Chorvatsko od 2/7 asi na 20 dnu,10euro na den a osobu. Postup na Pelješatské poloostrově. Naproti je ostrov Korčula a kousek dál Mljet. Začali jsme tím, že jsme koupili nafukovací člun a 4HP motor.  Jede baskeťácká skvadra: 1.posádka Jirka, Jana, Marcela a Libor. 2.posádka Olda, Iva, Kuba a Marťa, a tak snad nebude hlad. Doma to konečně začalo žhnout a solary ohřívají bazen o sto šest, zrajou maliny, dozrávají třešně, rajčata jsou ještě malá no a my, než bychom zůstali v našem ráji,  odjíždíme ………………………. a kola sebou. Ještě malá zkouška člunu na Labi. Olda připravil itinierář, tak jedeme přes Madarsko a silnice jsou prázdné. První posádka vyjíždí z Pardubic  v 15,00 hod a při první zastávce v Hungary utíkáme před komáry. Musíme jet dál.Takže spát jdeme až o půlnoci a stan se staví za absolutní tmy. Ha, ha. Vstáváme ještě v Madarsku a ráno už to žhne. První zastávka v Chorvatsku, Varaždin, první zmrzlina a střídání stráží před palácem. To už je dovolená?, nebo to začalo už včera? Hrad je hezký, ale kolem ani živáčka. Za dvě hodiny už jíme v parku v Zagrebu a po očku pozorujeme naše zaparkované auto. Až se najíme, zaplatíme parkování a půjdeme na obhlídku katedrály v  Zagrebu. Policajt v civilu byl rychlejší a platit budeme na poště 200 HR kun. Pokuty dal pouze třem autům ze třiceti, která nebyla se značkou Zagrebu. Docela dobrý příklad  podpory rozvoje turizmu. Uvnitř katedrály nádherná výzdoba a oprava věží za peníze z EU. Krátká zastávka ve městě u čtyř řek. Karlovac. Průvodce kecal, tady chcípl pes. Za dvě hodiny už hledáme nocleh u Plitvických jezer. Na prohlídku půjdeme až ráno. Nacházíme krásné voňavé místo a jdeme na večerní procházku. S trochou nadsázky mohu říci: přežral jsem se lesních jahod. (naposledy na výletě ve čtvrté třídě). Strach z Rangers a ochránců přírody mě nutí vstávat velmi časně a před vchodem do parku jsme skoro první. A hned na začátku největší vodopády. Potom po lávkách kolem kaskády jezer, tůní a vodopádů stále vzhůru a ve stímu stromů. Chuť zaplavat si je veliká a dozorce se sekyrkou nás od toho odrazuje už jen svým vzhledem. Tady by falešné hrdinství  znamenalo ztrátu života. Parník je v ceně tak neváháme ani chvilku. Po čtyřech hodinách jsme u nejvyššího jezera a nasedáme na vláček  a druhou stranou nazpátek. Poslední pohledy na zelené údolí s vodopády a jedeme dál. V Zadaru jsme za dvě hodiny. Rotunda sv. Donata a první koupání v moři nám dodalo sílu na další cestu. A už jsme v Trogiru. Druhé nejzachovalejší staré město po Dubrovniku mne zklamalo, ale  Ještě pár fotek domorodců a jedeme dál. Kolem tržiště se zeleninou a rychle ještě před setměním do Splitu a Diokleciánova chrámu. Split je veliké panelákové město a daří se nám zaparkovat zadarmo. Za pomocí slůvek: kako mogu doči do Diokleciána.... Jsme na místě hned. Už se smrklo a jedeme dál podle pobřeží a kolem rušný život, tady mezi domy a turisty místo ke složení hlavy a prostor pro spánek spravedlivých nenajdeme. Vpravo moře, vlevo vysoké hory kam žádná cesta nevede. Až těsně před Makarskou odbočujeme po silnici a nacházíme spaní  na horní plošině lomu. Snídaně u moře a řev cikád - to už je asi dovolená. Druhá posádka se vydává na cestu z Pardubic v neděli 4.7. v podvečer.S obavou z dopravních problémů také přes Maďarsko. V pondělí k ránu si dává hodinový odpočinek na jednom z  dálničních odpočivadel nedaleko nejdelšího z mnoha tunelů s názvem Sveti Rok s délkou 5,5 km. Po odpočinku pokračuje dál po dálnici až do Vrgoracu. Domlouváme se přes SMSky a scházíme se v Ploče.  Dál jedeme společně přes Ston. Výhled na záliv, kde strávíme "naši zaslouženou dovolenou", kterou strávíme ve vesničce Postup 5km před od letoviska Orebič (mapa) na poloostrově Pelješac (most, který zkrátí cestu z pevniny, je ve výstavbě).Cena a časák trajektu je TADY. A ani ne za půl hodiny už jdeme cestou z kopce na  kamenitou pláž.  Cesta trvá velmi rychlou chůzí asi 20min (1120m) a výškový rozdíl je 100m. Při návratu domů je nutná sprcha na omytí úplně propoceného těla. První večer klábosíme skoro do rána a ochutnáváme místní odrůdu vína. Má specifickou chuť prý proto, že má hodně slunce a málo vody. Hlína skoro žádná, jen kamení a skála. Ale cukernatost prý výborná. Po bohaté snídani vyrážíme na člunu do nedalekého Orebiče. V pozadí vrchol svatého  Ilji.(v plánu máme výstup na jeho 961m vysoký výběžek.) Trochu foukalo, ale výhled na městečko malebný. Ostrůvky jako perly v modrém saténu. K obědu zase jenom obžerství (prý, aby se nezkazily stejky) A potom s těžkým břichem na vedlejší pláž, kterou jsme viděli ze člunu. Kolem vinic a po kamení zase domů. U svého sklípku čeká náš hostitel a  vznovu ochutnáváme. Potom slunce zapadlo za svatého Ilju.

   A teď Marcela: středa  7/7  Ve středu ráno slunce není. Někteří  výpravy členi jsou do sebe schouleni a trochu nabručeni. Vichr duje, mračna všude. KRUCI, CO TEDA DNESKA BUDE? V tu chvíli servismani nastoupili, znaleckým okem bicykly posoudili, pochroumané opravili, trasu výletu stanovili. Z kopce letíme na kole. Chce se mi řvát: TÝ VOLE, TO TO FIČÍ! A ve chvilce jsme v Orebiči. Jen malý červíček do mozku se vkrádá, když mrknu zpátky za svá záda. Jak donutím tu dvoukolovou potvoru, aby mě vzala taky nahoru? Už zbývá jen shrnout ten dnešní den: do kopce, z kopce, pivo i koupačka, 33 kiláků pro nás je brnkačka. 

čtvrtek 8/7  Dnes na krásné pláži, ale s vřískajícími Chorvatčaty a s vodou jako žiletky. Večer průzkumná cyklojízda mužské části výpravy  k prověření dalších možností klidného koupání pod bulvárním  heslem z pardubické Sedmičky: "Chceme prázdniny bez dětského křiku.   

Večer zase klábosení. Naši broučci se nezdaj.

V pátek ráno vyrážíme na kolách. Jenom chlapi. Jedeme tam a zpět 50km. Do nejzaššího kouta poloostrova Pelješac. Převýšení  120m se zdá neskutečně vysoké. do Lovište někteří (já) dojíždí z posledních sil.  Koupání v teplém moři nám to vynahradilo. Lovište je rybářská osada a jeden z mořských vlků nám nabízí čerstvě ulovené úhoře za 30 kun kilo. Nabídka vynikající, ale musíme nejdříve spotřebovat naše zásoby.  Nazpátek se vracíme přes všechny pláže a hodnotíme teplotu vody. Naše je bezkonkurenčně nejstudenější. Cestou na  pláž berem studený pivo a naše čekající odpočaté manželky chrochtají blahem. Dnes večer ještě pojedeme na ostrov Korčula do stejnojmenného města. (noční vycházka).

Pardón, omyl. Výlet nebyl. Vodní taxi bez nás na Korčulu odjelo, v konobě pak bylo  veselo. Na parketu jsme to vytáčeli. Vašek s Vaškem nám k tomu pěli.             

sobota 10/7  Jirka spustil na moře svou lodičku,   že najdeme si opuštěnou plážičku. To jsme si to užili - celý den se slunili. Někteří drželi se více, ve stínu staré borovice. Za to návrat - dramat plný - vítr přivál obří vlny. Člun se zmítá a zlý mořský šotek nalil Ivě kýbl vody do kalhotek! V tu chvíli Jirka - pruhovaný kapitán - ukázal živlům, kdo je tady pán. "COLIBRI" poslouchal ho na slovo. A hotovo. Na Korčulu jsme se večer vydali, v narvané loďce mořem se pokropit nechali, svatebčany jsme potkali, v svatebních rytmech se na nábřeží houpali, větrnou vyhlídkou z věže se kochali, Janiny nožky z díry koukaly, na rodný dům Marca Pola zvonili, však oni  doma nebyli a chodili a fotili a taky piva popili. Plni dojmů do Postupu odjeli a svalili se do svých postelí.

neděle 11/7  koupání v Trpanji. Iva na to nevypadá, ale tady je voda teplá. A co se děje, když se vrátíme z výletů? Naši manželé zkrátka umí, každý den nás skvěle krmí. My je potom chválíme a na fotbal je pustíme. PS: I muži zvládli trocha zrnění a zápas dokoukali. Zatímco Ilja ..................

Pondělí: Pak po ránu stříhali  malého chlapečka a my znovu na člun. Naše pláže obsazeny (je už 11,30hod) a tak plujeme k majáku. Musíme na dvě party. Robinson nachází na ostrově ježka a Cimrmanův kompas. Jára jako první zjistil, že když si dáte do pravé ruky hrst mořské soli, v levé ruce železitý kámen a peříčko - potom při správném postavení ke slunci - ukazuje peříčko k severu.!!!! Vítr Bora Bora přivál teplou vodu, tak je blaze. (220C) K večeru nás z ostrova vyhnali, protože je privat. No a večer zas ten  provokatér Ilja a slunce zapadá.

úterý: Je ráno, už na tebe došlo!! Vstáváme v pět, v šest jsme u kostela nad Orebičem a jdem. Severní stranou a ve stínu, značení asi odkoukali od českých turistů, takže skvostné. U vyhlídek ani skoro nezpomalujeme, ale pevnost Korčula za to stojí. Po hodině cesty už po sluníčku a po dvou hodinách jsme na vrcholu 961m. Tady bez Cimrmanova kompasu trochu ztrácíme orientaci. Některým se nedostává kyslíku a výhled je nádherný. Odpoledne lenošení a jak jinak ...jídlo.

By Marcela: 9 dní nad námi stál, skalnatě se vysmíval, naše ksichty pozoroval, provokoval, provokoval...Tak v 5 ráno ještě zpola snící, šli jsme zdvihnout odhozenou rukavici. Po dvou hodinách stanuli jsme na vršku a Sveti Ilja dostal na držku!

středa 14.7.2010- nepodařilo se nám vstát dost brzo a po zhodnocení situace, že všechny pláže už někdo okupuje, vyrážíme přes kopec na stranu malého moře (směrem k pevnině) až do malé osady Duba Pelješac, malý kostelík a jinak nic. Na valounovou pláž Divna se vracíme asi 2km. Po třech hodinách popojíždíme zase asi o 2km a tentokrát typická chorvatská písková pláž. (důkaz: foto.) Večer dopíjíme Proška (desertní víno z hroznů sušených na slunci až dosáhnou maximální cukernatosti, takže slaďoučké) a bytná nám slíbila připravit vařené škeble a taky přinést ústřice (hr: kamenice). Přijíždí v devět, mušle do hrnce se strouhankou, olivovým olejem a česnekem. Během 15 minut je máme na stole. Nejprve ale ústřice. Syrové. Vysrknout a lehce pokousat. Mužná síla se dostaví asi později. Vrháme se na škeble. Ženy jenom okounějí. Kupodivu docela dost masa a chuť je lahodná. Takhle to skončilo.

čtvrtek v osm snídaně v 9,25 jedeme směr Dubrovnik. První zastavka vesnice Stone a hradby opevnění kolem republiky Dubrovnik. Prý druhé nejdelší po čínské zdi. Po 100km jsme u hradeb stareho města Dubrovnik. Kašna (Onofrijevova fontána) a jsme na hlavní třídě. Nahoru na zeď nejdem (70kun.) Ochotného papouška si nechají sednout na rameno skoro všichni. Na skok do sochařské dílny a už kupujeme mapu na pergamenu za 10 eur. Rodina Dumkova vzdává nerovný boj s rozpálenou dlažbou ze 16. století a jedou domů. My kolem přístavu k Orlandovu sloupu přes Knížecí palác a ochladit se v jednom z nezčetných kostelů. Potom neodoláváme nabídce tříchodového menu a když majitelka restaurace přidává láhev vína grátis, je rozhodnuto. (menu 75kun) Už sedíme v lehkém vánku v úzké uličce a opravdu jsme se dobře najedli. Hlavní chod ryba. Jdeme kolem středověké lékárny a u vchodu nám nabízí vstup na jeden lístek pro všechny. Jdem.(30kun) Venku před Pilskou branou poslední fontána a z úkrytu fotím jeptišky. k autu je to asi 2km kolem nábřeží, kde jsem se před 30ti lety koupal na atletickém soustředění, které jsem pořádal pro své první  sportovní svěřence. Nostalgická vzpomínka nevyhasla a po sestupu z příkré skály a ponoření do tmavé hlubiny osvěžujícího moře jsem naměkko.

A teď jak to vidí Marcela: "když oživit chce ctěnný kmet vzpomínky staré 30 let, nezbývá než mu vyhovět, nezbývá než ho chápat a po skále se v pantoflíčkách drápat, jak ještěrka šplhat dolů, kde svlažíme se v černé díře spolu. Jó má to taky svoje klady. Když vůli a zbytky pružnosti dáš dohromady, pak výsledky se dostaví. Bejt stará mě  fakt nebaví. Připíjím rolníkovi na zdraví."

 Na zpáteční cestě "v malém moři" jsou chovné stanice na škeble, ústřice a další mořskou havěť. Na provázku od dna k bojce na hladině se přichytí jikry, ze kterých za tři roky vyrostou ústřice nebo jiné škeble. Při zapadajícím sluníčku zastavujeme na pláži v Žuljaně. Touha zvonit je veliká a neodolávám. To už ale slunce zapadá za hlavami dvou ztroskotanců v moři.Pláž lehce voní benzínem a plavou na moři uschlé lístky z mořských řas. Dál v moři je jemný písek. Apartmány 5 m od moře. Něco za něco. V krásném sklípku kupujeme za 45kun(levně) sedmičku Travarice. To je rakije s bylinami. Silné a voňavé. Obrovská spotřební daň na alkohol, kterou u nás vybírá  nenažraný stát, tady končí v rukách prodejců. Levnější ceny nečekejte. Místní vína a lihoviny jsou zde silně předražena a kvalitu nechám na posouzení odborníkům. Přípitkem skončil další horký den.

Dubrovník bílý, Raguza dávnověká, otiskne svoje stopy do člověka. Buď jeho kouzlu nebo vedru podlehne, nadšeně zírá, nebo uteče už v poledne. Kučice krásné, crkve skvělé - nádherná díla mistra stavitele. A všude vstupné - pěkně tučné - vydřiduši! Vidět chceš všechno a čert nikde? Pak bankéřům musíš upsat svoji duši. A předpolednem začínají závody - bufet na náměstí, hospůdka v uličce či u vody, naháněči v klobouku i bez něho, každý chce urvat aspoň jedného, s kručícím bříškem - třebas maličko a vnutit mu své superlevné meníčko.

Pátek: Olda s Liborem brzy ráno kupují na trhu ryby. Druhá posádka zítra odjíždí, a tak si dnes užíváme poslední velmi horký den koupáním a sluněním. U vody vydržíme až do pozdního odpoledne a už se těšíme na fiškalbu. Libor v krbu zatopil, výborné ryby všem připravil. Závěrečný společný večer zakončíme při červeném vínku, které každý večer kupujeme u domácího Jadranka Antičeviče. Odvážlivci se šli o půlnoci koupat do moře. Okamžitě po rozvíření hladiny se kolem každého z nás objevují svatojánské mušky, ale ve vodě. Nechce se nám věřit vlastním očím. Zkoušíme, zda se nejedná o klamný odraz hvězd na obloze. Ve vodě jsou jakési mikro kuličky, které samy vyvíjejí světlo. Některá svítí i déle a je jí vidět mezi kameny na dně. Ještě jsem o tom nikde nečetl, ale třeba se nám to všechno jenom zdálo.

Sobota: v sobotu otiskujeme svou šlápotu mezi révy vinné hlavy, do cesty se nám ostnaté šlahouny staví. Brkáme- funíme, kamení, drny, potem se rosíme, v žabkách trny. Bujná vegetace nechce nás propustit hladce. Naše cesta nevede do města - po skalách se trmácíme, vysněnou pláž nacházíme. Jak to chodí, parkuje tu už pár lodí. Přesto si to užíváme, Deutsche i Polski posloucháme.

By George: pěšky jsme našli krásnou zátočinu s pláží, ale cesta po souši je krkolomná a tak zítra vyrazíme se člunem.

Nedělě: v neděli nás kolibřík už v půl deváté přiváží, je krásně pusto na  pláži. Tak ubytujem se bez rozpaků, vlny pozorujem z obýváku. Na moutě kotě, celý den jsme tu o samotě. Teď ještě abych se pochlubila - zánovní kšiltovku v moři jsem zakoupila.

Pondělí: Nezdařil se na Mljet výlet. Kapitán Koča nepřišel nás přemlouvat. Budeme snad pro to kvílet? Omyl!! Sami můžem mořem cestovat. Bagáž jsme snesli do Kolibříka a Libor vzkřikl "přímo vpřed". Vlnky jak domky teď s námi smýkaj, teď vím, že nemám žaludeční vřed. Asi ozval by se hned. Houpačky nesnáším, však rychle si zvykám. Kapitán ruku má pevnou. Neblinkám, neřvu a neutíkám. Fakt, měli jste jet se mnou. Na plážích výsadky, kameny oblé a bíle, domky a zahrádky, ostrovní ovce rozpustilé. Na přídi rybář klidně krmí racka a páni !!! na Korčule za pivo víc jak dvacka!!! Kun. (ještě ža máme vlastní člun. a navíc pruděj, ža Janička ke stolu nesmí bez trička. To drahé Ožujské nás nutí ostudu ztropit, řechtáme se jak pominutí. Pak nezbytný sladoled v Orebičské  sladičárně, nedáme ani líznout Jirkovi a Janě - oni maj radši rybičky, vybíraj je z krabičky a sežerou i kostičky. Když večeříme lahůdky, jež připravili Liborovi ručičky za pomoci kuchtíka Jiříka a jeho sličné Janičky, vydatně pochvalujem si den celičký.

Úterý - Když ráj chtěli narušit pláže hledači, Jirka jen prdel vystrčil. Ujeli. Nechtěli tam, kde jsou naháči.

By George: V pondělí jsme chtěli na Mljet, jenže 70 loď  a 90 vstup do národního parku nás odradil. Průvodce(kniha) jen mlhavě nastínil pár jezer a rostlinky. Je rozhodnuto!Vracíme se 30km domů, bereme loď a na pláž. Jenže kdosi vykřikl - na Lombardu!!  Loď nabrala sama směr jihovýchodnější (v dálce je vidět ostrov) a za 40 minut ve větších vlnách a po větru přístáváme u pískové pláže (trochu černější), a asi 50m voda jen po kolena. Koupeme se v přístavu a jedeme dál. Objíždíme ostrov kolem majáku a jsme v Lombardě z druhé strany. Potom další ostrůvek obydlený ovcema. A pak to přišlo. Ostrov z bílého kamene a spousty polorozbořených domků. A všude zeleň. Obědváme. Jedeme přes další ostrůvky a koupeme se. Máme se fajn. Až jsme u pevnosti Korčula. Parkujeme pod hradbami a dáváme si 4 piva . Janice se chechtá. Platíme 400Kč a chechtot ustává. Plavba do Orebiče 30 min a nezbytná zmrzka. Podlél našeho pobřeží jedeme kolem zrezavělého vraku lodi. Počasí nám přeje a celý okruh jsme zvládli po větru. Večer při sklence posloucháme vytí  šakalů. Šakalové jsou velmi podobní naši lišce. Také jsou velmi plaší. Zahlédli jsme ho pouze jednou, když chtěl přeběhnout silnici před autem. Nakonec čtyři piráti spokojeně usnuli jak malá koťata.

v úterý raději vstáváme dříve a na naší pláži jsme první. Chatrč z větví je nádherná. Pokud  kolem někdo zevloval  na člunu, nic tak neodradí  rodinku s dětmi, jako pohled na pohupující se pánské přirození. Nikdo cizí nepřistál. Pláž posetá malými oblázky a prosluněná paprsky. Malinkými oblázky se dá trefovat kamkoli...... Já mám zásahů přehršle a dokonce jeden do zvonečku. Janice má nevýhodu, její  terč  mění rozměry. Takhle uběhl celý den.

Ve čtvrtek to samé. Váleli jsme se jak hovada. Voda je nádherná a průzračná a nikdo nezevluje. Náš hostitel při vyúčtování ubytování najednou chce o 80 euro více. Nakonec slevuje 40, ale tvrdí, že turist taxa denně jsou dvě Eura. Dotazem v info kanceláři potvrzují taxu pouze 1 euro. Nechceme se dál dohadovat a se zdražením souhlasíme. Takže pouze ubytování nás stojí 12euro denně na osobu. Vzhledem ke kvalitě a lokalitě cena neúměrně vysoká. Chorvaté asi kvůli turistům podražili, takže ovoce a potraviny stojí zhruba stejně jako u nás, ale v kunách. To je 3,65x dražší. O předražených nápojích, vínu a destilátech jsem již mluvil. Večer místo nočního koupání tanec. Libor bude mít svátek.

23.7.Do parku Slapske Krka jeli jsme lodí a jak už to chodí - chleba a maso a rajčata jsme vyndali a bříška jsme si nacpali a všichni po nás koukali - naštěstí jen zpovzdálí - a někteří se přidali a taky něco vyndali a kousali a žvýkali a slastně při tom mžourali. Krásy jižní Dalmácie opěvují všici - tůristi v ulicích i v konobě hudebníci. Krka je řeka, vody má vela - tolik potůčků,vodopádů,tůněk a jezer s rybkami jsem ještě neviděla (vlastně jo,bylajsem tam už vloni, ale bolela mě hlava, takže žádná sláva - místo abych úžasem oněměla, ten výlet jsem zamlkle protrpěla) Na závěr jsme se u obřího vodopádu vyčvachtali a foto na památku udělali a do zpáteční kocábky se naskládali, (a že nás teda bolo! - poslední přišel pán s obrovským břichem - sotva popadali dech, usedli spolu na schodech) mlýnu a kovárně zamávali, v Skradynu krásná alba s oslíkem kupovali a šťastně jsme se usmívali.
 Ne však dlouho. Noc v divočině se dá nazvat POSLYŠTE BALADU. Poslyšte baladu o jednom stanu, co málem dokonal v mravenčím chřtánu. Končí se den. Ač eura ještě máme, přece je zbůhdarma za apartmán nevydáme. Romantické noci pod hvězdami už nejsou nám neznámé, zase si nocleh v přírodě hledáme. Co na tom, že cesta končí na smeťáku? Těch pár hromad cihel, rezavá pračka a zelená sedačka z jakéhos obejváku nemůžou nás přec vyvést z míry. Jen jsme si nevšimli maličké v zemi díry. Na kousku zeleně mezi tím bordelem stojí už plátěné přístřeší, při sklence crnavina je pohoda a nic se neřeší. Pak jenom dobrou! a měsíc svůj úplněk do stanu k nám může pustit  "Tak,Libore, přestaň už tou igelitkou šustit." Že prej nic nedělá, chvíli napjatě posloucháme, nikde nic. Blaženě usínáme. Úplněk překonal  jen kousek maličký a po nás si šlapou nějaké nožičky. Co je to? Sviť! Co se děje? Nejsme tu sami, jsou tu i kusadla. Zle je. Úprkem pod širák. Cesta je k účelům spánku zabrána, mravenci honí nás ve snu až do rána. Když za svítání jsme se ze spacáků vymotali a do našeho přenosného domova se podívali nonazdarhodiny - ty  mrchy až do rána pracovaly a na síťce si pochutnaly, četné díry už v ní zely. Tu Libor hrdinně zasáhl. Takže stan nestihly sežrat celý. Poučení pro nás i generace příští - rozhodně nechrupejte v mraveništi. Dobrou noc.

Pátek se nám podařilo odjet až v 10,00 - dřív to nešlo.Ha, ha. Necelých 300km a v 14,30 jsme ve vesničce Skradin. Lodí po jezeře k vodopádům asi 15min v ceně vstupu. (95kun). Většina turistů se už vrací a takhle vypadá přeplněná restauračka. Vodopády jsou hezké a voda velmi příjemná. Je hic. Nicole Tesla (Chorvat), zde postavil druhou hydroelektrárnu na světě. (po Niagáře). Kolem pohledných domků s národopisnou expozicí - kovárnou, tkalcovnou a fungující hamr a mlýnské kameny, které opravdu melou kukuřici. Nad nimi je další okruh s menšími, ale četnějšími vodopády. Tady se chodí po lávkách  stejných jako na Plitvičkách. Okruh trvá asi 1,5 hod a na zpáteční cestě se osvěžujeme pod malým vodopádkem. Ještě foto a lodí zpátky. Večer ještě jedeme asi 300km až k národnímu parku Paklenica. Nacházíme docela dobré místo s výhledem na moře a několik odhozených mrazáků a jdeme spát. Asi ve dvě v noci Libor s Marcelou zjišťují, že jim velcí mravenci rozežírají stan a je v něm již několik otvorů. Uvolňují místo mravencům a sami si ustlali pod širákem. Jinak se nic mimořádného nestalo.

Sobota - po snídani mezi prvními, autem a serpentinami do Paklenice (40kun). Kolem již horolezci i horolezčata ze všech zemí, spojeni špagátem. My v turistické tempu stoupáme kolem Vinetuových vyhlídek k horské chalupě. V tom Libor tichým hláskem oznamuje omluvným tónem, že má asi problém. Po letech se ozvala ledvinová kolika, či kamínek. Bereme batohy a jedeme domů. (nikomu se stejně ve vedru nechtělo až nahoru)! Bolesti po cestě jako by ustupovaly, jenže před Havlíčkovým Brodem je zle. A cesta je nekonečná. Před půlnocí jsme v Pardubické nemocnici a injekce tiší alespoň trochu bolest.

Ujeli jsme 3445 km s průměrnou  spotřebou  7,1 litrů/100km. Vezli jsme 4 kola vzadu na kouli a střešní box. Celková cena za naftu a dálniční poplatky byla 9970 Kč. Pro 4 osoby. Náklady na osobu a den bez stravy jsou 526 Kč. To je stejná cena jako zájezd letecky s polopenzí v komfortním hotelu a 5m metrů od pískové pláže. Díky kolům, lodi a výletům jsme prožili krásných dvacetdva dní, ale do Chorvatska už nepojedu.