváme v Šarm Šajchu. (tak se to vyslovuje). Jsme na pevné zemi. Protože jsme zájezd objednali v 17,00hod v Pardubicích a ve 22,30 jsme odjížděli do Mnichova, ani tady, po čtyřech hodinách letu o nás nikdo neví. Ukazuju z internetu vytištěný kus papíru s informacemi o našem letu a místu pobytu. Arabský průvodce, když vidí můj vystrašený obličej suše oznamuje: Dont worry. Autobus po jedné a půl hodině míjí Dahab a odbočuje po kamenité cestě k hotelu. Z internetu vím a v duchu jsem se utěšoval, že jednu dovolenou můžeme strávit mimo civilizaci v poušti. Valcha naší cesty rozkmitá celý autobus tak, jako bychom byli součástí frekvence zvuku a byli přenášeni na jinou planetu. Průvodce nelhal. Všude jenom kámen, písek, moře a skály. Obloha vymetená, bezvětří a docela hic. Tady budeme patnáct nocí.

Nedělám si iluze o výjimečnosti našeho národa a potažmo ani svoji, ale jízda autobusem s partou šesti čechů a češek nebyla dobrým zážitkem a je dobře, že česky mluví pouze 10 mil obyvatel Naší planety. Těm, co nerozuměli, vadil jen hluk.

Tady se hodí podotknout : patnáct nocí za 9tis Kč včetně letenky mi nemůže zošklivit ani parta Orangutanů.

Ve 14,00 už jsme u moře. Voda 25 vzduch 29, pod vodou akvárko, ale poměrně málo ryb. Velmi špatný vstup do vody. Samý kámen a korály. Kousek od nás velké středisko potapěčů a všude na břehu i pod vodou probíhá výuka. Plavců se šnorchlem asi dva. Takže poklidno. Jsme taková zelená oáza pod skálou. V 17,00 se slunce schovává za skálu a my jdem odpočívat. Procházíme kolem posilovny jednou z hlavních ulic kolem bazénů. (Jsou tu tři.) Zde pohled na prostřední bazén a jídelnu. Kdo chce, může jíst venku na terase. Areál odhadem pro 2000 lidí, všechny v pohodě spolkl a nikde ani živáčka. Za dnešek toho máme až dost. Rozespalí jdem na večeři. Jídla je hodně a výborného.

Třikrát denně jezdí autobus do Dahabu. Od 21-23hod jedeme také, Hlavní třída plná obchůdků je dlouhá asi 500metrů a v T naráží na pobřežní plážovou street 2km dlouhou. Jedna restaurace vedle druhé a večeře se dá pořídit za 150Kč. My na jídlo ani pomyšlení. První seznámení s nabídkou levnějších výletů.

Druhý den spíme do 9.00hod a po snídani  podél pobřeží asi 4km, nerespektujice znacky, jdeme dal. uléháme na kámen u břehu v naprostém osamocení. Večer se díváme na notebook na film. Takhle nám uběhl Mikuláš. Kolem ani náznak slavení čehokoli. Domorodci ve stínu auta hrají kostky.

Nedělě podle stejného scénáře. Cestu dnes plánujeme mnohem delší a děláme i víc přestávek. Podél pobřeží jdeme až 8km, ale nic. Ani lepší korály, ani lepší pobřeží, ani více ryb. V dalce za nami lze tušit Happy Life (štastný život). Procházíme kolem osiřelého pohřebiště lastur. Šampaňské a naprostá samota dovolila dvoum  naháčům piknik až do večera. Osamocený kámen v moři, šplouchání vody a co víc si můžeme přát. Třpyt zapadajícího slunce nás vyhání na cestu do Štěstí. Poslední pohled na azurové  Rudé moře a jdem. V Egyptě je nahota trestná a netoleruje se. Jsou známy případy nepodmíněných trestů vězení. Na zpáteční cestě, protože je neděle, Arabové piknikují. Zvou nás dál, ale my odmítáme. Muži už se chystají čelem k Mekce na večerní motlibu. V osamocení je  kopírujem a usedáme k uschlému stromu.

Krása. Přemýšlíme každý zvlášt o svém bohu a je nám fajn. Jen kdyby mě volaly z moře krásné Sirény, neodolal bych. Baru podél pobřeží odolávám celkem snadno. Nevím, kdo by mne obsluhoval a hlavně, všechny peníze šetříme na výlet. (snad) Chvilka odpočinku na břehu u hotelu a jdem spát. Jako dvě hrdličky. (labutě)

Nevzal jsem sebou čtečku karet, a tak nemohu přenést fotky do notebooku. Snad mi někdo půjčí. Platím daň za rychlý odjezd. Plavky mám a víc toho potřebovat nebudem.

Na pokoji je lednice i televizor. Radost mi dělá hlavně lednice a tím pádem i vychlazená osmiletá whisky. Na jednom z přemnoha kanálů televize samozřejmě není čeština. Ale! Telefonující děvčata se všelijak pokrucují a to vše snímá kamera 24 hod nonstop. Škoda že nejsme na pokoji častěji!!

Pondělí.

Jsme na pláži před hotelem. Dnes je opar a zlí jazykové tvrdí, že je to předzvěst nástupu zimy. Malinko fouká vítr a i přesto otravují mouchy. Každý pobyt je má. Odpoledne jsme u bazénu se studenou vodou. Proč je tak studená nám nedá spát!

uterý: Po čtyřech kilometrech docházíme k našemu kameni. Jsou malé vlny, avšak dostačující, aby kámen sprchovaly. Musíme jít dál. Za celý den nás vyrušil jen černý jezdec s dívkou na koni. Po večeři se díváme už na třetí film co jsme tady. To je víc než doma za tři měsíce.

Středa: Včera přijelo na hotel poměrně dost hostů. Personál, asi ze strachu aby dostačovalo jídlo pro všechny, dal do jídla projímadlo. Na snídani je již jen slabá polovina hostů a my pro dnešek volíme slunění u bazenu. Naše rozhodování je postaveno na jednofaktorovém posouzení situace. Bazen je vzdušnou čarou vzdálen 15m od našeho pokoje. I průměrný běžec zvládne tuto  trať do deseti sekund.

Mouchy mě fakt otravují. Musím je odhánět i u vody. Doma je nemáme. Těch ještě deset dni se to tady dá vydržet. Problémy ať si vyřeší ti, kteří jsou s mouchama každý den.

Je mi jasné, že pokud nebude na jejich území nafta, bude jim to trvat poměrně dlouho. Jejich demokracie nemá tak hluboké kořeny.

čtvrtek: ve středu Jana už nevečeřela, já si dávám ke snídani dvojitou dávku projimadla a lítáme v tom oba. Pomalou chůzí a pravidelným otáčením na lehátku trávíme celý den. Zima nepřichází.

Večer půjdem masírovat nějakou místní cestovku a donutíme ji k co nejmenší ceně za výlet do Jerusalema. Ani moc nesmlouváme a za 95 Euro kupujeme.

Pátek. Malá procházka směrem k městu po pobřeží. Asi 2 km. Cestou se k nám připojuje divoká liška a kolem neupraveného pobřeží se vracíme k hotelu. U hotelové pláže už týden opravují molo a pracují dokonce i večer při umělém osvětlení.

V sobotu  ve 22,45hod vyrážíme. Kamenitou cestou nás veze gazik a pak přesedáme do autobusu plného Rusů. Asi kol jedné jsme v Tabě a pěšky jdem do Israele. Jdem přes mnohé kontroly asi 1km, to vše za 2hodiny. Za hranicemi hrozný zmatek a podle toho, jakého chcete průvodce (jazyk) vás směřují do správného autobusu. Nám vnucují všechny možné jazyky až nakonec usedáme do autobusu s anglicky a německy mluvícím židem. Hned za hranicí luxusní hotely a přístav plný vyrobených automobilů. Jiný svět. Na břehu Mrtvého moře krátká přestávka na snídani a jedeme dál. Za ranního rozbřesku jsme na Olivové hoře a pozoruje probouzející se Jerusalem. Vrána na stromě a ranní mlha vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Naproti nám staré město, Chrámová hora a známá zlatá kopule turecké mešity Dome of the Rock, kde se scházejí každý rok tisíce věřících. Jsme tady a zdá se mi to neskutečné. Autobus sjede z kopečka a jsme u nejstarší zdi starého města. Všude probíhají vykopávky a archeologové se ponořují stále hlouběji do nitra Chrámové hory. Po pár krocích a nezbytné kontrole se ocitáme u Zdi nářků. Vpravo oddělený kousek místa pro ženy. Nasazuji julku a jdu. Dotýkám se zdi a myslím na své nejbližší. I když jsem nevěřící, věřím. Věřím na sílu místa i zanechané poselství předků. Přeji si, aby Jirka v sobě našel dost síly vystoupit ze špatného vlaku.

Vlevo od zdi se vchází do chodby plné modlících se ortodoxních židů, malinkých motliteben a mnoho lidí ve slavnostních tógách. Hlasité drmolení a hebrejské předzpěvování modliteb mne přeneslo do jiného světa. Ostýchám se fotit a ctím atmosféru místa. Nikdo si mne nevšímá a mohu procházet kudy chci. Na každém kroku je cítit obrovská tolerance pro kohokoli. Po lešení se přemístujeme nad a za zeď nářků. Kolem turecké mešity přes prostranství a branou se dostáváme do spleti uliček, které jsou zastřešeny a vytvářejí obrovský arabský bazar. Umění sprejerů (a nebo teroristů?) je si dost podobné. Na rohu jedné z nich stoupají pozvolné schody nahoru. Tady začíná Via Dolorosa. Cesta, kudy Ježíš nesl svůj kříž. Dnes je kolem samý obchůdek. Krátká zastávka u sedmého zastavení a jsme u devátého. Tady se vchází do chrámu postaveného na místě Ukřižování. Na malém nádvoří jsou chrámy Arabů, Muslimů, Křestanů i Židů. Původní vchod do chrámu byl velmi nízoučký a vchází se tudy i dnes. Mne velmi udivuje autentičnost ale také neudržovanost památek. Pod kopulí chrámu je dřevěná stavba ukrývající vchod dolů. K místu ukřižování sestupujeme do podzemí k původním vrstvám hory, na které je postaven chrám. V malé kryptě asi 2x2m je na zemi místo ukřižování.

S výletem do Jerusalema jsme nepočítali a tak jsme nebyli připraveni a nemáme knižního průvodce. Proto jsme den před odjezdem pročítali Nový zákon, který mám v mobilu. Ježíš tři dny před ukřižováním připravoval svých dvanáct učedníků na svou smrt. Oni mu stále nechtěli porozumět. Proto konal skutky např. vzkříšení lazara, zastal se hříšné ženy, uzdravil nemocného v sobotu, a ptal se Židů, zda nechají nemocného umřít jenom proto, že v sobotu nepracují. A při tom všem stále pronášel podobenství a upozorňoval, nebo oznamoval ? správně je asi říci předpovídal. (ačkoli to asi věděl). Dělal dobré skutky a přednášel. Tím byl trnem v oku pro mnoho lidí. Dnes je to stejné.

Poslal Jidáše, "ať udělá co musí", ale ani ten to nepochopil a šel ho udat Římanům. Nejvěrnějšímu učedníku Šimonu Petru řekne, že ho dvakrát zapře než zakokrhá kohout. Ten nejenom že nepochopí, ale skutečně zapře, že Ježíše zná, potom co  Pilát nechá Ježíše zatknout . Na třista stránkách je tolik podobenství a nápověd, že snad není možné aby lidé nepochopili. Je to dnes jiné? I tady jsou ženy stranou. Je tento chrám křesťanský?

Pod velkým mozaikovým obrazem je na původní místě velký kus kamene na kterém byl Ježíš umyt po sejmutí z kříže. Dále jdem po původních kamenech uličkami ven ze starého města.

Autobusem jedeme asi 18 km do Bethlehema. Ten je už těsně za vysokou zdí oddělující Palestince. Další prohlídky a  jsme u malého vchodu do chrámu, na místě, kam spadla v roce 0001 hvězda. Na místě kde se narodilo boží dítě, je postavený chrám. Zde mají právo sloužit bohoslužby Arméni a jsme přítomni křtu. Zase vcházíme do podzemí a jsme na místě, kam přesně spadla hvězda a nechala v zemi otisk, kolem kterého je vytepaná bronzová hvězda. Kousek vedle je místo, kde byl Ježíšek uložen do jesliček ke zvířatům, aby se zahřál. Všude je spousty velmi starých brokátových látek pamatujících počátky křesťanství. Jsou pověšené na zdech pomocí starých, snad kaniček od bot, a všechno je velmi ošuntělé. Postupně zde nachávaly svůj otisk všechna náboženství.

O to víc zde působí atmosféra výjimečnosti místa.

Zpátky průjezd zdí do míst obývaných židy. Je docela zajímavé, že se necítíme nijak ohroženi na životě, ačkoli doma se dovídáme skoro každý den o útočících Arabech a problémech s teroristy. Na parkovišti v Betlémě velké plakáty Jásira Araffata, ale žádné nepřátelství. V Jerusalemě náš průvodce zdůrazňuje s hrdostí přátelství mezi všemi věřícími i nevěřícími. Chrámová hora s tak velkou směsicí staveb všeho náboženství je toho dokladem. Tak kdo  spory vyvolává.

Můj celkový dojem je úplně jiný, než jsem očekával. Očekával jsem město spravované židy a bohaté. Tady je nepořádek jako na Arabských územích.

Po obědě zpátky autobusem k Mrtvému moři. Průzračná voda, chutná jako neředěná sůl a plavání je srandovní. Chcete-li plavat klasicky, voda nadzdvihne nohy a kopete do vzduchu. Člověk má pocit, že udělá kotrmelec. Celkově v mozku zmatek a Jana se mne křečovitě drží, ačkoli voda nedovolí tělu klesnout. Sůl, kosmetika atd..vyrobená z moře je dost drahá.

Slunce se naklání k západu a my odjíždíme na hranice. Zase pěší přechod do Egypta a dvě hodiny obrovského napětí, zda nás najde ten správný průvodce, a zda nás dovezou do správného hotelu. Všichni výletníci se ptají, průvodci si jich nevšímají, neustále telefonují a pak každému ukáží na jeden autobus. Jak tohle mohlo dopadnout dobře, asi nikdy nepochopím.

V pondělí si užíváme sluníčka a odpočíváme. Na pláži je mladík malující ikony na dřevěné destičky. Na kus papíru mu maluju svou představu PF 2009. On souhlasí a chce 30 dolarů. Nesmlouváme a je dohodnuto. Dnes fouká vitr jako v únoru a tak raději jedem odpoledne autobusem do města. Na terásce u našeho pokoje po příjezdu z města to žhne jako nikdy. Výborná večeře (už konec s problémy), a jdem spát.

Protože tady na recepci mají celkem hezký přehled dějin, hlavně krátký, tak předkládám.

20 000 před.)  kolem Nilu a v savanách žijí Nomádi

5000 před)  Savany vysychají a kmeny se stěhují k Nilu.

3300 před) První regionální království. Je vynalezeno písmo.

3032 před) 1. a 2. dynastie, faraon  Menes zakládá Memfidu, počátek vysoké kultury

2670 před) Stará říše. Imhotep staví stupnovitou piramidu v Sakkaře (Džoserova)

2160 před) Horní Egypt se stává nezávislý

1550 před) chrámy v Luxoru a Abú Simbelu

332 před) Alexandr Veliký dobývá Egypt, město Alexandrie

31 před)  Císař Augustus Oktavianus vítězí nad Kleopatřinou flotilou

3. století po ) V Egyptě se šíří křestanství

639 )  Amr Ibn al-As dobývá Egypt, vítězí Islám, období Fátimovců

1250) vláda Mamluků

1517) provincie Osmanské říše

1798-1801) Napoleonovo tažení, počátky Egyptologie

1805-1848) Vládne Muhammad Ali a otevírá zemi Evropě.

1869  dohotoven Suez

1882)  Egypt obsazují Britové, od roku 1914 je zřízen protektorát .

1952-3) důstojníci s Násirem v čele svrhnou krále. Násir se stává prezidentem

1967) šestidenní válka. Egypt ztrácí Sinajský poloostrov

1973) říjnová válka s Izraelem, zpátky Sinaj

1992-97) teroristické atentáty islámských extrémistů na turisty u Kopty

od roku 1999 hospodářská krize vyvolaná nedostatkem deviz a znehodnocením libry.

populace: 63% muži, 94% Muslimů.  50% gramotnost a přitom je povinná školní docházka. Mají nejstarší posud fungující univerzitu na světě od roku  970. (Cairo) 

 

Středa. Někdo nám vhodil papír pod dveře s pokyny k odjezdu. Máme jet o den dříve. Na recepci dělám brajgl, stejně mi nikdo nerozumí, papír jim nechávám a říkám: Já neletím.

Utišil se vítr a je hic. Večer folklorní pásmo. Tanečníci a tanečnice jsou mladí a je se na co koukat. Obzvláště při Holly dance je arabka polonahá a hezké čtyřky. Tleskal jsem nejdéle. Klasické točení Derviše ještě zdůrazněné lejzrovými efekty bylo tradičně vrcholem. Díky.

Čtvrtek  zase bezvětří a kolem poledne se vynořil jeden mráček. Docela nás to překvapilo. Celý den pak už nic. PF už máme, je docela dobré. Asi se ze mne stane Ikonovykladač. Odpoledne jdem  na výlet do kanonu. Pěšky.

Dojídáme poslední chutovky, pijem pivo z obchodu za 1dolar a je dobře. Pod dveře nám strkají další papír zase se dřívějším odjezdem, tentokráte píší o kompenzacích v Německu. Přistát máme v Norimberku a autobusem do Mnichova. My radějí pojedem přímo z Norimberku domů. Molo už je dohotovené, je to velká úleva jít do vody po schůdkách. Mouchy zůstávájí a jsou stále dotěrné. Výlet do kanonu perfekt. Asi km vlevo nad hotel a potom soutěskou asi 2km. Na vrcholcích skal zapadalo sluníčko a došli jsme do zelené oázy mezi skalami. Je to i cílem čtyřkolek a tak je tu občas živo. Docela lituju poslední jezdce na čtyřkolkách. Musejí polykat všechen prach co  víří kola před ní. Nejkrásnější oáza kterou jsem viděl. Malý otvor jeskyně nahoře ve skále. Z vrchu hezký výhled a ozvěna. Do hotelu přicházíme za šera a je  výhled na moře i na druhou stranu Agabského zálivu na Spojené Arabské Emiráty.

Pátek. Do 10,29 hod u moře a Hotel opouštíme v 10,30 ale až v 15,30 letíme. Nasedáme do airbusu A330 a když se chlap jako HORA opře do kola, je to znát. Poslední foto na sluníčku a jedem do zimy.